Dělám náhradní matku. Dítě po porodu odevzdat nechci!
"Mám jako náhradní matka 3 týdny do porodu. Dítě ale odevzdat nechci," píše čtenářka Gábina.
"Už za tři týdny bych měla porodit dítě cizím lidem. Náhradní matku dělám dobrovolně, ale už teď vím, že se miminka vzdát nechci," píše čtenářka Gábina
Zákony v České republice náhradní mateřství nijak nezakazuji, ale také je žádný paragraf nedovoluje. Této právní mezery využilo už několik párů. Sama Gábina je však důkazem, že jde o složitou situaci. V tu chvíli do hry vstupuje mnoho lidí, emocí a mateřské hormony. Pak se může přihodit, že si náhradní matka rozhode dítě nechat.
Můžu rodit děti na kšeft
Před časem jsem ze srandy kamarádce řekla, že bych mohla rodit děti na kšeft. Těhotná jsem téměř pokaždé, když se o mě muž jen otře a porod zvládám opravdu skvěle. Vlastní tři děti jsem si odrodila za pár hodin a silné bolesti se dostavily jen půl hodiny před koncem. První kontrakce jsem v klidu prospala. Zeptala se mě, proč nedělám náhradní matku.
Doporučujeme: Rizika náhradního mateřství: "Trojka" se špatným koncem
Během večera jsme se nad podobnou myšlenkou několikrát jen zasmály, ale už druhý den ráno jsem o náhradním mateřství začala uvažovat vážně. Manžel neměl nic proti, přesto jsem nevěděla, jak vše právně ošetřit.
První setkání s biologickými rodiči
Dlouho jsem čekat nemusela. Kolegyně v práci přišla po pár dnech marodní s tím, že už po deváté potratila. Oba jsou s manželem zdraví, jen ona nezvládne miminko udržet. Nečekala jsem ani minutu a nabídla se jako náhradní matka. Nejdřív na mě vyděšeně koukla, ale pak jsme se obě dohodly. Dokonce i její manžel se vším souhlasil.
První setkání bylo poněkud zvláštní. Seděli jsme ve čtyřech naproti sobě na zahradě a nikdo nevěděl, jak začít. Nakonec se ledy prolomily a my se dohodly.
Umělé oplodnění proběhlo bez problémů
Po dlouhých lékařských přípravách, kdy byla biologické matce odebrána vajíčka a následně oplodněná. Dokonce i můj manžel chtěl být u toho, až mi budou vajíčka vkládat do dělohy, zvláštní, ale vyhovět jsem mu chtěla, proto jsme za biologickými rodiči jeli do Zlína na kliniku.
Za čtyři týdny jsem v ruce držela papír od gynekologa, že jsem těhotná a vše probíhá tak, jak má. Nikdy jsem v těhotenství neměla problémy. Naopak, všechny ty hormony mě změnily k nepoznání. Cítila jsem se plná energie, pleť se mi krásně vyhladila, dokonce žádné nepříjemné zvracení. Dny plynuly rychlostí blesku a já téměř končila druhý trimestr, když jsem jednou večer cítila silné kopání v břiše. Poprvé se mi vehnaly slzy do očí a já znejistila, zda dělám správnou věc.
Podepsaná smlouva, přiznané otcovství
Když jsem biologickým rodičům ukazovala 3D video z ultrazvuku, byla ve mně malá dušička. Věděla jsem, že ten prcek, kterého nosím, není můj, ale přesto jsem zatoužila vidět, jak vyrůstá, kojit ho, prostě si užívat mateřství.
Před samotným těhotenstvím jsme společně zašli k právníkovi, kde jsem podepsala smlouvu, přiznala pravého otce, tedy biologického otce a zřekla se dítěte po narození. Pak měla být celá věc jednoduchá, otec zažádá o péči a biologická matka následně miminko adoptuje. Ale na začátku třetího trimestru už jsem dobře věděla, že dítě ze své náruče dávat nechci.
Odstěhovat se
Svěřila jsem s pocity manželovi. On mě nejdřív nechápal, ale když zjistil, že čekám syna, sám ho chtěl vychovávat. Máme tři holčičky a on se v tu chvíli cítil, jako by ho zplodil sám. Za pár týdnů se mi vše rozleželo v hlavě a já pochopila, že rodiče Davídka jsou opravdu oni, já funguji jen jako "inkubátor". Uklidňovalo mě vědomí, že malého po narození můžu vidět kdykoliv. Dokonce byli pro, že jej první šestinedělí budu normálně kojit.
Náš tip: Matka chce vajíčka své mrtvé dcery a porodit vnouče
Jednoho dne však přišli budoucí rodiče se zprávou, že se stěhují za prací do Londýna. Věděla jsem, že nebudu při tom, kdy se poprvé postaví, kdy řekne první slůvko, uvidím ho jen jednou za rok na dovolené. Přesně v ten okamžik jsem si byla jistá, že jim Davídka prostě nedám!
Pár týdnů do porodu
Před několika dny jsem jim oznámila, že nesouhlasím s odevzdáním dítěte. Okamžitě se spojili s právníkem, který teď se mnou řeší soudní cestou, co a jak bude. Já jsem přesto odhodlaná o malého bojovat. Devět měsíců ho nosím u sebe. Jak se ho mám vzdát? Vím, že jsem jen náhradní matka, ale nikdo mě nepřipravoval na ty šílené emoce kolem všeho. Doufám, že soud mé důvody uzná. Už nikdy podobnou věc nepodstoupím!
Gábina
Dokázaly byste dělat náhradní matku a vzdát se dítěte? Napište nám v diskuzi pod článkem.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
My těhotní muži aneb Jak se sedí na vejcích
Ministerstvo varuje: Kam nejezdit na dovolenou?
Energy drinky neškodí: Prokázáno!
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
