Zdeňka Žádníková Volencová se stresem bojuje po svém: „Dlouhodobý nelad si nedopřávám,“ odhalila herečka

Jednou ze zmíněných „nožiček“, které Zdeňku aktuálně nejvíce zaměstnávají, je Festival hudby Zámek Dobříš. Tady však končí veškerá herecká etuda a nastupuje tvrdá dřina. Festival produkuje společně s virtuosem Jaroslavem Svěceným, role mají ale rozdělené jasně. „Jardovi nechávám hlavně tu uměleckou část, a já jsem ta nenápadná paní v pozadí, co řídí „černou práci“ alias přípravy,“ vysvětluje Zdeňka.

Jako producentka má na starosti vše od dramaturgie až po ty nejméně poetické detaily. „Představte si pod tím úplně všechno – od objednávání toitoiek, cateringu a stánků přes PR, grafiku až po ridery pro techniku,“ vypočítává. A zatímco její rodina odjíždí těsně před festivalem na dovolenou, ona zůstává na bitevním poli, ladí světla, moderace a po akci se ještě několik dní zabývá odbavováním faktur.

Šikana jako „štempl“ na úspěšný život

Když zrovna neřeší festivalové radovánky, věnuje se své početné rodině, tedy manželovi a čtyřem dětem. Do rodinného přístavu se ale navíc čím dál častěji stahují i partneři jejích dcer. „Dcery si vodí kluky domů a já jen dokupuju jídelní servisy a příbory,“ směje se. Otevřeně také přiznává, že ani jim se nevyhnuly moderní hrozby, jako je šikana na sociálních sítích. „Všechny tři moje dcery si v určitém období zažily ostrou slovní šikanu,“ šokuje.

Místo lítosti ale dcery vybavila „manuálem“, jak situaci čelit. „Nikdy jsem neřekla: ‚Nevšímej si toho.‘ Vždycky jsme to rozebrali a nabídli jim jiný úhel pohledu,“ říká herečka. Svým dětem vštěpuje, že taková zkušenost je vlastně „štempl na úspěšný život dospěláka“, ovšem za předpokladu, že se jí člověk nenechá zlomit. V rodině pak, už jen vzhledem k její velikosti, pěstuje důslednost a delegování úkolů. „Je zločin kolem nich lítat a oprašovat je. Pěstuju v nich zodpovědnost. Ta důslednost je nuda, ale je nutná,“ dodává k výchově bez mrknutí oka.

Když tělo varuje, nastupuje NLP

S takovým zápřahem je klíčová péče o vlastní duši. Zdeňka se netají tím, že i ona zažila stavy psychického vyčerpání, které u ní pramení především z fyzického deficitu. „Když mám vyčerpané tělo, začne mě zlobit hlava. Ale nedopřávám si dlouhodobý nelad. Jakmile cítím deficit, okamžitě hledám řešení,“ vysvětluje svou funkční strategii.

Kromě spánku jí pomáhá metoda NLP (neurolingvistické programování), kterou i sama lektoruje. Pomáhá jí měnit emoční vzorce a zbavovat se stresu, což uplatňuje nejen u sebe a svých byznysových klientů, ale i v charitě. Svou energii dlouhodobě směřuje do motolské nemocnice, kde její nadační fond mění fádní chodby v barevné galerie. Její aktivity v oblasti psychologie se přirozeně propojují s pomocí těm nejzranitelnějším. Naposledy se tak zúčastnila slavnostního otevření terapeutické místnosti na Dětské psychiatrické klinice Fakultní nemocnice Motol, podpořeného projektem (ne!)ZÁVISLÁ.

Vysněné „zírání do modře“

A co Zdeňku čeká, až festivalový kolos utichne? „Doufám, že odjedu k moři někam do Chorvatska. Nebudu dělat nic, jenom zírat do té modré hladiny,“ plánuje zasloužený restart. Do té doby ji ale uvidíte v Dejvickém divadle nebo na lektorských seminářích, kde učí lidi, jak se nebát kamery i vlastních emocí. Protože jak sama říká, nejdůležitější je mít ten správný „přístav“, kam se člověk může vždycky vrátit.

VIDEO: „V tomhle světě nemůžete všem říkat pravdu do očí, protože by se vám to nemuselo vyplatit,“ tvrdí herec Jiří Langmajer.

Zdroje: Autorský text