reklama
 

Ivan Bartoš: Netoužím po moci, chci jen měnit věci a politika je prostředek

Politické rozhovory neděláme příliš často, ale mladým politikům dáváme prostor rádi. A tak po Dominiku Ferim představujeme předsedu Pirátské strany Ivana Bartoše.

Foto: Profimedia.cz

Už víte, koho budete o víkendu volit? Nebudeme vás přemlouvat a dávat tipy, ale jak říká Ivan Bartoš, dokud se tu všichni nemáme dobře, je naše morální povinnost s tím něco dělat.

Když jsem za ním přišla do kavárny, zrovna se se svými známými podivoval nad tím, co všechno nejen o jeho straně, ale i o něm osobně teď těsně před volbami vychází. Přestože Pirátská strana funguje už osm let, setkal se s tím až nyní. "Nejde o dezinterpretaci, nebo že vás někde vezmou za slovo, to je asi normální, ale že to bude takhle osobní, to jsem netušil," říká.

I to je nicméně důkazem, že se Pirátům daří - je o nich slyšet, volební průzkumy jim předpovídají celkem hladký vstup do sněmovny. 

My jsme se ho neptali na volební program a členství naší země v NATO (které mimochodem považuje za důležité), zajímal nás spíš jako člověk.

Čím si vysvětlujete, že teď po osmi letech je o vás najednou takový zájem. Je to nějakou změnou ve společnosti?

My jsme si před osmi lety mysleli, že stačí mít dobrou myšlenku, a pak to jde samo. Neměli jsme nikoho, kdo by nám zaplatil kampaň za dvacet milionů, jako se to stalo třeba Věcem veřejným. Evidentně to takhle dlouho trvá a je to mravenčí práce. V Pirátské straně máme vnitřní transparentní procesy, jak všechno schvalovat. Strana dozrála skrze komunální politiku a zástupce v Senátu v dospělou stranu s funkčními vnitřními mechanismy. Pochopili jsme, že nejde věci dělat na koleni, a tak kampaň děláme už od ledna, protože jsme věděli, že v průzkumech musíme být první nad pět procent, aby lidi nepracovali s tím, že je to zahozený hlas.

Takže je to jen důsledek vaší dlouhodobé práce? Jiný význam tomu nepřikládáte?

Je to mix několika věcí. Třeba toho, že velké politické strany postupně zklamaly své voliče. My máme za sebou osm let práce, nejsme žádný jednorázový produkt postavený na jednom tématu nebo silné kampani. Myslím, že to je to, na co dnes voliči slyší.

Nekazí vám jméno název vaší strany?

Piráti jsou mezinárodní hnutí, na Islandu už dokonce měli možnost sestavovat vládu. Na celém světě je už padesát pirátských stran. Myslím, že když někdo řekne, že mu "Piráti" zní jakkoli špatně, spíš tak říká, že se tím nechce zabývat. Dělal jsem to i já, že když se mi něčím nechce zabývat, použiju ten nejjednodušší argument, abych měl klid. Pochopil jsem to, když jsem se oženil a v dialogu s Lydií jsem se naučil zastavit se, a nejdřív si o věci něco zjistit, ne ji jen jednoduše shodit ze stolu. Je to stejné, jako když se vás někdo zeptá, jakou posloucháte hudbu. Taky možná řeknete, že dechovku nikdy, ale pak když jedete za kamarádem na Valašsko, najednou vám nevadí, že tam rocková kapela používá dechovkové nástroje.

Tím jste mi připomněl tu harmoniku ve vašem předvolebním spotu. 

Já hraju na tahací harmoniku už od šesti let.

Spíš jsem se chtěla zeptat, jaké na spot máte reakce.

