reklama
 

Královna Rapa Nui: Rapanujci jsou ti nejlepší muži

Do Česka přijela královna Velikonočního ostrova a poskytla nám exkluzivní rozhovor o tom, jak se žije s takovým titulem a jaké je žít na maličkém, v podstatě izolovaném ostrově uprostřed Tichého oceánu.

Foto: Taurama Analola Hey Rapu / Facebook

Do Česka přijela královna Velikonočního ostrova a poskytla nám exkluzivní rozhovor o tom, jak se žije s takovým titulem a jaké je žít na maličkém, v podstatě izolovaném ostrově uprostřed Tichého oceánu.

Velikonoční ostrov, jehož originálním názvem je Rapa Nui byste našli uprostřed Tichého oceánu. Přestože je vůbec nejodlehlejším ostrovem od jakékoli další civilizace, patří pod správu Chile. Aby však původní obyvatelé - Rapanujci - zachovali a rozšiřovali svou tradiční kulturu, volí každý rok svoji královnu, která nerozhoduje například o právu a zákonech, nezabývá se politikou, ale je spíš kulturní ambasadorkou.

Letos se královnou stala devatenáctiletá Taurama Analola Hey Rapu, která v rámci svých reprezentačních povinností přijela na měsíc do České republiky, abychom se i my dověděli něco o této sympatické kultuře.

Aby se dívka stala královnou Velikonočního ostrova, musí samozřejmě pocházet z kmene Rapa Nui, musí být nejen hezká, ale musí znát historii ostrova a jeho obyvatel, musí znát jejich původní jazyk, musí umět tančit a zpívat, protože tím si předávají svoji kulturu, a také ovládat sportovní disciplíny. Například Taurama skvěle hází oštěpem.

Samotná volba trvá zhruba čtrnáct dní a koná se vždy na začátku února. Předchází ji půlroční intentzivní příprava dvou kandidátek, ale všechny dívky jsou tu už odmalička připravovány na to, že budou jednou kandidovat na královnu. Je to velká prestiž a v podstatě i kulturní povinnost. Kandidátkou a samotnou královnou se pak ale stávají jen ty, které v jednotlivých disciplínách vynikají.

Přála jste si už odmalička být královnou?

Vůbec ne, přestože je to vnímáno jako velká prestiž. Bála jsem se mluvit před lidmi. Součástí volby jsou i otázky, které prověřují, zda skutečně znáte historii a kulturu, a já jsem měla strach, že nebudu vědět, co odpovědět a že se ztrapním před celým městem, které tomu přihlíží. Jednoho dne mi oznámili, že budu kandidátka a rodina už rovnou počítala s tím, že zvítězím, takže jsem s tím vlastně už nemohla nic dělat. Všichni tomu obětovali spoustu času, nemohla jsem je zklamat. Připravovala mě hlavně maminka a teta, které obě byly královnami.

Máte z toho titulu tedy vůbec radost?

Určitě, moc si toho vážím. Samozřejmě je hrozně příjemné, jak se o vás všichni starají a všechno se točí jen kolem vás. Hlavně mám ale díky tomu možnost reprezentovat naši kulturu a zároveň díky cestování poznat jiné kultury. Chci si to co nejvíce užít, když je to jen na rok. Také jsem díky tomu titulu získala stipendium na univerzitu v Chile. Studium je totiž velmi drahé a bez toho bych si ho nemohla dovolit.

Co budete studovat?

Ještě nevím, teď dokončuji střední školu a přemýšlím, co by pro mě bylo nejlepší. Uvidím, kam mě to během toho roku zavane. Určitě to ale bude něco, co potom můžu využít na ostrově. Popravdě na to teď ale tolik nemyslím. Chci si ten rok užít a vytěžit ho na maximum. Je to krátká doba a podruhé už se královnou nikdo stát nemůže.

Rapanujci jsou prý hodně tradičně založení a dlouho bez své rodiny, ale ani bez ostrova nevydrží. Znamená to, že nemají touhu příliš cestovat?

Je sice pravda, že jsme takoví, ale zároveň velmi rádi cestujeme. Chile nám většinou připadá nudné, ale kamkoli jinam jezdíme rádi. Já bych se moc ráda podívala do Norska. Moje rodina má totiž zčásti norskou krev. Mé sestřenice už v Norsku byly, ukazovaly mi fotky a mě to velmi nadchlo. Moc bych chtěla vidět tamní přírodu.

Před zvolením jste cestovala po světě?

