Sláva mu štěstí nepřinesla: Jindřich z pohádky Princezna ze mlejna myl v Americe záchody a vykládal kamiony

Cesta k nejslavnější roli Radka Valenty byla dílem čisté náhody. Všechno to začalo v roce 1994, kdy byl sedmnáctiletým studentem čtvrtého ročníku pražské konzervatoře. Neměl žádné velké ambice stát se přes noc hvězdou, vlastně se tehdy ucházel o úplně jinou práci. „Byl jsem ve skupině několika kluků, mezi kterými se rozhodoval pan Kachyňa pro seriál Prima sezóna. Na ten konkurz se náhodou zastavil Zdeněk Troška, který hledal představitele Jindry. Tam mě viděl na fotce,“ vzpomíná Valenta na osudový moment, který mu převrátil život naruby. Zdeněk Troška měl okamžitě jasno. Viděl v něm přesně to, co pro svou novou pohádku Princezna ze mlejna potřeboval. Jak sám herec s úsměvem cituje režisérova slova: „Ten naivně vypadající hubenej klučina, to bude to pravé ořechové“. Práce to byla na tehdejší poměry zdlouhavá – štáb často celé dny čekal na sluníčko, aby pohádka působila idylicky, a proto se natáčení neplánovaně protáhlo. Z Valenty ale udělala okamžitě známou tvář.

Americký pád: Když sláva nepomůže

V polovině 90. let měl Valenta našlápnuto jako málokdo. Hrál v legendárním muzikálu Jesus Christ Superstar po boku Kamila Střihavky a Dana Bárty, získal angažmá v Mladé Boleslavi a lidé ho poznávali na ulici. Jenže uvnitř cítil, že potřebuje víc. Chtěl zkusit svět. Rozhodnutí odejít do USA, konkrétně do Minneapolisu, přišlo v době, kdy byl na vrcholu. Realita za oceánem však byla nečekaně krutá. Herecký sen o Hollywoodu nebo velkých divadelních scénách se rozplynul v okamžiku, kdy narazil na jazykovou bariéru. „Zkoušel jsem tam divadlo čistě z legrace. Naučil jsem se monolog z Hamleta v angličtině, ale nikdy to nevyšlo. Angličtina nebyla tak dobrá,“ přiznává otevřeně. Aby přežil, musel zapomenout na to, že je v Česku hvězdou první velikosti. Následovalo období, které by mnozí nazvali profesním neúspěchem, ale Valenta ho dnes vnímá jako nejdůležitější školu života. „Nemohl jsem dělat divadlo, takže jsem dělal, co bylo potřeba, i to nejhorší. Roznášel jsem jídlo, uklízel jsem záchody, vykládal jsem kamiony,“ vypočítává své tehdejší profese. Pro člověka, který před pár lety rozdával autogramy, to byl drsný náraz. Přesto o této zkušenosti mluví s úctou: „Byla to životní etapa, která nahrazovala možná i vojnu. Musel jsem se o sebe postarat. Koukám se teď na jakoukoli práci s úctou“.

Návrat do prázdna: Deset let na okraji

Když se po roce vrátil do Prahy, čekala ho další ledová sprcha. Filmový a divadelní svět na něj zapomněl. „Věděl jsem, že nikdo na mě nečeká s otevřenou náručí. Deset let jsem byl na volné noze a obcházel ředitelny pražských divadel. Protože mě neznali, tak ta práce moc nebyla,“ popisuje své období temna. Místo velkých rolí přišly roky kočování s pohádkami pro děti po celé republice. Pro mnohé herce by to byl konec kariéry, pro Valentu to byl způsob, jak si znovu uvědomit podstatu hraní. Nevzdal se, skládal scénickou hudbu, hrál v malých divadlech jako Lyra Pragensis nebo Divadlo Na Prádle a trpělivě čekal na svou druhou šanci.

Renesance na Palmovce a ženská role

A ona skutečně v roce 2009 přišla, když získal angažmá v Divadle pod Palmovkou. Zde konečně mohl ukázat svou profesní zralost. Jednou z jeho nejvýraznějších a nejnáročnějších rolí byla postava ženy Betty v inscenaci Sedmé nebe. „Jsem pevně utažený v korzetu, mám širokou sukni a boty na podpatku. Zkrátka ideální podmínky pro zahrání ženy svázané dobou,“ popsal své pocity. Pro herce jistě hodnotná zkušenost, jak nahlédnout do ženské psychiky, i když, jak sám se smíchem dodává: „Jsem mužem rád!“. Dnes je umělcem mnoha tváří. Kromě divadla se stal vyhledávaným interpretem audioknih. Jeho hlasem promlouvá například Karel IV. v historických románech Jaromíra Jindry nebo postavy v bestsellerech Michala Viewegha.

Hudba, rodina a legenda

I když se v září 2024 rozhodl odejít po čtrnácti letech z angažmá na volnou nohu, rozhodně nezahálí. Jeho srdce bije pro hudbu. Poté, co prošel kapelou Chichotaj, se nyní věnuje ambicióznímu projektu – zhudebňování poezie Charlese Bukowského. „Muzika je polovina mýho srdce. Doma mám hudební koutek, učím se na banjo a piano,“ svěřuje se s obrovským zápalem. Navzdory všem profesním pádům a vzestupům našel své největší štěstí v soukromí. Stal se otcem až po čtyřicítce a své dva syny považuje za svůj největší dar. Radek Valenta už dávno není tím naivním klukem z mlýna: „Nikdo to nemá ani těžší, ani lehčí… všechno je to hezky vymyšlený,“ říká o své cestě legendární Jindřich, který je už přes třicet let nedílnou součástí českých Vánoc.

VIDEO: Hrála v Princezně se zlatou hvězdou i v Účastnících zájezdu. Role, které proslavily Květu Fialovou

Zdroje: lifee.cz, blesk.cz, i-divadlo.cz, csfd.cz