BLOG Ze života ženy: Proč si (ne)dávat předsevzetí
Mnozí z nás na konci roku bilancují. Díváme se dozadu, abychom se mohli posunout dopředu. Přemítáme, co se nám povedlo a naopak na čem bychom chtěli zapracovat, být lepší. To jde často ruku v ruce s dáváním si předsevzetí. Je však dobré s tím začínat na konci roku?
Lenka Wernerová
Zakladatelka módního a lifestylového blogu Ze Života Ženy (www.zezivotazeny.cz), který začala psát na mateřské. Své příspěvky též zveřejňuje na svém instagramovém účtu. Svými módními outfity, kosmetickými tipy a pozitivním přístupem k životu se snaží inspirovat maminky a všechny ženy, které v rodinném a pracovním shonu chtějí myslet také samy na sebe. Je milovnicí Coco Chanel a jejího nesmrtelného klasického stylu. Objevujte s ní nadčasové kombinace a kouzlo každého dne, který, jak říká, stojí za to prožít s úsměvem a stylem.
Nepřepálit start
Říká se, že nejdůležitější je nepřepálit start. Ale přesně to se mnohým z nás stává právě na začátku nového roku. Nedáme si jeden malý cíl, dáme si jich rovnou několik a velkých. Proč troškařit. Chceme zhubnout, okamžitě začít cvičit, zdravě jíst, přestat kouřit, omezit večírky, věnovat se víc sobě, zapsat se na francouzštinu, udělat si kurz na jógu a najít si lépe placenou práci. Prvního ledna se probudíme s hlavou jako střep, vyšplháme na Vyšehrad, zatím skálopevně přesvědčení, že od zítřka už doopravdy změníme vše, co se nám minulých dvacet let nedařilo. Začneme a nepolevíme. Teď už ale fakt vážně.
Proč tak zhurta
Druhý den bereme do práce tašku do posilovny, v práci se nalogujeme na Jobs dřív než do Outlooku a ještě před prvním mailem odesíláme vyplněný formulář do jazykovky. Jenže člověk míní, život mění. Po dvou týdnech opadá první nadšení a na některá předsevzetí si už ani nevzpomeneme a pomalu během roku z nich odpadne většina, ne-li všechna. Což je ovšem škoda, protože většina našich cílů a plánů má reálné opodstatnění a bylo by fajn je následovat.
Krůček po krůčku
Nebylo by přece jen lepší zařadit nějaké cíle postupně již během roku a nenechávat vše na konec, nebo vlastně začátek? Mám takový nápad. Co kdybychom se letos na předsevzetí vykašlali, užili si oslavu a nějaké plány nechali až na únor. A taky březen, duben, květen a tak dále. Krůček po krůčku. Jako když se batole učí chodit. Také začíná přetočením ze zad na bříško a nepostaví se měsíc po narození na nohy.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
