reklama

Z její první lásky se stal horor. "Při sexu použil i elektrické kabely," říká dívka

V zamilovanosti člověk přes růžové brýle často nechce vidět, když ho jeho nejbližší zraňuje nebo manipuluje. Své o tom ví jednadvacetiletá Táňa Reháková, která si ještě jako teenagerka prošla toxickým vztahem, v němž ji její bývalý partner nutil k sadomasochistickému sexu a bitím ji trestal i za zdánlivé maličkosti. Uvědomit si, že nemusí být za každou cenu poslušná holka, jí trvalo několik let.

"Dal mi jasně najevo, co by si přál, a já jsem se mu snažila zavděčit. Nepůsobil přitom jako agresivní, fyzický silný chlap, spíš jako člověk, který ve vás automaticky vzbudí respekt," vzpomíná Táňa.
"Dal mi jasně najevo, co by si přál, a já jsem se mu snažila zavděčit. Nepůsobil přitom jako agresivní, fyzický silný chlap, spíš jako člověk, který ve vás automaticky vzbudí respekt," vzpomíná Táňa. | Foto: Jakub Plíhal

Odmala byla Táňa divoké, průbojné dítě, povahou i vzhledem spíš klučičí typ než křehká dívenka. Vlasy si stříhala na krátko a nosila skejťácké oblečení. S příchodem puberty se ale dost věcí změnilo. Najednou chtěla vypadat tak, aby se líbila klukům, takže si nechala vlasy růst, výrazně zhubla a začala se líčit. Radikální proměna zevnějšku zafungovala přesně tak, jak chtěla, a ve 14 se o ni začal zajímat o tři roky starší kamarád, do kterého byla platonicky zamilovaná.

"Znali jsme se od mých sedmi let, byl to spolužák mojí sestry, ale dlouho o mně nejevil zájem. Až když jsem vypadala víc žensky, začali jsme spolu chodit ven. Hodně jsem k němu vzhlížela, protože se vždycky snažil působit jako ten, kdo toho ví víc než ostatní. Nosil sako a snil o tom, že bude úspěšný podnikatel," vzpomíná dnes jednadvacetiletá Táňa Reháková na začátek svého prvního vztahu, který se postupně z idylky proměnil v horor.

Vzor byl v pornu, stal se ze mě objekt mužské touhy

Nejdřív ale všechno vypadalo jako běžná teenagerovská láska. Od nesmělého držení za ruce, přes líbání a mazlení až po první sex, který přišel krátce po Tániných patnáctých narozeninách.

"Náznaky, že můj tehdejší přítel touží být dominantní, byly vidět i dřív. Při sexu se to pak začalo projevovat třeba tím, že mi držel ruce za hlavou nebo mě něčím svázal. Byla jsem ale nezkušená, tak mi na tom nepřišlo nic divného. Navíc jsem se spíš ze zvědavosti dívala na porno a podvědomě jsem z něj přejala ideál submisivní ženy, která udělá všechno, co muž chce," říká Táňa.

Začala samu sebe vnímat jako objekt mužské touhy a postupně získávala přesvědčení, že pokud se při sexu nebude chovat stejně povolně jako pornoherečky, nebude pro svého přítele dost dobrá. On sám ji v tom podporoval a čím dál víc si Táňu přizpůsoboval vlastní představě.

"Naznačil mi třeba, že kdybych se nezačala holit, přišlo by mu to nevhodné, až nechutné, nebo jsem si z jeho iniciativy ve čtrnácti pořídila vysoké podpatky a minisukně. Dal mi jasně najevo, co by si přál, a já jsem se mu snažila zavděčit. Nepůsobil přitom jako agresivní, fyzický silný chlap, spíš jako člověk, který ve vás automaticky vzbudí respekt," vykresluje Táňa svého bývalého partnera.

Snažila jsem se mu ve všem udělat radost

O tom, že ho v posteli vzrušují BDSM techniky spojené s fyzickým trestáním, se jí nenápadně svěřil až zhruba půl roku poté, co spolu začali sexuálně žít. "Ten rozhovor byl fakt divný. Stáli jsme spolu v květinářství, kde si prohlížel bambusové tyčky na podepření kytek, a pak mi v autě řekl, že by mě takovou tyčkou při sexu rád zbil. Kdyby mi to řekl v době, kdy jsme spolu začali chodit, tak bych to odmítla. On mě ale malými krůčky vedl k tomu, abych mu věřila a přijala každé jeho rozhodnutí za své. Snažila jsem se mu ve všem udělat radost," vysvětluje Táňa.

