reklama
 

Chcete psát knihu? Čekejte peklo, říká známý spisovatel

"Hele, já bych taky chtěla napsat knížku. Jak to mám udělat?" ptají se mě desítky čtenářek. "A poradíš mi, kdo mi knížku vydá?" dodávají. "A kolik se na tom vydělá?" ptají se ty nejzvědavější. Tak já vám povím, jak jsem tohle měl já.

Foto: Profimedia.cz

"Hele, já bych taky chtěla napsat knížku. Jak to mám udělat?" ptají se mě desítky čtenářek. "A poradíš mi, kdo mi knížku vydá?" dodávají. "A kolik se na tom vydělá?" ptají se ty nejzvědavější. Tak já vám povím, jak jsem tohle měl já.

Začalo to úplně idylicky. Zčistajasna mi zavolala jakási dáma z jakéhosi nakladatelství a pozvala mě na kafe a sdělila mi, že se jí to mé magazínové psaní líbí a že by si přála, abych pro to její nakladatelství napsal knížku. Nějakou humornou a o vztazích. Jistě si dovedete představit tu radost autora, který dobře ví, jak se ostatní psavci honí po nakladatelstvích a škemrají a nakladatelé je s jejich rukopisy odhánějí, odmítají si ty rukopisy dokonce i přečíst, a najednou ON (=JÁ) to má takhle jednoduché, jako dar z nebes, komfortně a bez práce. Tedy ne úplně bez práce, protože bylo třeba ještě napsat tu knížku, ale pak! Však mi rozumíte…

Tak jsem se radostně vrhl do psaní. Ta radost tedy trvala jen do chvíle, kdy jsem měl tak nějak už naostro napsat první větu. Čím déle píšete a čím více si to po sobě čtete, tím více nabýváte dojmu, že je to absolutní sračka. Ten dojem vyvrcholí dopsáním poslední věty.

Nakladatelství neexistuje

V duchu hesla Tady máte, co jste chtěli potom pošlete dílko e-mailem do toho nakladatelství, které vás o tu knížku požádalo. Pošlete to jednou, dvakrát, třikrát. A pak zjistíte, že to nakladatelství už neexistuje…Vrátíte se tedy pokorně na startovní čáru, ano, mezi to hejno psavců toužících též vydat svoji prvotinu, hejno, které svoji četností připomíná start newyorkského maratónu… 

Vygooglujete si seznam mnoha set českých nakladatelů a pošlete to své dílko namátkově prvním deseti podle abecedy. Z nich vám šest neodpoví, dva odpoví, že sice neměli čas knížku přečíst, ale velmi rádi ji vydají, když jim to dobře zaplatíte, a dva vám nabídnou smlouvu s honorářem 8 -10 Kč za prodaný výtisk. Hbitě si vypočítáte, že když se knížky prodá tisíc kusů (a to je na prvotinu už slušný úspěch), bude každá ze zhruba tisícovky hodin, které jste psaním strávili, honorována částkou osm až deset korun. Za to by se tedy Ukrajinec do montérek nesvlékl.

Na vlastní pěst

A tak se prostě naštvete a řeknete si, že si to vydáte sami. Přemýšlíte, co tak asi bude třeba udělat. Od editorů vašich magazínových textů sice dobře víte, že děláte chyb jako prase, ale když si text velmi pozorně přečtete a opravíte, neměly by tam chyby být! Pak si ale necháte pět sebou pečlivě opravených stránek na zkoušku opravit ještě od odborníka a napočítáte jen na těch pěti stránkách dalších pětadvacet regulérních chyb, které jste prostě už neviděli. V tu chvíli se smíříte s tím, že bude třeba práce korektorky či korektora.

Zaplatíte tedy osm tisíc za korekturu (při vyplňování čísla účtu korektorky vás logicky napadne, oč výhodnější je býti korektorem, než spisovatelem), tu korekturu vám ale korektorka pošle ve speciálním programu, se kterým neumíte vůbec zacházet. Je vám hloupé se přiznat, že neumíte zacházet s programem, který se běžně používá ke korekturám. Tak se to prostě nějak bolavě metodou pokusu a omylu naučíte… A máte text. Tím však ještě není vyhráno.

Trable s obálkou

Knížka má také obálku a na té obálce něco musí být. Oslovíte několik grafických studií, a ty vám ochotně nabídnou, že se úkolu zhostí. Tak za pět až deset tisíc že vám tu obálku vymyslí, ovšem plus odměna autorovi artefaktu, který na obálce bude použit, a ta odměna může být i podstatně vyšší. S další hříšnou myšlenkou (proč jste se raději nevyučili na grafika) se vám podaří pracně najít tiskárnu, která je ochotna za relativně rozumný peníz knihu vytisknout a za pouhou pětistovku (!) vám k tomu udělat ten návrh obálky (protože má svého grafika placeného v paušálu), pokud si tedy dodáte ten artefakt, tj. obrázek či fotku, který bude na obálce. Vzpomenete si, že máte známého uměleckého fotografa, jehož fotky se vám líbí. Známý se zachová jako frajer a řekne, že vám fotku dá a že za ni nic nechce. Abyste si vybrali. Vyberete si fotku.

