reklama
 

Jakub Štáfek: Díky seriálu Ulice si můžu dělat, co chci

Většina lidí ho zná jen jako celkem šikovného kluka z Ulice, a spousta z nich mu dokonce říká Matěji. Jenže on je Jakub, nadějný režisér, který ještě navíc spolu s Jiřím Mádlem založil vlastní produkční společnost.

Foto: Profimedia.cz

Většina lidí ho zná jen jako celkem šikovného kluka z Ulice, a spousta z nich mu dokonce říká Matěji. Jenže on je Jakub, nadějný režisér, který ještě navíc spolu s Jiřím Mádlem založil vlastní produkční společnost.

Kdyby ho neprozrazoval vzhled (jak sám říká, třicátníky ještě hrát nemůže), těžko byste po setkání s ním hádali, že je mu teprve třiadvacet. Tenhle kluk má co říct a rozhodně o něm ještě uslyšíme. Jen u toho možná nebude stát před kamerou, ale spíš za ní…

Když jsem přišla na naši schůzku, už na mě čekal, začtený do komiksu. Tedy pardon, do obrazového románu, jak mě poučil, s názvem Criminal. “Je to tak zábavné, že podle toho napíšu film. Dokonce jsem tam už našel roli pro Standu Majera,” vysvětloval mi sotva jsem dosedla. “Ale film už chci napsat tak dlouho. Nějakou gangsterku, černou komedii ve stylu Pulp Fiction, Guye Ritchieho nebo Davida Finchera. Ale zatím je čas, jsem mladý.”

Rozhodně ale ani chvíli nezahálí, o čemž vás hned přesvědčí náš rozhovor.

Letos to je deset let, co hrajete v Ulici. Pořád vás to baví?

Ano. Poslední půl rok jsem tam míň než dřív, takže se můžu věnovat i svým aktivitám, a tak mi to vyhovuje. Kromě toho ať to vypadá, jak to vypadá, ať ten výsledek je, jakej je, ať na to kdo říká, co chce, tak nám nejde upřít, že naše zázemí a prostředí funguje naprosto perfektně, což třeba se seriálama typu Cesty domů, Ordinace, Doktoři z Počátků a tak dále vůbec nejde srovnávat. A to i tematicky nebo z pohledu sledovanosti. Za poslední měsíc jsme měli třikrát za sebou jeden a půl milionu diváků, což se jinak povede jen Případům 1. oddělení, které narozdíl od nás běží v osm večer, v prime timu.

Nebojíte se, že s vámi bude Ulice už nadobro spojená? Že v každé další roli, která přijde lidi jako první uvidí toho kluka z Ulice?

Je to tak, proto musí přijít čas, kdy z toho člověk vyskočí a i když v tom seriálu hraje, není tam vidět tak často. Musím to udělat jako Ben Affleck. Musím si ten svůj film napsat, najít v něm pro sebe tu správnou roli a pak si ho natočit. Nejlepší by bylo, kdyby se z toho stala kultovní záležitost, a lidi si mě konečně spojili taky s něčím jiným. Zase na druhou stranu by mi vůbec nevadilo být unikát v tom, že hraju v seriálu od čtrnácti let až do šedesáti. To se jen tak někomu nepovede.

Jací lidé vás na ulici nejčastěji poznávají?

Nejzákeřnější jsou puberťáci ve skupinách, to si vždycky dávám kapucu na hlavu a procházím tak, aby mě nikdo nepoznal, protože ti mají tendence se předvádět a hulákat na ulici. Ale spíš než věkově bych to rozdělil podle regionů. V momentě, kdy vyjedeme za Prahu, tak tam na Ulici kouká v podstatě každý. Maminky i babičky jsou naučený, že v půl sedmý zapínají televizi a začínají vařit pro svoje miláčky a u toho sledují Ulici. A také by se dalo říct, že našimi diváky jsou voliči Zemana, čímž ale Ulici nechci v žádném případě shazovat, a samozřejmě se najdou i výjimky. Nicméně všichni mi říkají Matěji, a to i kolegové nebo klienti, jméno Matěj Jordán je mnohem známější než Jakub Štáfek, což je fajn, protože po mně aspoň nepůjde finančák (směje se).

Vy sám sledujete nějaké seriály?

Samozřejmě koukám na Ulici (směje se). Jinak teď trávím pondělní večery u televize kvůli Případům 1. oddělení a Čtvrté hvězdě, jinak na televizi nekoukám. Raději si pouštím filmy nebo Playstation, kde na odreagování někoho postřílím a povraždím, abych byl pak v normálním životě v klidu. A kromě toho je to dobrá inspirace. Dnešní hry mají dramaturgii úplně stejně dobře propracovanou jako filmy. Ne-li lépe.

Čtěte také: S českými seriály se teď roztrhl pytel. Kdo v nich září?

V Případech 1. oddělení shodou okolností děláte druhou režii. O které z vašich aktivit se ještě málo ví?