Strašně pozitivní. Tam jde o to, že je to "do it yourself" klip. Není to klip, který nám za tři sta tisíc natočí Filip Renč. Vzniklo to tak, že přišel Jakub Horák a Ota Klempíř s tím, že uděláme hudební klip a bude tam sdělení, že se nebojíme, budou tam emoce a bude to strašná sranda. Hrají tam naši kandidáti, text jsme si složili sami. Celé nás to vyšlo asi na sedmdesát tisíc a užili jsme si to. Nechtěl bych kampaň od agentury, kdy někdo řekne, že Bartoš bude mluvící hlava a řekne tohle.

Není ale v politice silný marketing potřeba úplně stejně jako v byznyse?

Když je dobrý produkt, dělá se marketing jednoduše. Když produkt stojí za starou belu, dokáže dobrý marketing vyhrát volby. Jenže pak přijde jiný tým a jiný Babiš, prostě někdo bohatší, tak po dalších volbách tu bude nový Babiš jen proto, že do toho na začátku nenasypal sto, ale dvě stě milionů. A v tom je ten problém.

Stejně jako jiné strany se i vy v tom klipu vymezujete proti ostatním. Proč nemůžete raději mluvit o sobě, než o ostatních?

Já jsem šel před osmi lety dělat politiku proto, že mě uráželo, že o mně rozhodujou lidi, jako je Kalousek. Naše kampaň používá pozitivní prvky a zaznamenali to i lingvisté, ale jsou tam i prvky kritiky. Spíš než lidi se ale snažíme kritizovat systém. Dějí se věci, za které by třeba v Německu politici už dávno museli odstoupit. Každý ví, že Sobotka to OKD "nepořešil úplně dobře". Babiš dostal trestní stíhání. My jsme nikdy nic podobného neudělali. Říká se: Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. A tak to obrazně děláme, protože si to můžeme dovolit. Nemůžeme se tvářit, že si Piráti řeší svoje a nic jiného se neděje.

Neměla by to kritizovat spíš média a veřejnost, než politici v předvolebních kampaních?

Myslím si, že kritika je zvlášť v současné situaci zdravá, stejně jako porovnávání programů. Důležité je přicházet s řešením. Ne jako například KDU-ČSL kritizovat EET, když pro jeho zavedení hlasovali a měli ho v programu. Teprve potom je to pokrytectví.

Jak víte, že se každý člen Pirátů bude vždycky chovat tak, abyste pořád mohli říkat, že všichni nekradou?

Samozřejmě že člověk může ručit jenom sám za sebe, ale ano, dal bych za všechny ruku do ohně. Už proto, na jakém principu naše strana funguje. Všechno projednáváme transparentně, o všech jednáních se dělá zápis, je transparentní, kdo se s kým sešel a o čem s ním mluvil. Na všechny pozice v krajích probíhaly poctivé primárky, také narozdíl od jiných stran. Máme celostátní fórum, které nad tím vším bdí, může zasáhnout, třeba kdyby někdo v kraji chtěl uzavřít nějakou obskurní koalici, a při pochybení může odvolat klidně i předsedu do tří týdnů. Na věci, ve kterých jsou zahrnuty peníze, děláme otevřená výběrová řízení. I Jakub Horák, který nám navrhl strategii na kampaň za sto padesát tisíc, vyhrál výběrové řízení. Takže jsme nejen pod kontrolou členské základny, ale i pod kontrolou veřejnosti. Vše je založeno na důvěře. Já chci důvěru lidí, a tak ti lidi musí mít možnost kontrolovat, co jako politik dělám. Protože strach lidí, že se zase spálí, je jedním z důvodů, proč nevěří politice. U nás ve straně navíc nefunguje finanční motivace, neděláme to pro peníze, já třeba vydělávám celkem dost peněz, když zrovna chodím do práce.

Co znamená, když zrovna chodím do práce?

Dělám systémovou architekturu, navrhuju komplexní řešení v IT. Asi třináct let jsem byl zaměstnaný na hlavní pracovní poměr a chodil jsem každý den do práce. Teď už jsem OSVČ, který nemá pracovní dobu, takže fakturuju odpracované hodiny. Tak to honím, kde to jde, ale teď v závěru kampaně na to po večerech už příliš brain power nezbývá.

