reklama

V sexuální výchově chybí důležitá témata, je nutná změna, hlásají odborníci

V průzkumu z minulého roku provedeném na dvou tisících středoškolských respondentů a respondentek tři ze čtyř oslovených uvedli, že se v sexuální výuce nikdy nebavili o souhlasu v partnerském a sexuálním životě. Chybělo také téma pornografie nebo domácího násilí. Výsledky naznačují, že učitelé s žáky ve výuce nerozebírají aktuální a důležitá témata. Nevědí totiž, jak o nich diskutovat.

Foto: iStock

Nedávná kauza kolem politika Dominika Feriho, kterého několik žen obvinilo ze sexuálního obtěžování, ukázala, že v české společnosti stále převládá názor, "že si za to může sama". Tento pohled by mohla měnit už sexuální výchova na školách diskusí o tom, jak takový souhlas k sexuálnímu styku vypadá. Podle průzkumu z přelomu roku ale učitelé nevědí, jak o tabuizovaných či aktuálních tématech jako závislost na pornografii nebo domácí násilí s žáky mluvit. 

Česká středoškolská unie, nezávislý spolek hájící zájmy studentů, od června do října minulého roku mapovala situaci týkající se sexuální výchovy na českých středních školách, na jejich on-line dotazník odpovědělo více než dva tisíce studentů a studentek. Průzkum ukázal, že výuka většinou nezahrnuje témata, k nimž musí pedagog zaujmout vlastní postoj a být otevřen diskusi se žáky a žačkami. Tím je například domácí násilí, souhlas k sexu, pornografie nebo témata, která jsou často tabuizována, jako první sex, masturbace nebo orgasmus.

Každý třetí z dotazovaných uvedl, že ve škole nikdy nedostal informace o domácím násilí, každý druhý označil, že se výuka nikdy nezabývala sexuální orientací či on-line médii (například problematikou pornografie), a tři ze čtyř studentů a studentek uvedli, že se ve škole nikdy nebavili o souhlasu v partnerském a sexuálním životě. Téměř 50 procent dotazovaných navíc prohlásilo, že z výuky nezískalo o intimním životě žádné informace. 

Učitelé nevědí, jak mluvit o sexuálním násilí 

"Se sexuální výchovou je ta potíž, že se praxe liší v jednotlivých školách a velmi záleží na osobní iniciativě jednotlivých vyučujících. Můžeme najít školu, kde ji učí skvěle už od prvního stupně, zatímco v jiné ji téměř opomíjí," říká Johanna Nejedlová, zakladatelka a ředitelka organizace Konsent. Ta má za cíl vyvracet mýty o sexu a sexuálním násilí a mimo jiné poskytuje externí workshopy sexuální edukace žákům a žákyním základních a středních škol. Za sebou jich má více než 400.

Ve výzkumu z přelomu letošního roku, v němž se organizace Konsent ptala stovky učitelů a učitelek, vyšlo najevo, že 25 procent z nich si je během sexuální nauky nejistých a 50 procent dotazovaných potřebuje poradit s tématem sexuálního násilí a mýty a stereotypy o sexualitě. 

"Základní je podpora vyučujících v tom, aby byli dostatečně připravení sexuální výchovu učit. Vzhledem k tomu, že chybí podklady, z nichž by čerpali, soustřeďují se primárně na prevenci pohlavně přenosných nemocí a metody antikoncepce," vysvětluje Nejedlová, která se v rámci své organizace chtěla původně věnovat jen prevenci sexuálního násilí jako součásti výuky o pohlavním životě. Následně si ale uvědomila, že není možné bavit se jen o tom, co je špatně, ale je nutné dospívající vzdělávat ve vytváření bezpečných a kvalitních vztahů. 

"Není se čemu divit, když si o to říkala"

S tím souvisí to, že je důležité dbát nejen na předávané učivo, ale i na takzvané skryté kurikulum. Tedy vyslovené i nevyslovené postoje - mnohdy nezamýšlené - a pravidla či způsoby chování. "Pokud velká část společnosti podléhá mnohým stereotypům o sexu, sexuálním násilí a orientaci, je pravděpodobné, že bude i hodně takových vyučujících, kteří tyto postoje dál vědomě či nevědomě opakují ve třídách."

Příkladem mohou být prohlášení typu "Není se čemu divit, když si o to říkala", "Co se škádlívá, to se rádo mívá" nebo situace, kdy vyučující ignorují sexistické poznámky chlapců a osahávání "ze srandy". "Obecně je třeba přestat děti strašit tím, že předčasně otěhotní nebo se nakazí chorobou, a začít se s nimi bavit o praktických věcech. Třeba o tom, že panenská blána není většinou pevná membrána jako u bubnu, kterou je potřeba bolestivě prorazit," uvádí konkrétní případ Nejedlová.

Internet je hlavní a nebezpečný zdroj informací o sexu 

I když jsou témata pohlavních chorob a antikoncepce důležitým základem, výuka by měla jít o několik kroků dál a zahrnout například diskusi o tom, kdy dívka dává či nedává souhlas k pohlavnímu styku, o vzhledu těl a o pornografii - internet uvedli dotazovaní v průzkumu České středoškolské unie jako hlavní zdroj informací o sexu. Na druhém místě se umístili vrstevníci a na třetí příčce škola.

"Je důležité zdůraznit, že porno není realita, ale pohádka pro dospělé. Stejně tak se málo mluví o tom, že na něm můžou vznikat závislosti," míní Nejedlová. Ta je pro společnou výuku, kdy budou mít možnost chlapci slyšet, co si o určitých věcech myslí dívky, a naopak. Je to možnost, jak nabourat zažité stereotypy, které mnohdy přetrvávají do dospělého života a negativně ovlivňují intimní a partnerský život.

"Například představa, že kluci chtějí mít vždy sex, mají vždy erekci, důležitá je hlavně velikost penisu nebo že sex je jen penetrace," popisuje Nejedlová a dodává, že společná sexuální výchova může pomoci ukázat, že jsme individuální jedinci a každý má jiné potřeby. "To je hrozně důležité pro spokojený život a respekt k druhým. Stejně jako zajímal sex nás, tak zajímá dnešní teenagery, kteří chtějí klást otázky a bavit se o něm v bezpečném prostředí," uzavírá.

Mohlo by vás zajímat: Češka ve výběru 50 feministek světa: Nejsem extremistka, svět může být spravedlivější (1. 12. 2020)

Část společnosti si pořád myslí, že zásadním bojem feminismu je genderově neutrální záchod, ale nevidí ten celek, říká Johanna Nejedlová. | Video: Daniela Drtinová

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

reklama
reklama
reklama