Bohužel jen po Chile a na Tahiti, ale to je u nás hodně běžné, máme tam jediné přímé lety.

Coby královna jste už byla ve Francii. Co vás v Evropě nejvíc překvapilo nebo zaskočilo?

Určitě čistota. A také z místních lidí, všichni jsou tak hodní a ochotní, na to třeba Chile nejsem zvyklá. A taky tu máte výborné jídlo.

Jaký program vás čeká v České republice?

Velké setkání se zástupci UNESCO a Pavlem Pavlem v pražských Průhonicích, kde bude přednáška a vystoupení, další přednáška bude ve Strakonicích. Jsem pozvaná do televize, do pořadu Show Jana Krause a dalších. V Praze bude fashion week a mám možnost být tváří jednoho večera. Pojedu na festival Voda, moře, oceány na zámku Hluboká. Hned zítra mě čeká cesta do Slezska a Polska. A úplně nakonec se zúčastním filmového festivalu Tour Film v Karlových Varech.

Je v Česku něco, na co jste se těšila, o čem jste už předtím slyšela?

Všechny předchozí královny včetně mé maminky, které tu už byly, mi říkaly, že je to tu krásné, mnohem lepší než ve Francii a že je to nejlepší místo, na které můžu jet. Jedna z myšlenek, která mě napadla hned poté, co jsem titul vyhrála, byla: Hurá, pojedu do Prahy!

V budoucnu chcete žít na ostrově?

Ano, je to můj domov, ale zároveň bych ráda pořád někde jezdila, protože život na ostrově je velká rutina. Je to pořád stejné, ostrov je malý, všichni se znají.

Jak se změnil váš život od té doby, co jste královnou?

Všichni se ke mně chovají jinak. Jsem pořád v centru pozornosti. Už nejsem jen Taurama, ale královna.

Existují nějaká pravidla, jak se lidé ke královně musí chovat?

Žádný oficiální protokol není, většinou to závisí na konkrétních akcích, kterých se účastním.

Vy sama jste se musela v něčem omezit nebo něco dělat jinak?

Dřív se říkalo, že královna musí být panna, dnes to spíš znamená, že během toho roku nesmí být těhotná. A musím dodržovat dekorum, nesmím chodit na diskotéky, někde se opíjet, naopak musím být na všech oficiálních akcích a reprezentovat.

Nevadí vám, že se nesmíte bavit jako vaši vrstevníci?

Nevadí, jsem ráda, že si mě potom lidi váží. Kdybych někde běhala opilá, tak bych žádný respekt neměla. Beru to tak, že je to moje povinnost a zodpovědnost, ale je pravda, že se občas doma nudím, když všichni ostatní jsou někde venku.

Jací jsou Rapanujci? Jak byste je popsala?

Z mého pohledu jsou milí a srdeční, ale k cizincům jsou hodně opatrní. Dlouho trvá, než si získáte jejich důvěru. Jakmile se s nimi dostanete do konfliktu, jsou hodně tvrdí, výbušní a nezapomínají. Hlavně starší lidé v sobě pořád ještě kvůli minulosti mají strach. Proto se tu lidé dlouho báli turistů, mysleli si, že jim chtějí něco udělat, nebo jim něco vzít.

Jaký problém teď ostrov trápí nejvíce?

Imigrace. Stěhuje se sem čím dál více lidí z Chile, jezdí sem třeba na pět let a protože je ostrov malý, berou místním práci. Chilané tu totiž dostávají menší platy, takže jsou pro zaměstnavatele levnější a výhodnější. A jezdí sem jednoduše proto, že je to tu hezké a neplatí se daně. Ale mohou za to i naši muži, kteří si čím dál častěji najdou nějakou Chilanku či jinou cizinku a přivedou si ji na ostrov. Jiní cizinci nám ale tolik nevadí. Jsou čistější, nedělají tolik nepořádku a problémů.

Vy sama byste si nikdy nevzala cizince?

Ne. Můj přítel je Rapanujec a Rapanujci jsou ti nejlepší muži. A naše ženy mají hodně silnou osobnost, kterou jen Rapanujec dokáže zvládnout. Jiné muže bychom příliš peskovaly.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

10 filmů, které vás naučí něco o lásce. Viděli jste je?

Na čem si rád smlsne olympionik Ondřej Moravec?

Šťastné okamžiky Robina Williamse: Celebrity vzpomínají

Meghan Markleová je nejmocnější módní ikona roku | Video: Reuters
reklama
reklama
reklama