Niké Papadopulosová vychovává dve malé dět, Jáchyma a Johanky. Miluje svoji práci výtvarnice a nevzdala se jí ani při mateřské dovolené. Stíhá domácnost a zároveň pracuje na zajímavých projektech. Jedním z nich je i populární seriál Vyprávěj.

Jak vypadá práce na seriálu Vyprávěj, když máte doma dvě malé děti? Kdo zastává běžné domácí práce a jak to dopadne, když se v domácnosti sejdou dva kreativně nadaní lidé a jeden z nich má předky v Řecku? To a mnohem víc se dočtete v našem rozhovoru.

Na konci seriálu Vyprávěj jsem v kolonce výtvarnice zahlédla vaše jméno. Co si pod touto profesí máme představit?

Vymýšlela jsem a následně dávala dohromady úvodní znělku pro seriál. Zadání bylo, udělat hezky zapamatovatelný hudební i výtvarný úvod. Michal Hrůza vytvořil parádní písničku a já se pustila do výtvarného konceptu. Jednotlivé znělky se měnily podle toho, zda šlo o šedesátá, sedmdesátá, osmdesátá nebo devadesátá léta.

Znělky jsou doplněné o kresbičky, které se týkají postav a časového období. Stylizovali jsme je i pomocí barev. Při tvorbě jsem oslovila všechny své příbuzné s otázkou, co si spojují s tou a onou konkrétní dobou, a pak už vznikaly obrázky jako tankokytara, kresba cibulákového talíře nebo televize, která se ve znělce vyvíjí z kulatého přístroje až po hranatý.

Co vás na přípravě znělky Vyprávěj nejvíc bavilo?

Byly to dva měsíce úporné práce, ale i když je proces vymýšlení nejnáročnější, je zároveň velmi obohacující. Hodně mě bavilo, když jsem poprvé přišla do střižny, kde se vybírají záběry, a viděla jsem, jaký nový účes bude mít v další řadě Andrea Kerestesová nebo Jana Bernášková.

Při práci jsem zažila spoustu zajímavých věcí. Taky jsem se jednou platonicky zamilovala do herce Jaromíra Noska, který hraje postavu Tondy. Nemohla jsem se rozhodnout, kterou fotku použít do úvodní znělky, až se mi o něm začalo zdát a musela jsem si ho dát i na plochu počítače.

Ubírá vám vaše práce čas na rodinu?

Ubírá. Svou rodinu miluju, vždycky jsem si přála mít děti, bez nich bych byla nešťastná. V duchu nepřestávám děkovat, že je mám, ale zároveň miluju i svou práci. Nikdy jsem nebyla moc velká kariéristka. Měla jsem štěstí na lidi a prostředí. Práci beru jako sebevyjádření, vzrušení, potřebu, nutnost a naplnění.

Začala jste pracovat hned po porodu, nebo jste si dopřála oddechový čas?

S Jáchymem jsem pracovala až skoro do samotného porodu. Jako externista jsem nenastupovala na mateřskou šest týdnů před. A navíc miminko bylo úplně nový zážitek. Při Jáchymovi jsem  pracovala na větším projektu až tak po roce. S Johankou jsem naskočila do pracovního procesu poměrně dřív. Začala jsem do České televize docházet a dělat upoutávky. Tam jsem ji brala v kočárku, který jsem měla zaparkovaný u počítačů. Byla hrozně hodné miminko, nakojila jsem ji a ona většinu času prospala.

Jak se dají zvládat dvě malé děti a kreativní práce, která je navíc časově náročná?

Zvládat se dá pouze, když vám někdo pomůže. V mém případě jsou to moji rodiče a jednou týdně maminka mého manžela. Jinak bych svoji práci nebyla schopná dělat. O úklidu nemluvím, ten neřeším. Když není čas, je na posledním místě. Ale na mé práci je dobré to, že každý projekt někdy skončí a já si vydechnu. Projekty jsou nárazové a přípravné práce dělám hlavně doma po večerech. Při realizaci jsou děti u babičky s dědou.