Například mám zásadní desetivteřinovou roli ve filmu Vejška, kterou jsem si vydupal, protože se znám s Evičkou Josefíkovou a s Jirkou Mádlem máme svoji produkční společnost Funny Bunny Films. Ta se nám pomalu rozjíždí. Hned druhá věc, kterou jsme udělali, získala prestižní ocenění Žihadlo roku, šlo o kampaň Týden komunikace na podporu neslyšících. Teď jsme natočili skvělou kampaň pro Transkript, na kterou se potom v kině nebo na internetu určitě podívejte. Standa Majer a Petr Stach tam hrají drsné vojáky v boji a celé to vypadá jako trailer k americkému akčnímu filmu. A kromě toho také píšeme. Vymysleli jsme několik formátů pro televizi Nova, která ale byla v období, že se jí nechtělo moc vyrábět, a tak to nakonec smetla ze stolu. Kromě toho jsme napsali ještě jeden pilotní díl pro Českou televizi a pokračujeme v tom. Momentálně je toho tolik, že bychom potřebovali navýšit stavy, aby nás bylo aspoň deset a dalo se to stíhat.

To je fajn, že se toho nebojíte a nečekáte s rukama v klíně, až se někdo ozve, ale klidně si roli sám vydupete…

Kdybych se věnoval jen jedný věci, budu svým způsobem otrok už z toho důvodu, že je tady obrovská konkurence. Místní rybníček je malej, a je tu spousta šikovnějších herců než jsem já, takže je třeba být trochu multifunkční.

Která z těch činností vás živí?

Složenky mi platí Ulice. Nechci, aby to vyznělo nafoukaně, ale díky ní si potom v tom ostatním můžu dělat co chci a co mě baví.

Jakubův oceněný spot na podporu neslyšících:

Vaše postava Matěje zvládla za deset let Ulice zhruba deset holek. To je v podstatě každý rok nová. Máte to tak i v životě?

Když to zprůměruju, tak asi jo. Na druhou stranu jsem byl od osmnácti pět let s jednou holčinou. Rozešla se se mnou, a pak jsem začal logicky trochu jančit. A pak jsem zase byl půl roku s o sedmnáct let starší holkou se dvěma dětma. A teď zase trochu jančím. Matěj je ale určitě větší Casanova než já.

Nebál jste se vztahu s takovým věkovým rozdílem?

V tomhle jsme si šli naproti. Ona je mentálně mladší a já zase starší, taky díky tomu, že jsem v tomhle světě od čtrnácti. Bylo to strašně fajn, a i když spolu už nejsme, vycházíme spolu strašně dobře. Teď jsme byli na Depeche Mode, o víkendu jsme jeli s dětma na chatu, kde jsem přikládal do kamen, četl si knihu, povídali jsme si, dokážeme si spolu otevřít víno…

Proč spolu tedy nejste? 

Je složité to přesně definovat. Těch důvodů bylo víc. Žili jsme momentálním okamžikem a naprosto nám to vyhovovalo. Postupně přicházela hrozná zodpovědnost. Ta malá holčička začala říkat první slova máma a Kuba, což člověka hrozně potěší, ale na druhou stranu jsem víc a víc negativně přemýšlel. Navíc jsem se po tom rozchodu po pěti letech přestěhoval do báječného bytu na Vinohradech a chtěl jsem v něm trávit co nejvíc času, takže to bylo náročnější být s dětma chvíli u mě, chvíli u nich.

Takže problém byl vlastně v tom, že má děti?

Nechci to vůbec házet na děti. Každý by chtěl děti, jako jsou tyhle, ale pochopitelně to tam hrálo svou roli. Přitom do té doby jsem si myslel, že děti chci mít brzo, třeba do pětadvaceti. A i když mám její děti a děti obecně strašně rád, došlo mi, že je to strašně náročný a chce to velkou zodpovědnost, takže to ještě na chvíli odložím.

Zatím poslední Jakubův spot dorazí co nevidět do kin a na internet. Takhle se natáčel:

Vždycky se vám líbily starší holky?

Já bych potřeboval pětadvacetiletou holku s mozkem čtyřicetiletý a byl bych nejšťastnější. Pro mě je důležitý, abych s ní hlavně byl nejlepší kámoš. Abych si s ní mohl povídat úplně o všem. Ale dost o přítelkyních a o dětech. Mezilidské vztahy jsou fajn, je zapotřebí je nějakým způsobem udržovat, ale někdy jsou i zajímavější věci.

Třeba?

Alkohol, drogy, rock and roll (směje se). Ne, třeba to, že hraju fotbal.

Fotbal?

Ano, hraju za Real Top Praha, což je tým, za který hraje třeba Robert Záruba, Míra Bosák, Ivan Trojan, David Novotný, David Suchařípa, Honza Prušinovský, David Ondříček a spousta dalších. Pomáháme na místech, kde je to potřeba. Vždycky si nás pozvou do nějakých menších obcí, kde si zahrajeme proti místnímu týmu a výtěžek z té akce jde na nějakou místní charitu, například na pomoc dětskému domovu a podobně. Dvakrát týdně chodíme trénovat a přes léto jezdíme skoro každý víkend někam.

A vyhráváte?

To je jasný. My jsme neporazitelní.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Martina má zlato! Co nám o ní prozradila její maminka?

Rachel slaví 45. Takhle zestárla ona i další Přátelé

Kuchyně slavných: Kde vaří Madonna, Cher a Rihanna?

Kim Kardashian a holý pupík Emily Ratajkowski. Začíná oscarová afterparty | Video: Reuters
reklama
reklama
reklama