Kde berete motivaci do politiky?

Je pravda, že v klipu si sice děláme legraci a hopkáme v autobuse, ale jinak to fakt není sranda. Není sranda mít zodpovědnost třeba za důchodovou reformu v téhle republice. A občas jsem z té zodpovědnosti,ačkoliv ještě nesedíme v poslanecké sněmovně,  už unavenej. Jenže se mi nehezky žije ve světě tak, jak je nastavenej. Navíc jsem společenský člověk, jsem solidární, není to tak, že já se mám dobře a nikdo jinej mě nezajímá. Jak můžu, jsem solidární, komu můžu, tomu chci pomoct. Kdyby se tady lidi měli dobře, tak bych snad i pochopil drobnou míru korupce, která je vždycky v každém systému. Ale lidi se tady, v centru Evropy, nemají dobře. Pořád žijí v nuzných bytech na Jižáku a nemají ani na novou pračku, když se jim rozbije. A to nesázej, a pijou jenom proto, že jim nic jiného nezbývá. A jak říká moje žena Lydie, je naše morální povinnost jít a něco s tím dělat. Třeba ve finále neuspějeme, ale nebudeme moct nikdy říct, že jsme to nezkusili.

Říká se, že aby člověk chtěl být politikem, musí mít touhu po moci. Co vy?

To já nemám. Já chci měnit věci a politika je prostředek. Kdyby stát fungoval tak, jak jsme si popsali, tak bych potřebu chodit do politiky neměl. Kromě toho svět se mění a ignorace té změny má destruktivní dopady na člověka, který to teď ještě nepociťuje. Nechci skončit jako Polsko, abychom kvůli tomu, že teď nám to bylo jedno, za deset let řešili, jestli znásilněná žena může jít na potrat. Na Slovensku se dostali do parlamentu fašisti skrze Kotlebu. Když se podíváme na Orbánovo Maďarsko a jeho řešení tvrdé ruky a konzervativních hodnot, anebo i na heslo "stát jako firma". Novodobí lídři se tohle snaží prodat lidem jako řešení toho, kam to dospělo. Ale to není řešení. V mém liberálním fungování světa člověk může být konzervativní a já mu nebudu nic zakazovat. Jenže v jejich konzervativním pojetí já nebudu moct mít dredy a budu muset chodit spát v deset. A to je změna, které musíme bránit, protože lidi si můžou i demokraticky zvolit kravinu. Pro mě nemá smysl jim za to nadávat, pro mě má smysl jít dělat politiku a dokázat jim, že budu lepší. Nejsem fanatik, ale takhle to je. Kdyby to tak nebylo, tak se to nedá dělat osm let. Vždyť já v tom mám tisíce hodin, a stejně tak řada dalších Pirátů.

Už čtyři roky nepijete. Proč jste přestal?

Já jsem od čtrnácti seděl v hospodě s harmonikou a chutnalo mi pivo i panáky, prostě muzikant, a tak mi přišlo, že už toho bylo dost. Bez toho je život kvalitativně tak o dvě stě procent lepší. Narážím na zkratkovité jednání lidí, který nemusí zrovna v danou chvíli mít promile, ale jak alkohol dlouhodobě otravuje organismus, mají ne úplně ostrý a racionální jednání plné zbytečných emocí. Takže už si nedám ani pivo k obědu. Stejně chci s končit i s cigaretama, ale na ně mám napojené pracovní návyky. Dlouho něco dělám, a pak si jdu zakouřit. Je to pauza.

V politických debatách a rozhovorech býváte jeden z mála, kdo drží emoce na uzdě. Jak to děláte?

Tak ona je to především hra. Chtějí vás dotlačit k tomu, abyste se nějak vymezila. Pro mě je důležité si uvědomit, že zvlášť v hromadné debatě mám čistý čas asi pět minut, a musím přesně vědět, co chci říct.

