reklama
 

Improvizace se dá natrénovat. Dá se jí i živit

Hanny Firla je mladý herec, člen skupiny Impra, jejíž představení jsou založené na improvizaci. Jak moc se tohle musí připravovat a jak moc je to reálné? Zjistíte v rozhovoru.

Foto: Impra

Podtitul vaší letošní tour je Neztrácej své vnitřní dítě. Proč právě to?
I v běžném životě se snažíme chovat tak, abychom neztráceli své vnitřní dítě. Na co si hrát, proč se stydět? V mantinelech divadla si můžeme dovolit skoro cokoli. Proč přemýšlet o tom, jak na nás kdo kouká. Žánr improvizace je obsáhlý a
věnuje se mu hodně lidí, ale to, co děláme my, je na československé scéně, myslím si, ojedinělé. Nabízíme balíček improvizace, který nikdo jiný nemá. Jsme svobodní a užíváme si to.

Jaký je podle vás nejlepší způsob, jak své vnitřní dítě znovu objevit a udržet si ho?
Konat svobodně, přirozeně a rovně.

Na začátku není vůbec nic. Z čeho tedy vaše představení vycházejí?
Z nás a vzájemného napojení na sebe. A také z prostoru, v jakém hrajeme. Základem opravdu je, že nevíme vůbec nic. Před představením máme svoje rituály, naladíme se na sebe, předáváme si energii, čerpáme atmosféru daného místa a pak jdeme na jeviště. A co se stane, to se stane.

Co se stane, když máte prostě špatný den?
Každý den je pro mě oslavou toho, že mám možnost být a žít. Neznám pojem špatný den. Ale když se opravdu stane něco nečekaného, jako například onemocnění nebo úmrtí v rodině - musím jít já jako herec přes to. Je to trochu sebevražedný, ale je to tak. 

Proč jste se před třemi lety rozhodli věnovat se improvizaci?
Známe se z Konzervatoře Jaroslava Ježka a k improvizaci nás přivedli žáci Jaroslava Duška, naši učitelé Jaroslav Pížl a Eva Elxa. Nejdřív jsme zkoušeli jen hrát, ale pak jsme přibrali Igora, který nám dělá hudební doprovod. Někdy inspirujeme my jeho, jindy zase on nás.

Dá se improvizace naučit?
Dá se určitě trénovat. Takhle ale já o improvizaci nepřemýšlím. Buď ji někdo chce dělat a má pro ni vlohy nebo ne. Vždy se mi u této otázky vybaví, otázka: dá se naučit skok o tyči…?

Pomáhá vám to, že ji zvládáte na jevišti, i v běžném životě? V jakých situacích?
Pořád. Kdykoli. Kdekoli.

Kdy naposledy jste musel mimo divadlo fakt hodně improvizovat?
Každý den improvizuju. Dle mě to dělají úplně všichni, někteří jen nevědomky.

Jaké byly začátky, stávalo se, že diváci přicházeli s očekáváním stand-up comedy?
To se stávalo, říkali si, že to asi není standardní improvizace. Vycházíme z hereckého kumštu, nikdy jsme nedělali, co po nás chtěli diváci. Ale už si na nás za ty tři roky zvykli i v téhle formě. I když asi se doteď stává, že váhají, jestli to drama myslíme vážně.

S jakými ohlasy a reakcemi se během aktuální tour setkáváte?
Se super ohlasy. Většinou nám pořád lidé nevěří, že to není připravené, ale na to už jsem si zvykli.

Plánujete tour zakončit něčím speciálním?
Tour Imprassionismus bude pokračovat celý rok. Určitě přijde velké finále, v prosinci v Praze.

Co vás čeká v druhé polovině roku?
Další zastávky tour. Poté odjíždíme na měsíc do Srbska zkoušet naši autorskou věc s režisérem Peterem Sergem Butkem. A připravujeme ještě jeden další pevný tvar. Po prázdninách bude nadále fungovat IMPRA jako totální improvizace, k tomu další dvě pevné hry, kdy budou diváci přesně vědět, na co jdou do divadla.

Co vlastně děláte mimo Impru? Dá se tím uživit?
Uživit se dá vždy tím, čím člověk chce. Moderuju, natáčím, chystám materiál na CD, pořádám festivaly, hraju externě v divadlech nebo točím podcast, kde zpovídám mladý talentovaný lidi.

reklama

Komerční tip

reklama