Soudní tribunál v Haagu (ICTY)
Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia, ICTY) je zkratka pro Mezinárodní tribunál pro stíhání osob odpovědných za závažná porušení mezinárodního humanitárního práva spáchaná v bývalé Jugoslávií od roku 1991 (International Tribunal for the Prosecution of Persons Responsible for Serious Violations of International Humanitarian Law Committed in the Territory of the Former Yugoslavia since 1991).
Tribunál byl ustaven rezolucí Rady bezpečnosti OSN, přijatou 25. května 1993 a sídlí v nizozemském Haagu.
Do jeho jurisdikce spadají následující zločiny, spáchané na území bývalé Jugoslávie od roku 1991: Závažná porušení Ženevských konvencí, porušení válečného práva, genocida a zločiny proti lidskosti.
Tribunál soudí pouze jednotlivce, nikoli organizace či vlády.
Nejvyšší trest, který může udělit, je doživotní vězení.
Do června 2006 bylo obžalováno 161 osob, mezi nejznámější patří Milan Babić, Radovan Karadžić, Slobodan Milošević a Ratko Mladić.
Doposud bylo uzavřeno 85 řízení, plánované dokončení posledních je v roce 2008, včetně odvolání 2010.
Soud má dvě desítky soudců a přes tisíc zaměstnanců.
Vrchní prokurátorkou soudu je Švýcarka Carla del Ponteová.
Jeho roční rozpočet dosahuje 100 milionů dolarů.
V březnu 2006 před vynesením rozsudku zemřel bývalý prezident Slobodan Miloševič. Balkánské státy a Rusko vyjádřily pochybnosti o kvalitě lékařské péče o válečné zločince.
Někteří zločinci, jako například bosenskosrbský generál Ratko Mladič, se stále skrývají a líčení před tribunálem unikají.
Tribunál v Haagu neuznává velká část občanů bývalé Jugoslávie. Naopak považují válečné zločince za národní hrdiny.
Vězni v Haagu dostávají stovky podpůrných dopisů od dětí, umělců i politiků.
Zejména Srbové kritizují tribunál za stranění soudu Chorvatům a Muslimům (Bosňákům).
Většina odsouzených odmítá i nadále vinu. Zločinci často nechápou, v čem vlastně jejich vina spočívá.
Antonio Cassese, jeden z prvních soudců a bývalý prezident tribunálu vzpomíná na rok 1993. Podle jeho vyprávění si tehdy soudci museli vypůjčovat i taláry z nedaleké školy. Chybela základní infrastruktura, zaměstnanci, soudní síně a predevším jakýkoli precedent mladší 48 let od Norimberského procesu.
Více než dva roky od založení ICTY trvalo, než byl vynesen první rozsudek.
Podle chorvatské novinářky Slavenky Drakulič žijí všichni váleční zločinci uvěznění v Haagu v překvapivě přátelské shodě, Přitom před několika lety to byli zapřísáhlí nepřátelé. Muslimové, Chorvati i Srbové se v Haagu mimořádně dobře snášejí.
"Pokládám si za velkou čest, že jsem mohla být jedním ze soudců, kteří přinesli alespoň částečnou spravedlnost a satisfakci obětem válečných zločinů," řekla v pořadu České televize Krásný ztráty Ivana Janů, bývalá česká soudkyně haagského tribunálu.
Oficiální stránky tribunálu najdete ZDE.
Zdroje:
- www.wikipedia.org
- Slavenka Drakulić: They Would Never Hurt a Fly
- Lubomír Majerčík: ICTY a souzení válečných zločinů
- Ladislav Hladký: Bosenská otázka v 19. a 20. století
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