Ale jak tohle děláte? Jak udržíte klid a nenecháte se strhnout? Neumí to často ani mnohem zkušenější politici, než jste vy.

Oni už to mají na salámu. Přestali se snažit, protože už tam jsou dvacet let. Další věc je, že třeba Okamura řekne, že rámcové osnovy na školách jsou zhoubne, a když se ho zeptám, v čem jsou zhoubné, tak neví. Takže je vidět, jaká je to šaráda. A také se nenaštvávám kvůli kravinám, tak to mám přirozeně.

V jaké situaci máte na mále?

Vadí mi, když lidi lžou. A když používají osobní útoky v tématech, která jsou pro mě citlivá, a to je třeba rasismus, antisemitismus a podobně, což je také způsob politického boje. Dokonce v jednom filmu se novinářka ptá politika, který kydá špínu na svého konkurenta: "Vy si ale nemyslíte, že on tohle opravdu dělá, ne?" A on jí odpovídá: "Nemyslím, ale těší mě, že to teď musí vysvětlovat." Tyhle osobní invektivy nejsou můj styl. Já se i lidi, se kterýma jsem ve velkém rozporu, snažím porazit korektně, protože poctivé vítězství těší. Z výhry, která by nebyla poctivá, bych neuměl mít radost.

Česko je a bude členem NATO, nechápu, proč je to téma tak přetřásáno, říká předseda České pirátské strany Ivan Bartoš. | Video: Daniela Drtinová

Co myslíte, že rozhodne tyhle volby?

Ten milion ještě nerozhodnutých voličů a síla nevoličů. Myslím těch, kteří dlouhodobě nechodí k volbám, protože tu pro ně nebyla liberální alternativa.

Vaše manželka je také členkou Pirátské strany. Jak moc se s ní o politice radíte?

Manželka je v Pirátské straně už pět let, ale neměla na to tolik času. Byla samoživitelka s dcerou, učila v mateřské školce. Teď se zapsala na vejšku, což mimochodem ukazuje, jaký je blok starat se sama o dítě, protože ona je velmi inteligentní, jenom se prostě starala o dceru. Samozřejmě, že ty věci řešíme, protože politika zasahuje do všech oblastí našeho života, ale na druhou stranu my jsme hodně hraví, takže se bavíme po svém a děláme kraviny. V manželství si ale uvědomuju, jak je ten mužský svět a pohled na věci omezený. Došlo mi, že právě polarita dává člověku komplexní pohled. Pro příklad, my jsme proti kvótám, protože podporují hierarchický systém tím, že tam skrz pravidla něco násilím natlačím. Ale i díky Lydii mi došlo, že ačkoliv si můžeme namlouvat opak, podmínky mužů a žen nejen v politice nejsou stejné. Když máme schůzi, tak tam nemůže být žena s dítětem a starat se o něj. A tak jsme zavedli hlídání, aby se ženy mohly věnovat jednání a hlasovat. Stejně jako jsem díky Lydii pochopil co je to korektnost směrem k ženám, kdy mi vysvětlila, že není v pořádku, jak se někteří muži využívají svoji silnější pozici vůči ženám. Že by mi také nepřipadalo v pořádku, kdyby za mnou nějaká žena přišla a řekla mi: "Vám to ale dneska sluší, pane Bartoši, to jste se takhle oblíknul kvůli mně?"

Kompliment by vás ale asi neurazil, ne?

Možná jsem se špatně vyjádřil. Třeba se mi stane, že za mnou někdo přijde, mluví se mnou, ale moje žena vedle mě je vosk. Když mu ji představím, řekne: "To je ale hezká holka." Ale ona přece není pro nikoho žádná holka. Proč já si od někoho zasloužím větší respekt než ona? V čem? Vůbec v ničem. Tak tuhle korektnost jsem měl na mysli.

Kim Kardashian a holý pupík Emily Ratajkowski. Začíná oscarová afterparty | Video: Reuters
reklama
reklama
reklama