Ještě ten večer dostala od někdejšího přítele při sexu poprvé na zadek. Začalo to rukou, ale v dalších týdnech a měsících přišla na řadu i vařečka nebo rákoska. Končilo to až elektrickými kabely a kromě bití Táňu bývalý partner taky rád svazoval. "Nelíbilo se mi to, nijak mě to nevzrušovalo, ale kvůli němu jsem to přetrpěla. Horší bylo, když se z bití při sexu stala forma trestu. Přítel si vymyslel hru, která fungovala tak, že když jsem udělala něco špatně, nebo mu v něčem odmlouvala, musel mě potrestat," vypráví Táňa.

Nakonec se její bývalý partner nechal podivnou hrou natolik strhnout, že sestavil tabulku, ve které byl přesně určený seznam přikázaných povinností, ale i věcí, jichž se Táňa měla vyvarovat. Ke každému z bodů přidal konkrétní trest, který ji v případě porušení čekal.

"Napsal tam třeba, že si každý den musím oholit nohy a umýt vlasy, nebo že když ho uvidím, musím ho vždycky nadšeně pozdravit a políbit. Když jsem něco ze seznamu nedodržela, dal mi potom v posteli určitý počet ran, v lehčích případech rukou nebo vařečkou, v horších rákoskou nebo kabelem. Postupně ho ale tabulka omrzela a trestal mě, kdykoli si usmyslel," svěřuje se Táňa.

Hluboko v duši se jí navíc zakořenilo přesvědčení, že si všechny ty tresty zaslouží. Cítila se provinile kvůli úplným maličkostem, protože bývalý přítel svoje chování podával tak, že z ní jen dělá lepšího člověka. "Tehdy jsem si naplno nepřipouštěla, jak hrozné věci se mi dějí. Před jinými lidmi jsem se náš vztah snažila vykreslovat jako šťastný. Než jsme spolu začali spát, tak všechno skutečně bylo růžové, a já jsem doufala, že se to do téhle fáze vrátí," uvažuje Táňa nad svým sebeklamem.

Chodit se starším klukem bylo cool

Modřiny se jí před rodiči i spolužáky dařilo skrývat, protože je měla jen na vrchní části stehen nebo na zadku a nikomu z okolí se s mrazivou realitou nesvěřovala. "Na vrstevníky jsem působila jako holka, co nosí minisukně, podpatky a chodí se starším klukem, což bylo ve čtrnácti patnácti letech cool. Ve třídě jsem byla jednou z mála holek, které v tom věku měly vztah. Spolužačky nabyly dojem, že se tím vychloubám, a mně to do jisté míry dělalo dobře," připouští Táňa.

Její někdejší partner navíc nepřipomínal obvyklé agresory v případech domácího násilí. Táňa od něj nedostávala facky v afektu, které by jí zanechaly stopy na obličeji. Veškeré bití se dělo při sexu, její expřítel se v těch chvílích dokonale ovládal a cholerickým záchvatům se pečlivě vyhýbal. Další zlom potom nastal v momentě, kdy Tánini rodiče zjistili, že se svým klukem spí, což jim vadilo, a chtěli po ní, ať se s ním rozejde, což odmítla, protože na příteli byla psychicky závislá.

Tehdy se její bývalý partner začal stavět do role člověka, který Táňu brání před přehnaným omezováním ze strany rodičů. Tlačil ji, aby u něj přespávala, a když se přesto snažila na noc vracet domů, schválně ji u sebe zdržoval tak dlouho, aby přišla pozdě a nedodržela hodinu příchodu, kterou jí rodiče určili.

"Každodenní konflikty s ním i s mými rodiči, kteří na mě byli naštvaní, protože jsem ho neustále obhajovala, mě strašně vyčerpávaly. Když mě tedy přiměl, abych se k němu nastěhovala, vnímala jsem to jako jediné možné řešení," doplňuje Táňa. Jednoho dne s ní expřítel přijel k rodičům, když zrovna nebyli doma, sbalil jí věci do kufru a vzal ji k sobě.

