Předsevzetí je touha být lepším člověkem. Má tedy smysl
Novoroční předsevzetí si dává každý druhý člověk, ale dodrží je jen jedna desetina. K čemu tedy tyto sebemotivační úkoly slouží?
Kdo si před koncem roku neřekl: "O Vánocích to ještě pěkně všechno rozjedu" a nedopřál si hory jídla, moře pití, a neproložil to dalšími zlozvyky? A kdo z nich začal s nápravou a tvrdou askezí přesně od Nového roku?
Bilancovat a balancovat
Kocovin po nadměrném požití alkoholu zažil v životě každý dost. Většinou jsou nezávislé na vánočních svátcích a konci roku. Mentální a srdeční kocoviny, to už je těžší kalibr, ty většinou přichází se zimou, úbytkem světla, svátky, s koncem starého a začátkem nového roku. Bilancujeme a balancujeme. Hecujeme sami sebe, rodí se v nás nové plány, přání a sny. Dáváme si nové úkoly, snažíme se ukáznit a slibujeme si, že budeme dělat věci jinak, lépe. Dáváme si předsevzetí. Jak s nimi naložit, jsem se zeptala psychoterapeutky Kristiny Baudyšové:
Jsou k něčemu předsevzetí, která si na konci roku dáváme?
Za předsevzetím vnímám touhu člověka být lepším. Odložit návyky, či si je naopak vytvořit. A poté se cítit lépe. Když je člověk s něčím nespokojený, rád by něco změnil. Pokud se mu to dlouhodobě nedaří, zkouší sám na sebe vyzrát tímto způsobem. Sama se na konci roku zamýšlím nad tím, co jsem v uplynulém roce zažila a vytvořila. A pojmenovávám si, v čem bych ráda pokračovala. Předsevzetí si nedávám. Nemám ráda pocit tlaku, který za předsevzetím vnímám.
Jak je úspěšně realizovat? Krůček po krůčku?
Člověk s pevnou vůlí nemusí mít až tak velké potíže se realizací. S pevnou vůlí se však setkávám více u mužů než u žen. Protože pevná vůle je více mužská vlastnost, která souvisí s rozumovým přístupem. My ženy jsme více obdařeny citem a něžností. V terapii pomáhám lidem zaměřit jejich vůli na tvoření pozitivních věcí v jejich životě. Pracovně tomu říkám vůle k radosti. Znamená to, že máme volbu, jak na určité situace v našem životě nahlédnout. Buď to bude pozitivním pohledem, nebo negativním. Pokaždé když zvolíme pozitivní pohled, posilujeme tím naši vůli k radosti. Tímto způsobem člověk krůček po krůčku vkládá pozitivní energii do svých prožitků.
Může nám v něčem pomoct plánování typu "poslední cigareta a od prvního ledna nekouřím"?
Poslední cigareta znamená pro lidský mozek zákaz. Osobně nevěřím na zákazy. Znáte to - zakázané nejvíc chutná. Například zakázané milenecké vztahy bývají prožitkově nejvíc intenzivní.
Proč tak často předsevzetí nevychází? A za jakých okolností naopak vychází?
Při překonávání závislostí svým klientům radím nejdříve uvolnit pocit tlaku a očekávání, které člověk sám na sebe vyvíjí. Takový tlak vytváří napětí a výsledky poté spíš nepřicházejí. Dále člověku doporučuji, aby si uvědomil, co vlastně chce novým stavem získat. V případě kouření by to mohlo znamenat, že se mu bude lépe dýchat. Jeho vůně bude pro okolí příjemnější. Každý den bude mít o sto korun v peněžence více, koncem měsíce si za ušetřené peníze může něco hezkého koupit. A mnoho dalších výhod, které si člověk pojmenovává. Zaměřila bych pozornost na to pozitivní, co tím člověk získá. Tím se jemně obejde pocit zákazu a tlaku, který nemáme rádi už od dětství.
Kristina Baudyšová je terapeutkou, lektorkou sebepoznávacích seminářů a autorkou video seminářů na podporu ženství. Společně s manželem Antonínem Baudyšem žijí střídavě v Česku a Řecku, vychovávají tři děti. Více na www.kristinabaudysova.cz.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
