reklama

Můj manžel má nižší vzdělání než já - no a co?!

Ještě pořád je v mnoha lidech zakořeněný názor, že žena, která má vysokoškolského vzdělání a zastává vysoký post, by si měla najít muže na stejné "úrovni". Kdyby čtenářka Laura tenhle názor zastávala, patrně by dosud žila sama...

Foto: Profimedia.cz

Ještě pořád je v mnoha lidech zakořeněný názor, že žena, která má vysokoškolského vzdělání a zastává vysoký post, by si měla najít muže na stejné „úrovni". Kdyby čtenářka Laura tenhle názor zastávala, patrně by dosud žila sama...

Díky rodičům, kteří byli vysokoškolsky vzdělaní a nadaní na cizí jazyky, jsem do života dostala slušnou genetickou „výbavu", které jsem náležitě využila. Stejně jako oni jsem studiem na vysoké lehce proplula, udělala státnice z angličtiny a italštiny a díky rodinnému známému nastoupila do zahraniční firmy.

Samotu jsem vyplnila ženatým milencem

Tvrdě jsem dřela a díky píli, houževnatosti, časové nezávislosti, ale také ambicióznosti, jsem po kariérních schůdkách stoupala výš a výš, až jsem se v třiceti stala top managerkou. Zatímco v profesním životě se mi nebývale dařilo, v osobním to nestálo za nic. Pár známostí jsem měla, ale všechny krachly buď kvůli mojí časové zaneprázdněnosti, nebo mi prostě dotyčný neseděl. Přestalo mě bavit plýtvat časem a energií a našla jsem si ženatého milence.

Máma mi začala dohazovat amanty

Díky finanční pomoci rodičů a taky svému „tučnému" platu jsem si koupila starší domek. A máma do mě začala šít: „Lauro, ty víš, že jsme na tebe s tátou moc pyšní, ale v jednom nám děláš starosti. Je ti dvaatřicet a pořád nemáš žádný vztah. Já jsem taky nikam nespěchala, ale když jsem byla ve tvém věku, už ti byly tři roky. Měla bys, má milá, přibrzdit, jinak ti život proteče mezi prsty."

Věděla jsem, že máma má pravdu, ale abych téma odlehčila, v legraci jsem řekla: „Já s tebou souhlasím, jen mi poraď, kde toho pana Ideálního sehnat? Pokud na nějakýho narazíš, dej vědět." To jsem si ale naběhla! Máma se pasovala do role dohazovačky a pod úsměvnými záminkami mě seznamovala s muži z „dobrých" rodin. Ano, byli vzdělaní a zajištění, ale jinak bída. Když jsem vypoklonkovala pátého dohozeného amanta, řekla jsem: dost! „Oceňuju tvoji snahu, ale už s tím dohazováním přestaň - o chlapy, kteří akorát mluví o akciích, obligacích a fúzích, nemají smysl pro humor a ve svých matkách vidí bohyně, fakt nestojím. Odteď už seznámení nech na mně, ano?!"

Proti němu jsem byla duševní žebrák

Protože na domku bylo potřeba dost oprav, přes internet jsem si objednala zednickou firmu a místo válení se u moře jsem dovolenou zasvětila dozoru nad zvelebováním domku. Měla jsem radost, že jsem vybrala dobrou firmu, protože její majitel denně probíhající práce kontroloval, což jsem měla za samozřejmé. Ale brzy jsem z náhodně vyslechnutých rozhovorů zedníků pochopila, že to samozřejmé není.

„Ještě jsem nezažil, aby nás šéf denně kontroloval. Tak hlavně nic neodflinkněte -musí to být jeho dobrá známá." Protože jsme se vídali denně, brzy jsem poznala, že pana Kubů jeho práce baví a navíc je to i zajímavý (a pohledný) člověk. Jednou jsme na zahradě pili kafe a on mi vyprávěl o rodičích, s kterými měl úžasný vztah, ale bohužel před šesti lety zahynuli při autonehodě, o svých plánech, zájmech, přátelích, jak si při práci dodělal maturitu, sám se naučil německy... Čím víc mi o sobě řekl, tím víc jsem si uvědomovala, jak je můj život jednotvárný, nudný, pohodlný a bez přátel. Když mě jednu neděli pozval na výlet, bez zbytečných fórů jsem souhlasila.

Lásce je fuk, čím se kdo živí

Nebudu to natahovat - než skončily opravy domku, s Lukášem jsme spolu chodili. Já naše rozdílné profese (ale i vzdělání) díky Lukášově rozhledu a zájmům neřešila, ale moji rodiče velmi. Když jsem jim oznámila, do koho jsem se zamilovala, zděšeně zalapali po dechu. „Lauro, víš, že s tátou nejsme úzkoprsí, ale skutečně si myslíš, že zedník je pro tebe ideální partije? Holčičko, vzpamatuj se, tohle nikdy nemůže klapat! Za čas vám oběma rozdílnost společenského postavení začne vadit, to je jistý!" Protože nám to s Lukášem klapalo i po dvou letech, rozhodli jsme se vzít. Moc si rodičů vážím za to, že ačkoli s volbou mého životního partnera zásadně nesouhlasili, zachovali se taktně a své empatie nedali najevo.

Nedávno jsme s Lukášem a naším synem a dcerou oslavili desáté výročí svatby, na kterém nechyběli ani moji rodiče. Už dávno na mého manžela změnili názor a naopak se všude chlubí, jak hodného a šikovného zeťáka mají!
Laura, Kladno

Máte podobnou zkušenost? Vlastní, nebo jen z doslechu?

Snad už je to téma přežité, i když, jak vidíme na příběhu paní Laury, ne všude. V některých rodinách je téma "dobré partie" pro dceru nebo i syna zásadní! Přece se jejich ratolest, vzdělaná, krásná, chytrá nebo i bohatá nebude v životě zahazovat s někým, kdo jezdí 10 let starým autem, oblečen ve všední konfekci a navíc nemá ani titul? Pché, to tak! A že má srdce na dlani? A co si za to naše dcerunka (nebo synáček) koupí?

Znáte to taky? Co si o tom všem myslíte? Povídejte...

Tento a další podobné soukromé problémy bude už tento čtvrtek řešit Dámský klub na rádiu Frekvence 1. Váš názor tak možná zazní i na vlnách tohoto rádia.


"Ti lidé nechápou, o co jde." Filozof Kroupa varuje před ukrajinskou kapitulací | Video: Tým Spotlight
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama