reklama
 

Nejdrsnější hasič světa: Co si myslí o dnešních mužích?

Věděli jste, že existuje soutěž o titul nejdrsnější hasič světa? Přinášíme rozhovor s Čechem, který ji vyhrál.

Foto: Archiv Lukáše Nováka

Věděli jste, že existuje soutěž o titul nejdrsnější hasič světa? A že ji už dvakrát vyhrál Čech? Jmenuje se Lukáš Novák, je mu dvaatřicet let a my jsme měli to štěstí se s ním setkat.

A samozřejmě to setkání neproběhlo někde v kavárně u kafíčka a dortíčku, ale na pěkně drsné akci s názvem Red Bull 400. Šlo o běžecký závod, který sice měří jen 400 metrů, jenže ty metry vedou vzhůru do skokanského můstku v Harrachově. Lukáš sem navíc přijel rovnou z noční směny. 

Další důkaz, že je asi vážně celkem drsný, přestože byste to do jeho roztomilého obličeje a velkých modrých očí asi na první pohled neřekli.

Několikrát jste se stal nejdrsnějším hasičem Čech, Evropy i světa. V čem jste drsnější než ostatní? Proč zrovna vy?

Asi proto, že ta soutěž přesně sedí na moje tělo. Kromě toho ale za tím jsou hodiny tréninku, nejde jen přijet a vyhrát. Zas tak drsný nejsem (směje se).

Jak vypadá váš trénink?

Jdu si zaběhat, na kolo. V práci si potrénuju ty technické disciplíny. V zimě je víc posilovny.

Jste díky tomu, že se účastníte těchto soutěží, lepším hasičem?

Určitě to jde ruku v ruce. Když máme třeba požár ve třináctém patře, musíte tam vyjít. Výtahem nejezdíme, protože se může zaseknout, navíc, jak bychom v něm táhli hadice. No a když máte dobrou fyzičku, vyběhnete třináct pater a na tu hlavní část zásahu, na proniknutí do bytu, máte ještě spoustu sil. Kdybych tam přiběhl zadýchaný, je to špatně.

Vždycky jsem si myslela, že výtahem se při požáru nesmí jezdit proto, že by mohla shořet ta lana, na kterých visí.

Kdepak, ta neshoří. Je to právě kvůli tomu zaseknutí.

Vašim kolegům se někdy stává, že v tom třináctém patře už nemůžou?

Nooo. Tak my se samozřejmě vždycky pohybujem ve dvou pro případ, že by se někomu něco stalo. A když jsem s klukama, nikdy neběžím tak rychle jako při tom závodě, protože k čemu by mi bylo, kdybych toho druhého utavil a on pak byl na místě nepoužitelný.

Pokud máte tělo dělané na to, aby vyhrávalo nejrůznější závody, nenapadlo vás někdy věnovat se jenom tomu sportu?

Tahle konkrétní soutěž je profesní, určená jen pro hasiče.

Chápu, ale můžete si vybrat jiný sport. Třeba triatlon.

Jo takhle. Musím říct, že o tom jsem nikdy neuvažoval. Myslím, že když je člověk profík, je to dost svazující. Já jsem nejdřív hasič, nejdřív si splním povinnosti v práci, a až potom jsem závodník. Nevím, jestli bych to chtěl mít jinak. Asi ne.

Chtěl jste být hasičem, nebo dělat jiné hrdinské povolání, už odmalička?

Že bych měl vyloženě takový sen, to asi ne. Ale jako dítě jsem bydlel v Ústí nad Orlicí kousek od hasičárny, kde jsme jako malí kluci chodili koukat na hasičská auta, jak hasiči cvičí. Vím, že nás to bavilo hodně dlouho, tak mě možná tohle nějak ovlivnilo.

Jak se vlastně člověk stane hasičem?

Když jsem si na konci střední vybíral vysokou školu, jednu přihlášku jsem poslal do Ostravy, kde má univerzita přímo obor Technika požární ochrany a bezpečnosti průmyslu. Tam jsem se dostal a také to dodělal. Říkal jsem si tehdy, že hořet bude asi pořád (směje se), takže asi vždycky najdu uplatnění.

Ta přidaná hodnota, že při té práci zachraňujete životy, tedy nebyla hlavní lákadlo?

Jasně že mě lákalo i tohle. I když ta vejška je spíš o tom, že až nebudu mít fyzické síly na práci v terénu, můžu si jít sednout do kanceláře. Ale zatím mám těch sil dost, takže jsem rád, že pořád můžu zachraňovat životy a ty výjezdy mě baví.

