reklama
 

Bez masa je můj život lepší, říká moderátor Pyco

Jeden z nejvtipnějších a nejpohlednějších slovenských moderátorů Martin "Pyco" Rausch nejí maso už téměř dvacet let. Prý se tak cítí mnohem lépe. A protože chystá svoji už druhou kuchařku, podařilo se nám od něj získat i několik receptů.

Foto: Jakub Klimo

Jeden z nejvtipnějších a nejpohlednějších slovenských moderátorů Martin "Pyco" Rausch nejí maso už téměř dvacet let. Prý se tak cítí mnohem lépe. A protože chystá svoji už druhou kuchařku, podařilo se nám od něj získat i několik receptů.

Proč vlastně maso nejí? A nechybí mu někdy? A co si myslí o teorii, že vegetariánství není člověku přirozené? O tom všem jsme si povídali při našem rozhovoru...

Nejprve obligátní dotaz - proč jste se rozhodl stát vegetariánem? Kterému ovšem nevadí ryby.

Můj základní postoj spočívá dodnes v tom, že ani maso mi nevadí. Nikdy mi však moc nechutnalo, takže zkrátka konzumuji to, co mám rád. Mnozí si toho dnes spoustu odpírají, dietují a přitom nejvíc touží jíst právě to, co si zakazují. Ryby mi chutnají, proto na mém talíři zůstaly. Život bez masa jsem chtěl původně jen zkusit, ale jako vegetarián jsem se začal cítit mnohem lépe a odjakživa jsem miloval vaření, takže brzy oslavím dvacáté výročí bez masa.

Co znamená cítit se lépe? Jaký vliv měla ta změna na váš život? 

Změny byly postupné. Když jsem začínal s vegetariánskou stravou, bylo mi jen sedmnáct, o vaření jsem toho moc nevěděl a trh s potravinami byl tehdy také úplně jiný. Můj metabolismus se po letech zrychlil, jím často a snažím se nikdy nemít hlad, mám opravdu pestrý jídelníček a přitom se stravuji poměrně jednoduše. To všechno lze, pokud mám čas vařit si sám a vyhýbat se stravování venku.

Říká se o vás, že máte pořád dobrou náladu - může to být i tím, co jíte?

Kdyby mě lidé vnímali jako smutného člověka, při povolání moderátora zábavných programů by to asi značilo, že se někde musela stát chyba. Ale v soukromí nemám o nic lepší či horší nálady než kdokoli jiný, takže to, co se o mě povídá, bude pravděpodobně zkreslená definice. Je však pravda, že když mám dostatek spánku a čas denně si vařit podle svého gusta, cítím se vždy výborně.

Nemáte ani jednou za čas chuť na kus pořádného hovězího steaku nebo třeba na burger?

Nikdy. Už jen slovní spojení "pořádné hovězí" mi připadá poměrně úsměvné. Ale abych nežil v sebeklamu, mám tendence občas se přesvědčit, jestli to tak opravdu je. Když sedím u stolu se širším okruhem známých a někdo konzumuje dobře upravené maso, jednou do roka ochutnám. Ale ještě se nevrátil pocit, že to sousto symbolizuje něco, co mi chybí nebo co si odpírám. Z pohledu kuchaře nepovažuji maso v syrovém stavu za vábivou surovinu. Tepelnou úpravou se to nemění.

Setkáváte se ještě dnes s názory, že vegetariánství není člověku přirozené a podobně?

Na vegetariánství mě nebaví jen jedna věc: Argumentovat svoje rozhodnutí. V dnešní době se na nás ze všech stran valí teorie vyvracející předešlé teorie o stravování, přičemž téměř nic neplatí univerzálně pro každého. Podle krevní skupiny jsem dokonce označovaný jako "lovec, který musí jíst maso" a přitom bez něj je moje tělo v pořádku, jsem spokojený a zdravý a dvě desetiletí je, myslím, dost dlouhá doba na to, abych víc věřil svému tělu než nějakým teoriím. Koneckonců, lidské střevo je strukturou podobné býložravcům, ne masožravcům. Nebýt doby ledové, možná bychom s tím ani nezačali.

Kdo vás naučil vařit?

Jsem z velké rodiny, takže často jsme mámě pomáhali při vaření. Základy všeobecné gastronomie jsem však absolvoval až na Hotelové Akademii v Bratislavě, zbytek jsem se naučil sám, protože mě to velmi bavilo a dodnes nepřestalo.

Není vám tedy líto, že se gastronomii nevěnujete trochu víc?