V okamžiku, kdy už je všechno připraveno k tisku, si známý vzpomene, že by měl pro jistotu požádat o souhlas objekty na fotce vyfocené. Na fotce je vyfoceno hejno nahých modelek. A tak se nervujete a odkládáte ten tisk až do chvíle, kdy se nějak sežene i ta poslední modelka z toho hejna, která odkývne, že její nahé tělo může zdobit obálku mé knížky.

ISBN a EAN

Ale paradoxně - zaplaťpánbůh za to zdržení! Protože během něj zjistíte, že správná kniha musí mít přiděleno ISBN. To je mezinárodní číselný knižní kód. Takový kód vám přidělí Národní knihovna, když si správně zažádáte. V Národní knihovně byli milí, vstřícní a rychlí. Ovšem ani ISBN není všechno. Je tu ještě EAN! Zdánlivá blbůstka, na kterou kdybyste zapomněli, nebude vaši knížku chtít vůbec žádný knihkupec. No jasně. Čárový kód. Vždyť už i malá knihkupectví jedou svoji pokladní a skladovou evidenci s použitím čárových kódů…

A tak vám jednoho krásného dne přiveze bílá dodávka před barák dvě palety s knížkami. Smrdíte potem, protože vynosit půltunu knížek do třetího patra bez výtahu není tedy nic moc. Zato knížky hezky voní. A aby nevoněly, když vás to nadělení sakumprásk stálo tisíc hodin práce a vítr v peněžence o síle rovného statisíce korun. Ale ještě než vám to nadělení přivezou a nacpete si těmi knížkami svůj malý byt tak, že se v něm nelze pohybovat, řekne vám kamarád, že není vůbec jisté, jestli si tu knížku vezme nějaký distributor. Že se ročně v Česku vydává přes osmnáct tisíc knížek (tj. v průměru padesát knižních titulů denně včetně víkendových a svátečních dní) a distributoři si pečlivě vybírají. A jsou jenom tři, ti distributoři, kteří umějí knížku dostat do celostátní obchodní sítě…

Kdo si to koupí?!

Už nezbývá nic jiného, než si třesoucí se rukou vybrat jeden ukázkový výtisk a jít pokorně žádat k tomu distributorovi. Samozřejmě začnete u toho největšího. Když se paní vedoucí nákupu usměje a řekne, že tedy jo, že to jako s vámi zkusí, když máte tak hezky hanbatou tu obálku, máte chvíli vítězný pocit dobyvatele severního pólu. Jen chvíli. Pak začne na pólu přituhovat. "Vezmeme si na zkoušku stovku do komisního prodeje, co neprodáme, to vrátíme. Bereme si 50% z prodejní ceny a fakturovat nám budete měsíčně nahlášené prodané výtisky se splatností 70 dní." 

V tu chvíli mi bylo jasné nejen to, že svůj byt hned tak mít průchodný nebudu, ale i to, že první korunu za první prodanou knížku dostanu nejdříve za čtyři měsíce. A to ještě v lepším případě - pokud si tu knížku někdo koupí… "To víte, knihkupci si knížky neznámých autorů neobjednávají," neuklidnila mne ta milá usměvavá nákupčí. "Oni si většinou neznámou knížku objednají, až když se na ní někdo zeptá." Jenže - kdo by se asi tak zeptal na neznámou knížku od neznámého autora?

Krásná dvojka: Já a Plíhal

Ale pak, jednoho dne, když už jste téměř smířeni s tím, že to všechno převezete do sběrny papíru, či v lepším případě prodáte za pětikačku do Levných knih, tu svoji knížku v knihkupectví najdete. Do smrti nezapomenu na tu radost, když jsem svoji knížku našel ve velkém knihkupectví na pražském Andělu, když společnost na sousední hromádce jí dokonce dělala knížka mého oblíbence Karla Plíhala Jako cool v plotě. … Krásná dvojka!

Pak přišla další objednávka od distributora a uvolnila mi další kousek místa v bytě. A pak další. A kamarádi mi začali hlásit, kde všude už tu moji knížečku viděli. A začaly mi chodit první krásné čtenářské reakce, které mile houstly a množily se.

A udělal se dotisk. A pak další. A napsal jsem druhou knížku, kterou už v knihkupectvích najdete. Ode mne ji však můžete mít taky. A levněji. A už nemusím vysvětlovat proč…

Zajímají vás další Honzovy příběhy, názory, postřehy?

Líbí se vám Honzovy příspěvky, které jste už četly na našich stránkách? Jste nadšené jeho zápletkami a komentáři na ženy, na jejich (ne)pochopitelný svět? Pak by vás měl zajímat úspěšný humoristický román Jana Zlatohlávka s názvem "Hledám štíhlou ženu" i jeho volné pokračování s názvem "Jak jsem (ne)našel ženu". Obě knihy si můžete objednat přímo u autora na adrese [email protected] , který vám je rád zašle i s věnováním.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

10 knih, které vám změní život. Doporučují slavní!

Nenechte se rozhodit. Přežijte Vánoce v klidu a míru

Nejbizarnější sexuální úchylky. Týkají se i vás?

Sezona jahod vrcholí. Přidejte je i do lehkých muffinů bez lepku a laktózy | Video: Aktuálně.cz

Mohlo by vás zajímat

reklama
reklama
reklama