Čtěte také: Rozhovor i o vašem zdraví: Odpovídá odbornice na výživu

Manžel je velmi tolerantní a vychází mi vstříc. Jako výtvarník, který dělá na počítači ve 3D triky do filmu, je také hodně zaneprázdněný. Jsme parťáci, kteří mají podobné hodnoty, nikdy mi nevyčetl, že kvůli práci není umyté nádobí nebo že nemá čisté ponožky. Stejně tak moje dvě děti - Jáchym, kterému je 5,5 roku, a tříletá Johanka - chápou, když maminka sedí u počítače a musí si hrát spolu sami.

Jak vypadá domácnost, kde se potkávají dva graficky nadaní lidé?

Jsme taková zaplněná domácnost. Manžel relaxuje tím, že pořád něco vyrábí - krajinky se stromy, mosty, elfy, obry, takže máme doma hodně různého materiálu. Já zase uchovávám a pořizuju věci, které mají pro mě estetickou hodnotu a dělají mi radost. Náš byt na Žižkově je plný různorodých věcí. Naše domácnost je chaotická, ale baví nás to.

Kdo u vás v rodině zvládá klasické domácí práce jako je praní, žehlení a nákupy?

Domácí práce rozdělené nemáme. O nádobí se intuitivně střídáme podle toho, kdo má víc času. Velkou výhodou je pro mě sušička. Doporučuju každému, kdo má doma neustále po celém bytě sušáky s prádlem. Uvažuji často o paní na uklízení, ale pořád jsem se nerozhoupala. Prádlo jednoduše nežehlím a nakupovat chodíme po troškách to, co sníme. Nechci ztrácet čas ve velkých hypermarketech, tak si raději zaběhnu pro něco dobrého na farmářský trh.

Vyčítáte si někdy, že nemáte na děti tolik času, kolik byste chtěla?

Výčitky mám pořád, tomu se neubráníte. Když je práce hodně, tak si vyčítám, že na ně nemám čas, že s nimi nemůžu být venku, že jsem nervózní a unavená, že neumyji nádobí, že nemám upravené vlasy. Ale když jsem zase jenom doma s dětmi, nemám před sebou nic pracovního, tak mám pocit, že už mě nikdy nikdo neosloví a že na mě všichni zapomenou.

Pak se bojím, že nic neumím a že nebudeme mít peníze, abychom děti vzali k moři. Ideálně by bylo mít všeho akorát. Ale to většinou nejde.

Co byste odpověděla dětem, kdyby chtěly jít ve vašich stopách?

Já bych byla ráda. Jáchym se kreativně projevil dost brzy, u Johanky jsem se bála, že mít výtvarné nadání nebude a jednou z ní vyroste třeba právník, ale teď se rozkreslila. Miluje růžovou barvu a kočky, takže malujeme jenom růžové kočky. Myslím si, že je fajn, když si blízcí lidé můžou své znalosti a zkušenosti ze své práce předat. Nechápu umělce, kteří dětem svoji profesi rozmlouvají.

Samozřejmě, pokud budou chtít nakonec být skutečně právníky, tak je podpořím, i když asi jejich práci nebudu umět pochopit a povídat si s nimi o ní.

Ještě mi prozraďte jednu věc - vaše jméno, Niké Papadopulosová, nezní zrovna tradičně česky. Odkud vlastně pocházíte?

Jsem napůl Řekyně po tátovi a napůl Češka po mamince. Narodila jsem se v Praze, takže se považuji za Češku, ale uvnitř jsem ráda, že jsem šmrncnutá jihem, temperamentem a vlastně i vzhledem.

Projevují se vaše kořeny ve výchově dětí nebo v práci?

No oproti manželovi a jeho rodině se u nás vždycky hodně křičelo a mluvilo nahlas. To, co jiní považovali za drzost, byl u nás normální stav. Nebyli jsme tichá domácnost, ale to se týká i smíchu a živosti. Já to přenáším do své rodiny. V práci se ale držím, nejsem konfliktní typ, mám kolem sebe ráda příjemné lidské prostředí.

Kde můžeme v současné době vidět vaši práci?

Momentálně pracuji hlavně pro Českou televizi. V současné době běží znělky na pořady Kavčí hnízdo, Studio kamarád, Stopy, fakta, tajemství, Barvy života, Abeceda ČT a mnoho dalších.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Jakub Polanka: Navrhoval jsem pro typické české muže

Náš syn žil tři dny: Video, které svírá srdce

Petra Němcová: Krásná Češka v náručí slavných mužů