Theina si vzala z trucu, Brodskému dala zázrak za milion a Zahajského přebrala nejlepší kamarádce: Milostné pletichy, které otřásly životem Jany Brejchové

Příběh osudových mužů Jany Brejchové začíná v roce 1958, kdy se jako osmnáctiletá provdala za tehdy začínajícího režiséra Miloše Formana. Jana byla v té době už zkušenou filmovou tváří, vždyť před kamerou stála poprvé ve třinácti letech ve filmu Olověný chléb. S Formanem tvořili mladý, krásný, ale také finančně nezajištěný pár. Jejich začátky byly tak skromné, že jelikož neměli vlastní byt, bydleli nějakou dobu přímo v kanceláři. Navzdory počáteční idyle vztah později narušila Formanova nevěra, kterou Jana nedokázala odpustit, a po čtyřech letech následoval rozvod. Navzdory hořkému konci Brejchová na své partnery nikdy nezanevřela. „Vždycky se mi líbilo, když byl muž inteligentní, vtipný a moudrý, a nemusel to být zrovna krasavec,“ svěřila se po letech.

Vlastimil Brodský: Osmnáct let s „Bróďou“ a zázrak za milion

Zlom v jejím životě nastal koncem ledna 1963, kdy se v sále Vinohradského divadla šla podívat na představení Válka s mloky, v němž exceloval Vlastimil Brodský. Herec ji svým výkonem naprosto ohromil a Jana se okamžitě zamilovala do jeho šarmu a zvláštního humoru, kterým si získával srdce žen. Svatba se konala v pátek 13. března 1963 ve 13:00 v Libeňském zámečku a u stolu sedělo symbolických 13 hostů. Přestože Brodskému jeho matka svatbu rozmlouvala s tím, že ho tak krásná žena do tří měsíců opustí, on oponoval, že mu i ty tři měsíce za to stojí. Nakonec spolu prožili osmnáct let, z nichž jedenáct Jana označila za nejkrásnější ve svém životě. Brodský, přezdívaný Bróďa, své ženě filmovou práci nikdy nezáviděl, přestože on sám stál před kamerou snad ještě častěji než ona. Společně se stali ikonickým párem, který spolu natočil neuvěřitelných 17 filmů. Mezi ty nejvýznamnější patří Ženu ani květinou neuhodíš, Ďábelské líbánky nebo legendární muzikál Noc na Karlštejně, kde si zahráli královský pár, Karla IV. a Elišku Pomořanskou. Největším společným štěstím byla ale dcera Tereza Brodská. Kvůli ní Jana dokonce odmítla roli v mezinárodním velkofilmu Bitva na Neretvě, která jí mohla přinést tehdy astronomický honorář milion korun a světovou slávu. Tereze proto později s oblibou říkala, že je její „zázrak za milion“. Postupem času však do vztahu začal zasahovat dvacetiletý věkový rozdíl. Jana, které bylo v době seznámení 23 let, chtěla i po čtyřicítce aktivně žít a bavit se s přáteli, zatímco Brodský preferoval klid, samotu na chalupě ve Slunečné a často si stěžoval na své neduhy. Jana na toto období vzpomínala: „Bróďa byl na začátku velmi tolerantní, všechno mi chtěl dopřát, ale postupem doby po mně čím dál častěji žádal, abych žila jeho životem, jeho rytmem.“ Typickým příkladem byla Brodského premiéra hry Vstupte!, po které chtěl jít domů už po půl hodině, a když Jana odmítla, tři dny s ní nemluvil. Brodský sám později situaci komentoval s nadsázkou: „Rozešli jsme se po vzájemné dohodě, oba jsme pochopili, že ona mě nemůže vystát.“

