Poslankyně ANO Helena Válková a poslanec Pirátů Ondřej Profant vyžadují změnu v zákoně, podle kterého si doposud mohou zvolit nepřechýlenou formu příjmení například pouze ty ženy, které chtějí žít v cizině nebo mají za manžela cizince. Rozhodne se o tom na přelomu května a června.

Nejde ani tak o lingvistické, jako o společenské důsledky

Podle lingvistky Hany Prokšové rezonuje přechylování více českou společností než obcí lingvistickou. "To, že přechylování obecně je standardní součástí flektivní češtiny, je nesporné. Odpůrci nepřechýlených příjmení vždycky vytasí argument, že bychom si bez -ová nerozuměli. To je samozřejmě úplně hypotetické, nepřijde mi nijak přínosné strašit absurdními větami, které v běžné komunikaci v podstatě nezaznějí. Spíše jsou tady právě společenské důsledky. Lidé nebudou vědět, jak s nepřechýleným příjmením zacházet, například jak dotyčnou paní oslovit, aby se neurazila," říká.

Nikdo nikomu nenařizuje, jak se má kdo oslovovat

Ondřej Profant v rozhovoru pro DVTV uvedl, že v roce 2018 si v Praze 13 o příjmení bez -ová zažádalo 28 procent žen a v Břeclavi to bylo například 10 procent. Podle něj by každá žena měla mít možnost zvolit si, jak se bude jmenovat. I když je zákon restriktivní, v praxi se podle něj na každé matrice při rozhodování o prominutí -ová chovají jinak a ženy často kvůli změně příjmení lžou. Změna v zákoně tak umožní výběr příjmení za čistších úředních podmínek, než jaké jsou nyní. Změna se navíc bude týkat jen zápisu do matriky a nebude nikomu nařizovat, jak má ženu oslovovat. 

Pozitiva toho, že si ženy mohou nechat příjmení v podobě, v jaké chtějí, jsou samozřejmě praktická při pobytu v cizině. "V různých zemích totiž to, že pán je Holubec a paní Holubcová, působí problémy. Hlavní pozitiva jsou ale úplně obyčejná, společenská a občanská, kdy je možnost si o nepřechýleném tvaru příjmení rozhodnout sám nebo sama pro někoho cennou možností osobní volby a svobody," zmiňuje Hana Prokšová.

Příjmení by měla být věc každého

S tou souhlasí také moderátorka DVTV Emma Smetana, které nepřechýlenou verzi příjmení přidělily francouzské úřady. Ty jednoduše nepovolovaly, aby se dítě jmenovalo jinak než otec. "Je nutno říct, že dnes je všechno jinak než v roce 1988. Ve Francii už povolují přechylování u lidí, co mají kromě francouzského i jiné občanství, a u nás zase dospíváme do stadia, kdy svým ženám dovolíme, aby se samy rozhodly, jak se chtějí a jak se budou jmenovat. Je to pokrok, který doufám nezastavíme. Upřímně je to ale každého věc, žij a nech žít. Já už například 32 let žiju s jiným příjmením v českých a francouzských dokladech," říká Smetana.

Přechylování je stále symbolem udržení českého jazyka

Původ -ová vychází z tvaru přivlastňovacího přídavného jména, například bratrova, přičemž podle lingvistů neznamená jen nějaké vlastnění, ale také přináležení. Jeho funkce se nicméně vyvíjí, například ještě ve 30. letech se na stránkách časopisu Naše řeč vedly diskuse, zda krátká podoba -ova a dlouhá podoba -ová nějak odlišují svobodné a vdané ženy, a ukazuje, jak je přirozené, že se jazyk (stejně jako společnost) vyvíjí.

Podle genderové lingvistky a germanistky Jany Valdrové se přitom povinné přechylování zavedlo po druhé světové válce v rámci degermanizace Česka. "Později se pro přechylování začalo argumentovat strukturou češtiny a politické pozadí bylo zamlčeno," píše na svém blogu pro Aktuálně.cz.

Lidem nedochází, že v češtině jsou podstatnější témata

Přechylování se mimo jiné stalo symbolem udržení češtiny. Podle lingvistky Hany Prokšové ale lidem nedochází, že je v češtině tisíc podstatnějších témat: "Například to, jak se vyvíjí prostředky neformální komunikace, třeba jak v jazyce zhušťujeme nebo zkracujeme nebo třeba jak naše myšlení ovlivňuje to, jakými slovy se píše o nějakých politických nebo společenských tématech. A samozřejmě jedním ze zásadních témat je to, jak učit češtinu dobře tak, aby to žákům svět otevíralo, a ne zužovalo," uzavírá. 

Konec povinného přechylování není revoluce, nepůjde o masovou záležitost, poptávka je ale velká, hájí novelu zákona o matrikách poslanec Pirátů. | Video: Martin Veselovský