Jste na sebe pyšný?

Já to tak asi neberu. Připadám si jako každý jiný hasič.

Máte někde v hlavě počítadlo, které dobře ví, kolik lidí už jste zachránil?

Vůbec. Na jednu stranu je to možná škoda. Ale já vždycky ráno, když v sedm hodin končíme, zabouchnu dveře od práce a tím to končí. Jako když zmáčknete delete a já už si skoro nepamatuju, co bylo tři směny zpátky. Člověka to pak alespoň nezatěžuje, protože jinak bych se z toho možná zbláznil. Takže to číslo nedokážu ani odhadnout.

Máte i přesto nějakou situaci nebo nějaký případ, o kterých víte, že na ně nikdy nezapomenete?

Určitě takové chvíle jsou. Před několika lety jsem byl například u velkého požáru lesa v Bzenci. Hořelo tehdy nějakých dvě stě nebo tři sta hektarů, takže na to jen tak nezapomenete. Jeli jsme tehdy hasit přes půl republiky, nebylo to ani v našem rajónu, což se také moc často nestává.

Když se řekne hasič, spousta lidí mimo obor si určitě představí všechny ty hrdinské scény z filmů, kde hasiči odvážně vynášejí miminko z hořícího domu a podobně. Ale předpokládám, že jsou často i služby, kdy se nestane vůbec nic, ne?

Stává se, že se neděje nic, ale v Praze jen hodně málo. Ale přesně ty scény z filmů, které popisujete, tak ty jsem nezažil ani jednou. Bude to znít možná blbě, ale je to tak. Občas se stane, že tahle neseme nějaké děti třeba z autonehody, ale z hořícího domu vážně nikdy. Většinou hasíme dům nebo byt, který je prázdný, většinou lidé stihnou utéct. I když samozřejmě někdy, především v noci, hrozí, že se nadýchají kouře a upadnou do bezvědomí.

Jak často se tedy stane nějaký doopravdy vážný případ?

To se těžko říká. Někdy totiž výjezd na začátku vypadá jen jako banální otevření bytu, ale pak zjistíme, že v tom bytě je člověk, který měl infarkt nebo mozkovou mrtvici. Pak se najednou jedná o každou minutu, a během vteřiny je z řadového výjezdu dost vážná věc. Nebo na tom místě zjistíme, že tam jsou nebezpečné výbušniny. Nikdy vlastně nevíte, co vás tam doopravdy čeká. Ke všemu člověk musí přistupovat s respektem.

Určitě je to psychicky náročná práce. To, že vy po pracovní době automaticky vypnete, jste se musel naučit, nebo to máte přirozeně?

Já jsem dost splachovací. Od začátku vím, že je lepší se v tom nepitvat, ani doma o tom moc nemluvím.

Když jste nejdrsnější hasič na světě, souhlasíte s tím, jak se říká, že dnešní muži ztrácí mužnost?

Určitě. Taky si myslím, že je dnes mezi chlapama spousta holek (směje se).

V čem se to podle vás projevuje?

To je takové to přehnané dbání o sebe, os vůj zevnějšek a podobně. Podle mě by chlap měl nejen být drsný, ale měl by tak trochu i vypadat. Měl by mít na sobě nějaký sval, aby se o něj žena mohla opřít, ne třasořitka, kterou sfoukne vítr.

Máte ve svém okolí někoho takového? A popichujete je kvůli tomu?

Nepopichuju. Někteří z nich jsou čtyřprocentní, tak u těch je to asi přirozené.

Jaké ženy zajímají nejdrsnějšího hasiče? Jemné květinky, nebo naopak podobně drsné holky do nepohody?

Mám rád kombinaci obojího. Líbí se mi, když holka sportuje, když je aktivní. A zároveň si pak ze sebe sundá ty tepláky a umí ze sebe udělat hvězdu.

Ještě mi řekněte, jaké to je běžet na vrchol skokanského můstku, který se tady nad námi tyčí?

Je to tvrdé. I přesto, že tady narozdíl od hasičských soutěží na sobě nemusím mít hasičskou výstroj. Nahoře už nohy vůbec neposlouchají.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Pletete si je právem: Dvojčata mezi celebritami

Partner mě kopal a plival na mě. Malá dcera přihlížela

Konec Kiki a Maki: Co prozradily v posledním rozhovoru?

Kim Kardashian a holý pupík Emily Ratajkowski. Začíná oscarová afterparty | Video: Reuters
reklama
reklama
reklama