Jsem závislá na bulváru a léčit se nehodlám!
Závislost se dá vypěstovat na čemkoli - na alkoholu, cigaretách, hracích automatech, sexu, partnerovi, čokoládě... Některé závislosti jsou odstrašující, jiné spíš úsměvné, nebo také zvláštní. Do posledně zmiňované "kategorie" by se určitě dala zařadit závislost čtenářky Sylvy...
Závislost se dá vypěstovat na čemkoli - na alkoholu, cigaretách, hracích automatech, sexu, partnerovi, čokoládě... Některé závislosti jsou odstrašující, jiné spíš úsměvné, nebo také zvláštní. Do posledně zmiňované „kategorie" by se určitě dala zařadit závislost čtenářky Sylvy...
Máma mojí zvědavosti říkala šmírování
Zvědavá jsem byla odmalička. Bavilo mě pozorovat, jak se k sobě lidé chovají, co mají na sobě, poslouchat, o čem si povídají. Stačilo, když jsem v baráku zaslechla nějaký halas, a už jsem měla ucho přilepené na dveřích a hltala každé slovo. Když se sousedky hádaly, nebo někoho pomlouvaly, neváhala jsem potichu vyjít na chodbu a špicovat uši jako netopýr. S vyslíděnými informacemi jsem se pokaždé pochlubila mámě, jenže tu klepy nikdy moc nezajímaly. Nejdřív nade mnou se smíchem vrtěla hlavou, později už mi moji zvědavost vyčítala.
„Můžeš mi vysvětlit, co z toho šmírování lidí máš? Nejenže je hodně neslušný poslouchat cizí hovory, ale hlavně je to ztráta času. Přestaň s tím!" Tak to jsem nedokázala a s přibývajícími roky jsem o lidech z baráku i okolí měla perfektní přehled. Věděla jsem, kdo s kým chodí, kdo komu zahýbá, kdo se rozešel, kdo se pohádal, kdo si koupil novou televizi... Ano, měla jsem dokonalý přehled, ale na můj vkus se toho v mém okolí dělo hodně málo. O tehdejších socialistických novinách a časopisech se ani zmiňovat nebudu - tam se akorát dalo zjistit, kdo dostal jaký řád nebo který podnik splnil plán na 130 %.
Po listopadu 89 nastaly bulvární žně!
Když mi bylo sedmnáct, přišla změna, kterou nikdo nečekal. S prsty rudými zimou jsem v davu cinkala klíči a po těle měla husí kůži nejen z mrazivého počasí, ale i z očekávání velkých změn. Přišla jich spousta, ale pro mě jedna obzvlášť významná - novinové stánky a trafiky postupně zaplavil bulvár! Tak to bylo něco pro mě! Veškeré kapesné jsem utratila za časopisy a noviny, ze kterých jsem hltala žhavé klípky. To bylo jiné kafe než sousedské handrkování!
Technický pokrok konečně roztáhl chapadla i v naší zemi, a abych si mohla koupit počítač, k hlavní práci jsem si přibrala vedlejšák. S internetem a jeho postupně se rozšiřující sítí se mi otevřely nové bulvární obzory, které ovšem máma nechápala. „To už zase na internetu čteš ty nesmysly? To je pro tebe vážně tolik důležitý, kdo s kým spí nebo co má na sobě? Asi si to, Sylvo, neuvědomuješ, ale ty už jsi na těch drbech závislá!" Kdepak, v tomhle jsme se s mámou nikdy nemohly shodnout. „Pořád lepší být závislá na bulváru než třeba na chlastu nebo drogách, ne?! Tahle ´závislost´ mi život určitě nezkomplikuje."
Můj nový přítel trouba určitě není!
Trošku jsem se zmýlila. Když babička zemřela, přestěhovala jsem se do jejího bytu a krátce nato se seznámila s Petrem. Po povrchních známostech to byl první kluk, do kterého jsem byla bláznivě zamilovaná, a když se ke mně nastěhoval, v duchu jsem začala plánovat naši společnou budoucnost. K té ale nedošlo, protože po necelém půlroce si Petr sbalil tašku a vztah ukončil. Nechápala jsem to a pořád dokola opakovala: proč?! „Nezlob se, ale s ženskou, kterou akorát zajímají drby, si fakt nemám co říct! Ty si to neuvědomuješ, ale jediný, o čem jsi schopná mluvit, je buď kdo, kde a s kým, nebo drby z práce. To není normální, ale úchylka! Jestli ti tohle stačí k životu, tak sorry, ale na tuhle ´prioritu´ si musíš najít někoho jinýho. Jenže pochybuju, že takový trouba vůbec existuje."
Rozchod s Petrem na moji „úchylku" vliv neměl, a když jsem se po čtyřech měsících seznámila s Ivanem, velice brzy jsem zjistila, že ač má jako já stejný zájem o bulvár, trouba to skutečně není! Máme si pořád o čem povídat, společně hltáme novinky ze šoubyznysu a VIP společnosti, kopírujeme oblečení celebrit, a protože jsme oba s naší závislostí spokojení, určitě ji „léčit" nebudeme.
Co vy a bulvár?
Není tajemstvím, že někteří, resp. některé z nás se za "konzumaci" bulváru stydí. Do tramvaje, metra, autobusu či vlaku by si echt bulvární plátek nekoupily a před spolucestujícími ho hrdě nečetly. Zato v soukromí ho hltají všemi smysly. Baví je/nás/vás číst a sledovat zpola neověřené, zpola lživé drby o slavných, o celebritách světových i českých, co kde kdo s kým?! Říká se přece, že na každém šprochu pravdy trochu, že? K čemu ale takové informace potřebujeme, je otázka k diskuzi... Odpoví si každý sám!
Jaký je váš vztah k bulváru?
Potřebujete ho k životu? Navenek jím pohrdáte, ale když je příležitost, tak se ráda začtete?
Tento a další podobné soukromé problémy bude už tento čtvrtek řešit Dámský klub na rádiu Frekvence 1. Váš názor tak možná zazní i na vlnách tohoto rádia.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
