V době mezi první a druhou světovou válkou byla Tamara Lempická jednou z nejvyhledávanějších malířek portrétů, alespoň z pohledu tehdejší společenské smetánky, ke které sama patřila.

Do okruhu jejích známých patřili umělci jako Pablo Picasso, Jean Cocteau či André Gide, ale také miliardáři, šlechta a filmové hvězdy. "Vždycky ji zajímali především lidé, kteří byli považováni za nejbohatší, nejúspěšnější a nejmocnější," posteskla si později její dcera Kizette.

Nikdy nikomu neprozradila, kdy a kde se přesně narodila. Ráda kolem sebe budovala atmosféru plnou tajemství a legend. Pravděpodobně to bylo roku 1898 ve Varšavě, ale nikdo to neví úplně jistě. Každopádně od malička milovala život v přepychu a bohaté muže. Nejprve si vzala právníka Tadeusze Lempického, ale jejich manželství nevydrželo, podváděla ho s muži i s ženami. 

Pravidla příliš neuznávala, žila si po svém 

Dalšího manžela si našla díky zakázce. Baron Raoul Kuffner ji požádal, aby namalovala jeho milenku, tanečnici Nanu de Herera. Lempická ji nevyobrazila zrovna lichotivě, což už naznačovalo další vývoj. Netrvalo dlouho a Nana už baronovou milenkou nebyla. Lempická ho natolik okouzlila, že se s ní oženil a dlouhá léta ji pak podporoval v její tvorbě.

Lempická sama ve svých pamětech přiznává, že milovala muže i ženy a užívala si to. "Žiji na okraji společnosti a pro ty, kteří žijí na jejím okraji, pravidla normální společnosti neplatí," říkávala. Myslela ovšem zřejmě ten nejluxusnější a nejextravagantnější okraj společnosti.

Jednu ze svých nejmilovanějších modelek našla v pařížském Buloňském lesíku. Vzpomíná na to ve svých pamětech: "Najednou jsem spatřila ženu, která šla kousek přede mnou. Přitahovala pohledy kolemjdoucích, všichni se za ní otáčeli. Byla jsem zvědavá, co je na ní tak zvláštního? Předešla jsem ji, otočila se a pak mi to došlo - byla to ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděla - obrovské černé oči, krásná smyslná ústa, nádherné tělo. Zastavím ji a řeknu jí: "Mademoiselle, jsem malířka a chtěla bych, abyste mi pózovala. Udělala byste to?" 

Podobně si hledala i muže - jako modely i pro krátkodobé vztahy. "Nic jsem si neodpírala. Vždycky jsem měla nějaké pletky, vždycky," napsala. "Pro inspiraci jsem ráda chodila večer ven. Našla jsem si hezkého muže, který mi říkal, že jsem krásná nebo že jsem skvělá umělkyně. Milovala jsem to! Potřebovala jsem to. A měla jsem jich hodně," cituje její slova Patrick Bade v knize nazvané jednoduše Lempická.

Modelem jí stál i nahý policista

Modelem k jednomu z jejích mužských aktů (na Obraze Adam a Eva) byl mladý policista, kterého sbalila na nábřeží Seiny. "Přišel pak do mého studia po práci a zeptal se: Jak mám pózovat?" Nahý, řekla jsem mu. Sundal si věci, úhledně je složil na židli a položil na ni svůj velký revolver. Postavila jsem ho na pódium a pak jsem zavolala modelku. Ty jsi Adam a tady je tvoje Eva." 

Portréty Tamary Lempické milovala tehdejší smetánka, v meziválečném období měla spousty zakázek. Kromě toho pracovala také pro časopisy o módě, malovala například pro tehdy velmi oblíbený německý luxusní magazín Die Dame, který ji označil za "symbol osvobození ženy". Ona sama si tehdy užívala podobné slávy jako filmové hvězdy a stávalo se jí, že si ji lidé pletli s Gretou Garbo.

Tamara Lempická v Krakově | Video: NHM Krakov, Youtube

Lempická byla slavná, ale často také sebestředná a sobecká osoba, která se chovala přezíravě a chladně dokonce i k vlastní dceři Kizette. Ta později vzpomínala, že ji matka opravdu vnímala jen v okamžicích, kdy jí stála modelem pro obrazy. A tento vztah se časem nezlepšil. Kizette to dokládá příběhem z doby, kdy už byla Tamara Lempická stará a měla vnučku Victorii (dceru Kizette). "Když se Tamara dozvěděla, ze se Victoria chce vdát za mladého Argentince a neřekla jí o tom, rozzlobila se. A pomstila se jí během svatebního dne."

Jak pomsta vypadala? Tamara Lempická věnovala muzeu rodinné starožitné nádobí, které mělo být použito při velké svatební hostině - a to s podmínkou, že si pro věci přijedou právě v den svatby její vnučky. Šokovaná Kizette pak musela na poslední chvíli zajišťovat náhradu, aby bylo na čem servírovat svatební hostinu. 

Popel nad Popocatépetlem

Než 18. března 1980 Tamara Lempická zemřela, s charakteristickou touhou po kontrole všech věcí kolem sebe si sama zařídila pohřeb a kremaci. Jejím posledním přáním bylo, aby její popel rozptýlili nad kráterem sopky Popocatépetl.

Dnes je Lempická jednou z nejnapodobovanějších a nejčastěji padělaných umělců 20. století. Mezi historiky umění jsou na ni velmi rozdílné názory. Část z nich jí nepřikládá větší význam a považuje ji v podstatě za zručně malující celebritu. Jiní naopak její přínos umění 20. století uznávají.

Každopádně, o její obrazy je zájem, dobře se prodávají, a to i proto, že jsou nebo byly ve sbírkách takových hvězd, jako je Madona, Jack Nicholson nebo Barbra Streisandová.

Velká výstava obrazů Tamary Lempické je nyní k vidění v polském Krakově, který je sám o sobě skvělým cílem pro prodloužený víkend. Výstava pořádaná krakovským Národním muzeem potrvá do 12. března. Více informací je na stránkách: mnk.pl/exhibitions/lempicka.

Množství obrazů Tamary Lempické si lze prohlédnout na skvěle zpracovaných oficiálních  stránkách umělkyně: www.delempicka.org.