

Podcast Oh My Hot přináší novou dimenzi erotických příběhů, které nejsou zaměřeny na vulgaritu, ale na autenticitu a rozmanitost sexuálních fantazií. V rozhovoru s jeho tvůrci se dozvíte, jak projekt vznikl a proč chce nabídnout alternativu k mainstreamovému pohledu na erotiku.
Podcast Oh My Hot přináší nový pohled na erotiku, který se odlišuje od tradičního pojetí v mainstreamových médiích. Za tímto originálním projektem, který si klade za cíl otevřít prostor pro rozmanité sexuální fantazie a podporovat inkluzivitu, stojí Hana Kuncová a scenárista Adél Škvrna. Co znamená dělat erotiku jinak – bez vulgarit, senzacechtivosti a s důrazem na autenticitu a intimitu?
Je producentka a režisérka. Pro práci se zvukem se nadchla v Českém rozhlase, kde působila na Radiu Wave. V posledních letech pracuje na podcastech Lukáše Hejlíka, Hospodářských novin a sítě Ambiente. V květnu loňského roku spustila svůj vlastní projekt Oh My Hot, platformu pro audiopříběhy spojené s erotikou. Vrcholové krasobruslení vyměnila za amatérský fotbal, založila ženský fotbalový tým SK Trefa a je členkou Random Radical.
Oh My Hot. Zajímavý název, jak jste k němu přišli?
Hana: Původně jsme chtěli vymyslet něco, co nebude úplně doslovné, něco trochu provokativního. Chtěli jsme zakomponovat to "Oh My", protože to odkazuje na to, jak je každý člověk jiný, co se týče představivosti. A to je vlastně i účel našeho podcastu – každý si příběh představí po svém.
Jaká byla ta hlavní myšlenka?
Adél: Do projektu mě Hana přizvala, když už měla základní koncept. Už když mě do toho zvala, mluvila o tom, že sexuální a erotické fantazie, zejména u žen, jsou často buď potlačované, nebo tabuizované, někdy až přehnaně fetišizované. Není tu prostor pro ty, kteří se neidentifikují jako muži. Oh My Hot měl být prostor pro všechny – nejen pro ženy, cis ženy nebo hetero ženy, ale i pro lesby, queer lidi, trans lidi a tak dále.
A jaká byla tedy představa o cílové skupině?
Hana: Na začátku jsem si myslela, že to budou především ženy ve věku 20 až 35 let – to je ta primární cílová skupina. A budou to lidé, kteří se neidentifikují jako cis, hetero muži. Audio navíc nabízí větší prostor pro představivost. Lidé si mohou do příběhu vložit své vlastní představy. A to se týká i lidí s různými tělesnými problémy jako poruchy příjmu potravy, handicap nebo těch, kteří mají nějaké tělesné proporce, obecně marginalizované skupiny.
Chtěli jsme nabídnout audioerotiku, ale většina existujících platforem nám nepřišla dost dobrá. Tak jsme si řekli, že vytvoříme vlastní prostor, kde budeme mít svobodu se vyjádřit.
Nechci, aby to znělo jako nějaká floskule, ale erotika nemusí být jen exploatativní. Může být objevující a prospěšná pro lidi – pro ženy, pro všechny. Hrozně mě trápilo, jak se debata o ženské sexualitě veřejně vede. Většina se soustředí na traumata, jako třeba kauza Dominika Feriho nebo aféry, které odstartovaly hnutí #MeToo.
Je scenárista a dramaturg, který se ve své tvorbě zaměřuje na témata sebeosvobozování, lásky a intimity. Studuje na FAMU a své zkušenosti rozšířil i na pařížské La Fémis. Byl spoluautorem série TBH pro Českou televizi a aktuálně se podílí na přípravě dalšího coming-of-age seriálu. Při psaní příběhů pro Oh My Hot propojuje svět erotického audia s moderními narativními přístupy. Ač nepije alkohol, má rád zábavu ve všech jejích formách, ať už je to horská dráha, nebo sexparty ve východním Berlíně.
