Ikona počasí
-- °C
-- °C
Reklama
Reklama

Za diety utratila majlant, přesto vždy skončila u koláče. Po 30 letech pochopila, v čem byl problém

Koláč porazil další dietu. Jiřina se po letech rozhodla přestat bojovat s váhou.
Koláč porazil další dietu. Jiřina se po letech rozhodla přestat bojovat s váhou.Foto: Shutterstock – Doucefleur
Koláč porazil další dietu. Jiřina se po letech rozhodla přestat bojovat s váhou.
Koláč porazil další dietu. Jiřina se po letech rozhodla přestat bojovat s váhou.Foto: Shutterstock – Doucefleur
Petra Holakovská
Petra Holakovská

Jiřina je věčná dietářka a už se to nebojí přiznat. Téměř třicet let byla nekorunovanou královnou pondělních diet, za které neváhala utratit majlant. Její nedělní odhodlání se ale obvykle rozplynulo už u druhého šálku pondělní ranní kávy – nejčastěji, když jí kolegyně nabídla domácí koláč. Dnes už se svému celoživotnímu boji s jojo efektem jen směje. Ví totiž, že spokojenost na váze nezačíná.

Přidejte si obsah webu Žena.cz do preferovaných zdrojů pro Google vyhledávání a do oblíbených na Google zprávách

Kdybych měla sečíst všechny peníze, které jsem za svůj život utratila za zázračné detoxikační čaje, spalovače tuků a permanentky do fitcentra, kde mě viděli přesně dvakrát, mohla bych si dnes v klidu koupit luxusní auto. Poprvé jsem se rozhodla „zásadně změnit životosprávu“ ve čtyřiadvaceti letech před svatbou. Měla jsem tehdy padesát pět kilo, vosí pas, a přesto neotřesitelný pocit, že bych měla okamžitě zhubnout deset kilo. 

„Od zítřka jím jen zeleninové vývary a piju čistou vodu,“ oznámila jsem tenkrát rozhodně v kuchyni. Pevnou vůli jsem ale přemohla hned druhý den v jedenáct dopoledne, kdy jsem v kanceláři snědla kolegovi z talíře půlku větrníku a předstírala, že ho odnesla kočka.

Reklama
Reklama

Od tukožroutské polévky po smoothie mixér

Za uplynulá tři desetiletí jsem vyzkoušela snad úplně všechno. Tukožroutskou polévku, krabičkový detox, sacharidové vlny i slavný přerušovaný půst v režimu 16:8. V praxi to u mě vypadalo tak, že jsem šestnáct hodin v kuse přemýšlela o jídle a během zbývajících osmi hodin se snažila sníst všechno, co nebylo přišroubované k podlaze.

Jednou jsem podlehla reklamě a koupila si vysokorychlostní smoothie mixér za pět tisíc korun. První tři dny jsem nadšeně mixovala celer se špenátem a tvářila se, jak mi to zachutnalo. Čtvrtý den jsem zjistila, že umývání sekacího nože trvá déle než samotná konzumace. Dnes mixér odpočívá v horní polici spíže a slouží jako velmi drahá zarážka na kuchařky.

Nedělní motivace v podobě chytrých hodinek

Nejrizikovější jsou u mě nedělní večery. Vždycky kolem osmé hodiny dostanu záchvat uvědomění, vyhladím si na gauči legíny a vyhlásím rodině nový režim. „Od zítřka končíme se sacharidy,“ hlásím manželovi Mirkovi.

Mirek ani nezdvihne zrak od televize. „A ten čerstvý koláč na plechu vyhodíš?“ „Nezbláznil ses? Ten musíme sníst ještě dneska do půlnoci, aby nás od zítřka nesváděl!“ Mirek se jen usměje. Zná mě už třicet let. Vždycky když vidí, že si objednávám drahé chytré hodinky, aby mi počítaly kroky a tepovou frekvenci, ví, že do čtrnácti dnů budou ležet zhasnuté na nočním stolku.

Ve skříni mi navíc visí krásné letní šaty velikosti 38 s cedulkou „až zhubnu“. Kdybych ale měla nosit všechno oblečení, které jsem si koupila jako motivaci pro své štíhlejší já, musela bych se převlékat pětkrát denně.

Zadržená voda a vystřízlivění

Nedávno jsem se před zrcadlem marně snažila zapnout kostýmek z roku 2012, který mi kdysi tak slušel. Sestra Magda mě u toho pozorovala z křesla. „Jiřino, vydechneš někdy, nebo počkáš, až ti prasknou švy?“ „To není tuk, Magdo, to mám jen oteklé nohy a zadrženou vodu!“ bránila jsem se.

Magda se zasmála: „Jistě, zadržená voda od pasu až ke kolenům. Jiřino, uvědomuješ si, že ti za chvíli bude padesát čtyři a ty pořád čekáš na nějakou ‚ideální postavu‘, abys začala normálně žít?“ V tu chvíli to do sebe všechno zapadlo.

Uvědomila jsem si, kolik oslav, dovolených a krásných večerů s přáteli jsem si pokazila jen tím, že jsem si vyčítala každý snědený kousek jídla nebo počítala kalorie. Život utíkal, děti vyrostly, na fotkách ze společných výletů vypadám šťastně a vesele a nikdo na nich nezkoumá, jestli mám v pase o tři centimetry víc nebo míň.

Hubnu, ale tentokrát jinak

Dneska už si do života nenechám vnutit žádné extrémy. Samozřejmě se snažím jíst zeleninu, projít se na čerstvém vzduchu a nepřejídat se na noc. Ale když upeču nedělní kynutý koláč nebo dostanu chuť na poctivou svíčkovou, vychutnám si je bez výčitek svědomí.

Když se mě nedávno Mirek u snídaně zeptal: „Tak co, Jiřinko, jak pokračuje ten tvůj nový hubnoucí režim?“, podala jsem mu talířek a s úsměvem odpověděla: „Skvěle! Pořád hubnu. Ale tentokrát jsem zvolila takové tempo, abych si to užívala až do důchodu!“

VIDEO: Každý někde začínal. Proč maturita není spása a jak zjistit, že práce opravdu není pro každého?

Zdroj: čtenářka Jiřina (zpracováno pro redakční použití)

Reklama
Reklama
Reklama