Ani ne, já jsem se vždycky nejvíc zajímal o hudbu a už během studia na střední škole jsem denně pracoval v rádiu. Takže školu jsem si vybral hlavně kvůli cizím jazykům, turismu a gastronomii, ale na podnikání v tomto oboru jsem zatím nervy nenašel. Když jsem vydal knihu receptů, uvědomil jsem si, že to je přesně poloha, v jaké mi vyhovuje se o svoje gastronomické zážitky dělit s ostatními. Nebaví mě se potit za sporákem, protože někdo zaplatí za menu, chci vařit, když mám na to chuť, pro lidi, které znám, a potom společně stolovat.

Pro koho vaříte nejraději?

Mám rád rodinné oslavy, nebo večeři, při níž je na stole aspoň šest různých jídel současně, dobré víno, a s přáteli tak můžeme sedět celé hodiny. Ve Středomoří jsem se naučil neservírovat jídla na talíře, ale nechat plný stůl, aby všichni mohli zobat, tak vzniká příjemný společenský rituál.

Když máte návštěvu, jste ochotný pro ni uvařit maso?

Samozřejmě, sice nikdy nevím, jaký bude výsledek, ale pro rodinnou oslavu jsem se jednou pokusil připravit krůtu na jablkách a všichni se olizovali. Nedávno jsem vařil ve velkém na Silvestra a moje kuře s grilovanou zeleninou si také všichni pochvalovali. A to jsem ho ani neochutnal... Odborník na přípravu masa ze mě ale nebude. Jen jsem nechtěl jako jediný vegetarián u stolu nutit ostatní, aby si kvůli mně odpírali maso.

Jak vypadá vaše kuchyně? Bez čeho byste se v ní nikdy neobešel?

Dnes už můžu říct, že bydlím podle svých představ, a ty představy začínaly právě kuchyní Je velká, prostorná a dlouhá, spojená s obývacím pokojem, takže se v ní můžu pohybovat, jak se mi zachce. Navenek působí minimalisticky a vzdušně. Neobešel bych se v ní bez varné desky, trouby, kávovaru a kuchyňského robota. Když vařím jinde než u sebe doma, postrádám kvalitní, nebo aspoň ostré nože. Všechno ostatní už závisí jen na atmosféře.

Jak velký úspěch měla vaše první kniha?

Na slovenské poměry a fakt, že jde o vegetariánskou knihu, to byl až nečekaný ohlas. Šel jsem do toho s malou dušičkou, knihu jsem si vydával sám, naplánoval jen menší podpůrnou kampaň. Při moderování Knižních cen největší sítě knihkupectví na Slovensku mi prozradili, že v kuchařském segmentě jsem byl v daném roce druhý nejprodávanější titul.

Plánujete druhý díl - v čem bude jiný než první?

Momentálně jsem v přípravném stadiu, takže přesně celou sbírku ještě popsat nedokážu. Snažím se, aby obsahovala jen nová jídla, pokrmy, které vytvářím, postupně je zaznamenávám a vylepšuji. Takže oblíbené Středomoří je stále mou inspirací, ale hledám i nové cesty, které obohacují můj jídelníček a je to výzva, která mě baví.

Ochutnejte jeden z Pycových receptů:

Celerová polévka vitality

Ingredience:

1 celer, 100 g másla, 3 brambory, 1 bílá cibule, 2 vejce, bílé koření, mořská sůl

Postup:

Očištěný, umytý a pokrájený celer restujeme spolu s cibulí na másle přibližně 7 minut. Přidáme brambory a zalijeme dvěma litry vody. Vaříme do změknutí brambor. Dochutíme mořskou solí a bílým kořením. Z takto připravené polévky můžeme vytvořit i celerový krém. Po dobu vaření vezmeme z hrnce část celeru a zbytek obsahu po dovaření najemno rozmixujeme, přidáme dva žloutky rozšlehané v malém množství mléka a nakonec do polévky vrátíme část vyndaného celeru.

Rolka s lososem

Ingredience:

200 g marinovaného lososa, 2 ks tortilly, 60 g ledového salátu, 1 lžíce dižonské hořčice, 1 lžíce kyselé smetany, citrón, kopr, bílé koření

Postup:

V misce dobře rozmícháme smetanu, hořčici a posekaný kopr. Směsí natřeme plátky tortilly, na kterou potom pokládáme plátky lososa pokapaného citrónem a ochuceného bílým kořením. Přidáme pokrájený salát a opatrně zatočíme do pevné rolky. Pomůže alobal nebo fólie, v které je možné takto připravené rolky bez oschnutí uskladnit v ledničce. Podáváme studené jako snídani nebo třeba svačinu, kterou si můžete pohodlně vzít kamkoli s sebou.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Se seriály se roztrhl pytel. Kdo v nich září?

Svobodný, bezdětný Leonardo DiCaprio: Může za to máma?

Foto recept: Rychlý jablečný koláč bez cukru

Růžový indiánek, červená smršť i jedovatá zelená. Sledujte nepovedené róby z Grammy | Video: Reuters

Mohlo by vás zajímat

reklama

Komerční tip

reklama