Celý ten diskurz je zaměřený na oběti, ale to, co z toho vezmeme, je velmi omezené. Došlo mi, že to, co bych chtěla dělat, by mohlo být i jinak – i když samozřejmě uznávám, že to je důležitá a nezbytná diskuse, která musí probíhat. Baví mě ale hledat pozitivní příklady. V mainstreamové kultuře jsem to moc neviděla – když se podíváte na filmy, často to skončí tak, že se postavy začnou líbat a to je všechno. A v mainstreamovém pornu jsou zase zapletené do toxických témat, která nemají s opravdovou erotikou nic společného.
Zato v literatuře, jako jsou knihy Eleny Ferrante nebo Sally Rooney, jsou velmi dobře napsané sexuální scény, je možné tam najít nové impulzy. Moje představivost na to začala reagovat a mé tělo také. Najednou jsem začala cítit větší vzrušení a přemýšlela jsem o tom, co by pro mě bylo „hot“. A to přineslo nový impulz nejen do mého vnímání erotiky, ale i do vztahu. Měla jsem pocit, že se to pro mě změní.
Když jsem o tom začala mluvit s kamarádkami, zjistila jsem, že v jejich dlouhodobých vztazích to taky není ideální, že jejich erotický život není podle jejich představ. A to mě vedlo k myšlence, že by bylo fajn vytvořit něco, co by mohlo pomoci právě v těchto vztazích, kde se ten stimulační prvek začne rychle vytrácet.
Jaké to vlastně je, takhle se intimně otevřít?
Adél: Práce na Oh My Hot mě naučila, že nemusím vždycky ze sebe úplně vyrvat srdce, když něco píšu. Někdy to prostě může být jen o tom přemýšlet nad tím, co mi přijde zajímavé, co mi dává pocit pohodlí, z čeho mám příjemné mravenčení v těle. Nebo to mohou být příběhy kamarádů nebo známých, kterými se pak v příbězích inspiruju. Celkově to hodnotím strašně pozitivně, protože jsem se naučil vytvářet napětí, které nemusí nutně pramenit z konfliktu mezi lidmi.
Byl nějaký příběh, který byl výzva?
Adél: Asi můj první hetero příběh. Byla to výzva, protože jsem měl problém najít rovnováhu mezi tím, co by mi znělo sexy, kdyby mi to řekl nějaký kluk. Uchopit to z té pozice bylo těžší. Ze začátku jsem nedokázal napsat tu postavu, ale pak mi pomohlo, když se mě Hana zeptala, kdo by mohl toho kluka hrát. Vzpomněl jsem si na jednoho kamaráda a začal jsem to psát podle něj.
Jak se buduje intimní scéna pro erotický podcast?
Adél: Stejně jako pro jinou příběhovou platformu. Začínáme od postav – kdo jsou, co mají rádi, co chtějí, co nechtějí, co potřebují, aniž by to věděli. Pak se zaměřujeme na prostředí, co by nás zvukově mohlo zajímat. Kavárna, sprcha, hotelový pokoj, výtah, koupaliště v noci. Pak určujeme, jaký mají vztah – jestli se znají, nebo se teprve setkávají. Všechny tyto faktory nás vedou k vytvoření té scény.
Byl tam nějaký moment, kdy jste měli pocit, že jste možná trochu zašli za hranici?
Adél: Pro mě to vždycky bylo v pohodě. Nešli jsme dělat nic, co by nám bylo nepříjemné. Ale na začátku, když jsme hledali, jsem měl pocit, že třeba popisy doteků a tělesných aktů byly trochu... nešikovné. Když vám někdo řekne ‘napiš erotický příběh’, nemá na to žádnou šablonu.
Hano, tento projekt je vaším splněným snem a věnujete se mu už nějaký čas. Splnilo to vaše očekávání?
Hana: Jsem hrdá na to, jak kvalitní obsah dokážeme produkovat. Děláme to skoro na koleně, s vlastními prostředky, ale ve výsledku to působí jako profesionální projekt. A zpětná vazba je skvělá, což je hrozně povzbudivé. Těší mě, že nás oslovují kulturní instituce, jako třeba DAMU, a že nás pozvali nahrát příběh Oh My Hot Live. Premiéru budeme mít 14. února, budou dvě reprízy, pracujeme na scénografii a na celé atmosféře, aby se posluchači cítili příjemně. Má to být zážitek bez studu spíše než nějaký erotický film, kde by bylo nepříjemné být s rodiči.