Jaromír Hanzlík: Bouřlivý vztah a vojenská výchova 

Krize v manželství s Brodským vyvrcholila v roce 1973 během natáčení Noci na Karlštejně. Jana zde podlehla kouzlu o devět let mladšího a mnohem dominantnějšího Jaromíra Hanzlíka, který v muzikálu hrál pana Peška. Brodský prý nějakou dobu doufal, že Janu poblouznění přejde, a údajně dokonce svolil k tomu, aby s nimi Hanzlík, se kterým sdílel šatnu v divadle, bydlel „ve třech“. Nakonec však jako gentleman vyklidil pole. Ironií osudu bylo, že se manželé formálně rozváděli až začátkem 80. let, kdy v seriálu Arabela opět ztvárňovali královský pár. S Hanzlíkem Jana prožila třináct bouřlivých let „na psí knížku“. Herec byl v domácnosti velmi přísný a snažil se o pevnou výchovu dospívající Terezy, která toto období později popsala jako psychické „peklo“ a které se matka v té době velmi odcizila. Konec vztahu přišel nečekaně v roce 1985 během společné cesty po USA a Kanadě. Jana vzpomínala na ráno v hotelu, kdy se probudila a Hanzlík se jí zeptal: „Prosím tě, jak se to tváříš?“ Tato jediná věta v ní vyvolala okamžité rozhodnutí k odchodu. V duchu si řekla: „Konec. Pryč! On na tebe nevidí a nelíbí se mu, jak se tváříš.“ Druhý den již odjela ke svému bratrovi do Bostonu.

Jiří Zahajský: Poslední klidný přístav

Posledním osudovým mužem Jany Brejchové byl její celoživotní kamarád a herecký kolega Jiří Zahajský. Jejich milostný příběh začal dramaticky o Silvestru roku 1992, kdy se Jana, procházející těžkým obdobím, nechala pozvat na chalupu v Konrádově. Tam mezi ní a Zahajským přeskočila pověstná jiskra. Situace ale byla poněkud zakalená faktem, že Zahajský v té době jednatřicet let žil s hlasatelkou Kamilou Moučkovou, která byla Janinou nejlepší přítelkyní. Jana v knize své dcery upřímně přiznala: „Bylo mi okamžitě jasné, že je to průšvih… Přiznávám, že nakonec zvítězilo moje sobectví.“ Pro Moučkovou to byla dvojnásobná zrada, kterou Janě nikdy zcela neodpustila. Jana a Jiří se vzali v roce 1997 a Zahajský pro ni představoval vytoužený „klidný přístav“. Když Jiří vážně onemocněl rakovinou prostaty, Jana o něj s nezměrnou obětavostí pečovala, vyvařovala mu jeho oblíbená jídla a tahala těžké tašky s nákupem do jejich bytu v Nerudově ulici, aby mu zpříjemnila poslední chvíle. Jiří Zahajský zemřel v roce 2007, což pro Janu znamenalo začátek jejího vlastního psychického i fyzického konce.

Smutný konec a Hanzlíkovo vyznání 

Po smrti Zahajského se Jana Brejchová postupně stáhla z veřejného života. Bojovala se zdravotními obtížemi a její zdravotní stav se po sérii operací krčku dále zhoršoval, až zůstala odkázána na stálou lékařskou péči. Přestože její poslední roky byly smutné a v ústraní, její stopy v české kinematografii jsou nesmazatelné. Odkaz „české Bardotky“ nejlépe shrnul sám Jaromír Hanzlík po jejím skonu: „Jana, naše královna, zůstává nadále v lidských srdcích. Děkuji za nádherných 12 let, které jsme spolu prožili. Nikdy na ni nezapomenu.“ Nezapomenou ani televizní diváci, v jejichž srdcích bude Jana Brejchová žít dál prostřednictvím svých nezapomenutelných rolí.

VIDEO: Brodská: To, že mě rodiče odložili k někomu jinému, můj vztah s mámou poznamenalo

Zdroje: blesk.cz, readzone.cz, vip-svet.cz, Oldřich Janeba – FILMSTORY, csfd.cz