reklama

Smutná výjimečnost Česka: Děti stále vyrůstají v "kojeňácích", ničíme další generaci

Na tom, že ústavní péče dětem - a zejména těm nejmenším - prokazatelně škodí, se již desítky let shodují rozsáhlé vědecké výzkumy i čeští a zahraniční odborníci. Poslanci přitom už rok odkládají pozměňovací návrh, který by měl zakázat umisťovat děti do ústavů do tří let věku a zlepšit podmínky pěstounské péče.

Foto: iStock

Česká republika je poslední zemí Evropské unie, ve které stále fungují kojenecké ústavy. Poslanci přitom už rok odkládají pozměňovací návrh první místopředsedkyně Pirátů Olgy Richterové, který by měl zakázat umisťování dětí do tří let věku do ústavů. Návrh je součástí novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, který má zlepšit také podmínky pěstounské péče. Pokud nebude novela přijata, může to mít podle odborníků katastrofické následky: odliv krátkodobých i dlouhodobých pěstounů a další děti, které budou vyrůstat v zastaralém komunistickém systému z 50. let.

"Po nekonečných průtazích poslanci teprve ve středu odpoledne přistoupili znovu k druhému čtení. Nyní musí novelu znovu projednat Výbor pro sociální politiku a pak opět Poslanecká sněmovna a na to vše zbývá už jen několik málo týdnů," upozorňuje Anna Krbcová z Asociace Dítě a Rodina, která sdružuje 88 organizací na ochranu ohrožených dětí v České republice. Upozorňuje, že pokud se nestihne novela projednat v tomto volebním období, povede to k jejímu odložení nejméně o další rok, což je v situaci těžkého podfinancování kritické. "Pěstouni nedostali přidáno od roku 2013 a doprovázející organizace omezují pomoc pěstounům, protože na ni nemají prostředky," dodává.

Už před mnoha lety bylo přitom Česko kritizováno mezinárodními institucemi včetně OSN. Před deseti lety tak přijala tzv. Národní strategii ochrany práv dětí a akční plán k jejímu naplnění. V roce 2020 dokonce Evropský výbor pro sociální práva Rady Evropy rozhodl, že naše republika současnou právní úpravou dětských domovů pro děti do tří let a jejich praxí porušuje článek 17 Evropské sociální charty. "A my stále pořád jen diskutujeme," komentuje s mírným rozčílením Krbcová.

Prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, ovlivňuje vývoj mozku 

O tom, že ústavní péče dětem - a zejména těm nejmenším - prokazatelně škodí, se již desítky let shodují rozsáhlé vědecké výzkumy i čeští a zahraniční odborníci. "Sociální zkušenosti z kojeneckého a batolecího období mají zásadní vliv na vývoj mozku. Vrozený vývojový program očekává určité prostředí a tato zkušenost je nezbytná pro normální vývoj mozkové kůry. Pokud dítě takové prostředí nezažije, vyvíjí se odlišně. Očekávaným prostředím pro dítě je intenzivní a bezpečný individuální kontakt s matkou nebo primárním pečovatelem," vysvětluje srovnávací vědkyně, specialistka na raný vývoj a psychoterapeutka Petra Winnette.

Jak ukazuje například výzkum z Harvardské univerzity, stavbu mozku mění konkrétně dlouhodobý stres v raném dětství, který omezuje vznik nervových spojení. To může mít dopad na chování, učení, ovlivňuje fyzické i mentální zdraví. Nejdůležitějším faktorem pro pozitivní zkušenosti u malých dětí je právě citlivý dospělý, který je trvale přítomný v jeho životě. To do tří let, ideálně do sedmi let věku z biologické podstaty tak potřebuje tzv. primárního pečovatele, kterým může být - v případě absence rodiče - právě pěstoun.

Je třeba investovat do náhradní rodiny, pěstouni jinak končí

Podle Anny Krbcové je Česká republika na zákaz umisťování nejmenších dětí do ústavů připravená. Data ukazují, že dětí v kojeneckých ústavech v posledních letech ubývá, v únoru tohoto roku to bylo 228 dětí do tří let a za poslední dva roky došlo ke snížení o 40 procent. "Pokud investujeme do podpory původní a náhradní rodiny, jsme schopni zajistit péči o tyto děti jinak než v ústavu," říká Krbcová a upozorňuje tím na důležitost posílení odborné a finanční podpory pěstounů, jenž je součástí novely.

Jsou to totiž právě existenční důvody, které vedou nejčastěji přechodné pěstouny k ukončení činnosti. Ti musí být připraveni zabezpečit péči o dítě v podstatě ihned a nemohou vedle této činnosti vykonávat jiné zaměstnání. Jsou tak plně závislí na odměně, která činí 20 tisíc hrubého měsíčně. Návrh proto odměnu navyšuje, stejně jako příspěvek pro tzv. doprovázející organizace. Ty pomáhají pěstounům odbornými službami, asistují kontakt s biologickými rodiči, poskytují podporu v náročných situacích, zajišťují terapeutické služby a povinné vzdělávání pěstounů.

"Kritické podfinancování má za následek ukončování činnosti, klesající počet nových zájemců a nárůst selhávání pěstounské péče zejména příbuzenských pěstounů, kteří neprošli přípravami a pro něž je právě pomoc doprovázejících organizací klíčová," vysvětluje Krbcová.

Stát zrušením ústavů ušetří

Přitom se nejedná o navýšení výdajů - stát naopak ušetří. Při výchově dítěte v dlouhodobé pěstounské péči stát ročně vynaloží o 577 540 Kč méně, než kolik stojí jeho pobyt v kojeneckém ústavu. Totéž platí u přechodné pěstounské péče, kdy roční náklady v kojeneckých ústavech činí 892 tisíc korun, přitom umístění do přechodné pěstounské péče vyjde na polovinu: 429 tisíc.

"Pandemie velmi výrazně zhoršila situaci rodin s ohroženými dětmi, i proto je teď důležité podpořit právo dětí vyrůstat v bezpečném prostředí v rodině. Je to rozhodnutí o tom, zda budou děti v Česku i nadále končit v bludném kruhu ústavní péče, nebo jestli budou mít naopak šanci na zdravý a spokojený život v rodinném zázemí," uzavírá Krbcová.

Girstlová: Mnoho rodičů udělalo z dětí manažery čehokoliv. Umět řemeslo je hodnota | Video: Daniela Písařovicová
reklama
reklama
reklama