Jak vlastně probíhá práce s herci, kteří nahrávají tento podcast? Je to výzva?
Hana: Určitě to je výzva. Ze začátku jsem měla strach z herců, pak jsem ale viděla video s Quentinem Tarantinem, který říkal, že nejdůležitější je nemít strach ze svých herců, a to jsem si vzala k srdci. Takže jsem si řekla, že se toho nebojím, že jsou to profíci, stejně jako já. Je to výlet z komfortní zóny. Taková témata se v Česku neřeší často, i když už se začínají otevírat debaty o intimní koordinaci. Ta profese na filmových setech se snaží zajistit příjemné prostředí pro herce, aby se předešlo nějakým traumatickým situacím. Pro herce a herečky je to podle mě velmi cenná zkušenost, protože to zkoušíme v malém týmu – většinou jsme tam jen já, scenárista, zvukař, sound designer a pak herec nebo herečka. A nikdy je do ničeho nenutíme, co by jim nebylo příjemné. Necháváme je improvizovat a důvěřujeme, že to bude v pořádku.
Všichni, které jsme oslovili, jsou vlastně naši vysnění spolupracovníci. Mám obrovskou radost, že nás herci a herečky neodmítají a že do toho jdou i přesto, že dostávají jen symbolický honorář. Přijde jim to sympatické, protože se ztotožňují s myšlenkami našeho projektu a hodnotami, které vyjadřujeme. V každém příběhu se snažíme o co největší autenticitu a věrohodnost postav, které spolu komunikují, prožívají emoce a ukazují rozmanitost sexuálních orientací. V popkultuře bývá často intimita zidealizována – dva lidé se políbí, mají úžasný sex, pak se probudí vedle sebe, jsou krásní a šťastní. Ale realita je často jiná. K tomu patří i humor, stud, nervozita – všechny ty věci, které jsou naprosto normální. A ukázat je je pro nás důležité, protože chceme dělat erotiku jinak.
Přemýšlíme, jak naše příběhy dostat k co nejvíce lidem, zejména mladým lidem. Naše sexuální výchova ve školách bývala často trapná a neúplná a rozhodně netvrdíme, že náš projekt má být jejím náhradníkem. Spíše chceme doplnit to, co je dnes k dispozici na internetu, a nabídnout méně toxický způsob konzumace erotiky. Chceme inspirovat a otevřít debatu o přístupu k vlastní sexualitě a představám. Bylo by skvělé, kdyby si mladí lidé náš obsah poslechli, případně si o něm povídali ve dvojicích a otevřeli si tím nějakou novou debatu. Někdo by to možná mohl zaměnit za audioporno, ale to není náš záměr. Naším cílem je spíše inspirovat a ukázat možnosti.
Jaký termín preferujete, pokud bychom to neměli nazývat „audioporno“?
Hana: Spíš bychom mluvili o audioerotických příbězích. Erotika je v pořádku, ale porno to rozhodně není. Naší snahou je ukázat mnohovrstevnatost postav, dávat si záležet na situacích a vytvářet příběhy, které nejsou generické. Snažíme se, aby naše postavy byly autentické a komplexní, ne jen ploché postavy v stereotypních scénářích.
Adél: Audre Lorde jednou řekla, že zatímco porno působí z vnějšku, odhaluje a odzbrojuje, erotika je vnitřní síla, která vychází zevnitř. Erotika se netýká jen sexuality, ale i chuti do života a tvoření obecně. Erotické může být třeba i zahrádkářství, pokud vás to opravdu baví. A tímto způsobem přistupuji i k psaní.
Také se snažíte dělat podcast bez vulgarit a bez nějaké senzacechtivosti. Máte pocit, že tím trošku ztrácíte na posluchačích?
Hana: Možná na některých, ale rozhodně z toho nehodláme ustupovat. Nezajímá nás to, nejsou to posluchači, na které bychom se měli zaměřovat. Tento projekt děláme na základě našich hodnot, ne za účelem zisku za každou cenu. Raději oslovíme a budeme hýčkat tu skupinu posluchačů, kteří tento typ obsahu preferují, než abychom se snažili zavděčit senzacemi, kterých je internet už tak plný.