"Byla jsem z toho zničená a pořád jsem brečela. Zakázal mi se s rodiči vidět a prostřednictvím e-mailů nebo esemesek s nimi komunikoval mým jménem. Po týdnu to můj taťka vyřešil tak, že si pro mě přišel do školy, omluvil mě z vyučování, vzal mě do kavárny a tam se se mnou snažil mluvit. Byla jsem šťastná, že ho vidím, ale vůbec jsem mu nedokázala říct, co se děje. Nakonec jsme spolu k příteli do bytu zajeli pro moje věci a odvezli je zpátky domů," popisuje Táňa.

Ani po tomhle všem nebyla schopná se s partnerem rozejít, a tak se přetahovaná mezi ním a jejími rodiči několikrát znovu opakovala. Stávaly se i situace, kdy expřítel Táňu nechtěl ze svého bytu vůbec pustit, a tak její otec přicházel k bytu s policií. Tím, že jí bylo už 15 a pod nátlakem vždycky řekla, že se mimo domov zdržuje dobrovolně, strážníci nemohli nic dělat. Do školy pod vlivem bývalého partnera častokrát nechodila, a tak měla v jednom ročníku 32 neomluvených hodin a podmínečné vyloučení.

Když ztratil kontrolu, přestala jsem ho bavit

V poslední fázi vztahu u něj pak bydlela celé tři měsíce. "To už jsme spolu ale nedokázali skoro mluvit a taky mě poprvé zbil ve vzteku. Byli jsme spolu na jedné svatbě, kde dělal dýdžeje, opila jsem se tam a on pak na mě vzal kuchyňské prkýnko. Protože jsem se v té době často topila v depresivních stavech, přestala jsem ho zajímat a sex jsme spolu měli čím dál míň," přibližuje Táňa pozvolný konec dvouletého toxického vztahu.

Prvním impulzem k tomu, aby si nevyhnutelnost rozchodu dokázala sama přiznat, se stala návštěva rodinné mediace, kam nejdřív začali chodit její rodiče a následně tam přivedli i ji. "Pán, který mediaci vedl, na rozdíl od mediátorek, za nimiž nás dřív kvůli škole poslala sociálka, pochopil, že nejsem žádná mladistvá delikventka. Došlo mu, že se za všemi těmi konflikty s rodiči a nechozením do školy, skrývá jiný problém. Taky mi pomohlo, že jsem se začala znovu vídat s kamarády, se kterými jsem předtím kvůli vztahu omezila kontakty," vyzdvihuje Táňa.

Tím, že se ve svém uvažování stávala čím dál víc nezávislá, expřítel zjistil, že nad ní ztrácí kontrolu, a přestala ho bavit. Důležitým člověkem na její cestě ze sebedestruktivního vztahu byl kamarád, a v současnosti manžel, který byl první, komu se se vším svěřila. "Viděla jsem kluka, který se ke mně choval hezky a neočekával nic na oplátku. Na to jsem vůbec nebyla zvyklá. Když jsem po nějaké době našla odvahu se mu svěřit, byl hrozně naštvaný na mého bývalého, ale i na sebe za to, že na mně dřív nepoznal, co se děje," vrací se Táňa do roku 2016.

Několik měsíců po rozchodu se zdálo, že se z noční můry rychle oklepe. Až jednou o samotě na ni všechen ten nastřádaný tlak dolehl a ona se na dalších pár měsíců psychicky sesypala. Vrátily se jí například intenzivní pocity viny, kdykoli měla byť jen nepatrný dojem, že se na ni někdo zlobí. Taky dostala strach z hlasitých zvuků a rychlých pohybů kolem sebe. Dnes jako studentka druhého ročníku psychologie ví, že si procházela posttraumatickým stresem.

Rodičům všechny podrobnosti prozradila až nedávno, těsně před svou svatbou. Dřív se bála, že by si všechno, co se jí stalo, dávali za vinu. I když svůj příběh v tuto chvíli vypráví už poněkolikáté a má při tom podle svých slov osvobozující pocit, nemůže říct, že by na ni její zkušenost nezanechala žádné šrámy.

"Nejdéle mi trvalo naučit se znova samostatně rozhodovat, uvědomit si, co opravdu chci, a nedělat něco jen proto, abych byla poslušná holka, co se snadno podřídí. I dneska se mi nějaké příznaky posttraumatického stresu čas od času projeví, ale cítím, že postupně slábnou, a po pěti letech by podle odborníků měly úplně vymizet," dodává Táňa.

Klusák: V Gottově příběhu je hodně nesrovnalostí. Výpovědi psychiatra jsou důležité | Video: Daniela Písařovicová

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

reklama
reklama
reklama