Bubny, zpěv připomínající nářek, záplava barev a tanec. Takové je tradiční každoroční setkávání indiánských kmenů zvané pow wow.

Jedna z mála druhů indiánských slavností, která je otevřena pro veřejnost i turisty.

Do stanového městečka v Arlee v montanské indiánské rezervaci Flathead s centrálním shromažďovacím místem se na začátku července sjely rodiny většinou z konfederovaného kmene Salish-Kootenai, ale i z kmenů spřátelených.

Seznamka i táčky

Pow-wow se konají v průběhu celého roku ve všech rezervacích. Původně společenská událost určená například i k mezikmenovému setkávání mladých nezadaných lidí se postupně vyvinula v soutěžní klání.

Ovšem seznamovací funkce pow-wow zůstala.

Tanec slepice a motýla

Muži soutěží v tanci zvaném Chicken dance, ženský tanec se jmenuje Butterfly dance.

Podle indiánského příběhu vznikl Chicken dance nápodobou tance kura prériového, který vyrušil jednoho z indiánů ze spánku svým hlasitým zpěvem a "modlitbou".

V tanci soutěží nejen mladí muži plní energie, ale i staršinové kmene, kteří pohybům dodávají dramatičnost grimasami svých vrásčitých tváří. Těší se navíc velké úctě, jelikož mnoho z nich je vlastníky vzácného štítu, který kmen dává jak symbol uznání za činy dotyčného tanečníka, muže, otce.

Motýlí tanec, ve kterém soutěží především mladé dívky, má připomínat tanec motýlů nad prérijními rostlinami.

Hold předkům

Během slavnostních defilé, před startem soutěžních tanců, tanečníci bez přestávek podupávají nohama a natřásají opeřenými oblečky. Dva večery trvají průvody, kterými všichni přítomní vzdávají hold soutěžícím, indiánům v armádě a všem svým předkům.

Jedním z tanců je i tzv. Snake dance. Původně válečný tanec vedl vybraný muž z předem určeného místa, obvykle z tábora šéfa oslav. Tanečníci postupovali ve tvaru hada k válečnému stanu za svým náčelníkem, napodobujíce pohybem vlnění hadího těla. Skupinu doprovázeli bubeníci a zpěváci, kteří zpívali Snake Dance Song.

Přestože současní indiáni už nežijí v teepee, nosí džíny a baseballové čepice, jezdí v autech a ne na koni, na rodinná a kmenová setkání stále vodí své děti a učí je pozdravit obecenstvo jazykem svého kmene a zatančit ostatním pro radost. "Nikdy se nechceme asimilovat," říkají sborově.

  Video Mohlo by Vás také zajímat:

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková