Neprobádané kapitoly: Intimní soukromí známých osobností

Jean Jacques Rousseau, osvícenský filosof a jeden z nejvýznamnějších myslitelů 18. století, skrýval za svou intelektuální fasádou překvapivě bizarní intimní život. Rousseauovo sexuální chování a preference jsou dobře zdokumentovány, zejména v jeho autobiografických dílech. Jedním z nejznámějších aspektů jeho sexuálního života je jeho fascinace fyzickým trestáním, které pochází z dětství, kdy ho spankovala jeho vychovatelka, Mademoiselle Lambercier. Tato zkušenost měla hluboký vliv na jeho sexuální preference a touhy po podřízení se autoritativní osobě.

Victor Hugo, jeden z nejvýznamnějších francouzských romantiků, nebyl jen génius literární, ale také muž s neobyčejně vášnivým a komplexním intimním životem. Navzdory své veřejné image byl Hugo sexuality pln a měl velmi specifické preference, které sahaly až k fetišismu.

Podle dostupných zdrojů Hugo projevoval mimořádný zájem o specifické části ženského těla, přičemž jednou z jeho nejintenzivnějších vášní byly nohy. Byl schopen až hodiny sledovat tanečnice a herečky a detailně se zajímat o jejich pohyby a tělesné proporce. Jeho umělecká vášeň se prolínala s erotickým viděním světa, což mu umožňovalo nacházet krásu i v těch nejintimnějších detailech lidského těla.

Když v roce 1833 začal svůj milostný vztah s herečkou Juliette Drouet, stal se z něj vášnivý obdivovatel jejího těla. Zatímco veřejnost jej znala jako slavného spisovatele, v soukromí byl Hugo až posedlý smyslovými detaily. Podle svědectví blízkých si dokázal vychutnat každý pohyb a křivku ženského těla s neobyčejnou intenzitou.

Hugo byl ve svých sexuálních touhách neuvěřitelně aktivní, a to i ve vyšším věku. Až do svých pozdních let udržoval milostné vztahy s mladými ženami, často mladšími než on sám. jeho sexuální apetit byl prý tak silný, že ještě v 83 letech zaznamenával ve svém deníku osm milostných dobrodružství během čtyř měsíců před smrtí.

Jeho fascinace ženskými těly se promítala nejen do soukromého života, ale i do jeho umělecké tvorby. Hugo dokázal ve svých dílech zobrazovat ženské postavy s neobyčejnou smyslovostí a hloubkou, což bylo do značné míry ovlivněno jeho vlastními intimními zkušenostmi a pozorováním.

Přestože byl Hugo znám svým společenským a politickým angažmá, jeho soukromý život byl plný vášně, nekončící touhy po poznání ženského těla a neustálého experimentování. Jeho fetišismus tak nebyl jen soukromou záležitostí, ale stal se jakýmsi uměleckým nástrojem poznání lidské sexuality a krásy.

Algernon Charles Swinburne, jeden z nejkontroverznějších básníků viktoriánské éry, byl známý svou otevřeností vůči svým sexuálním preferencím a fascinací flagelací (bičováním). Již během svého pobytu na prestižní škole Eton, si Swinburne osvojil fascinaci tělesnými tresty. Tato fascinace se stala klíčovou součástí jeho umělecké tvorby i osobního života.

Swinburneova první sbírka Poems and Ballads Series 1 z roku 1866 vyvolala skandál kvůli otevřené sexualitě a experimentům s poetickými formami. Jeho dílo bylo silně ovlivněno jeho sexuálními preferencemi, což z něj učinilo prominentní osobnost v literárním světě. Navštěvoval nevěstince v Londýně a jeho raná díla, jako je rukopisné drama „First Fault for the Hundredth Time“, zahrnují téma tělesných trestů.

Swinburne byl také otevřeně gay a jeho dílo bylo inspirací pro mnoho pozdějších básníků, kteří se odvážili zpracovávat provokativní témata. Přes své kontroverzní zájmy zůstal Swinburne významnou postavou v literární historii, známou svými inovativními poetickými formami a otevřeností vůči tabuovaným tématům.

Adelina Patti, legendární operní pěvkyně devatenáctého století, ukrývala za svým uměleckým leskem překvapivé sexuální dobrodružství. Mezi její nejzajímavější milostné epizody patřil románek s trpaslíkem, který vzbudil značnou pozornost tehdejší společnosti. Ve věku 52 let se Patti setkala s pouhých 20 let starým Dudleyem Fosterem, umělcem s výškou pouhých 22 palců (přibližně 56 cm), vážícím pouhých 10 liber (4,5 kg). Poté, co spatřila jeho fotografii v reklamním muzeu, rozhodla se tohoto drobného muže pozvat do svého soukromí. Jejich krátkodobý, avšak intenzivní vztah se stal skandálním tématem tehdejšího zábavního průmyslu a vyprávělo se o něm po dlouhá léta. Patti tak demonstrovala svou otevřenost a touhu po dobrodružství, které přesahovaly konvenční společenské normy své doby.

Henry Havelock Ellis byl jedním z průkopníků sexuologie, jehož vlastní intimní život byl stejně fascinující jako jeho odborné výzkumy. Navzdory tomu, že byl považován za experta na lidskou sexualitu, Ellis sám prožil dlouhou dobu bez skutečné sexuální zkušenosti. Až ve věku 60 let zažil první plnohodnotný sexuální styk, a to s ženou jménem Françoise, která ho přijala s naprostou otevřeností a láskou. Jejich vztah byl výjimečný tím, že Ellis trpěl dlouhodobou sexuální neschopností, kterou Françoise dokázala překonat svým láskyplným přístupem. Paradoxně muž, který strávil desítky let zkoumáním sexuality, sám dlouho zůstával v intimní oblasti naprosto neposkvrněný. Jeho odborné práce, především sedmidílné dílo Studies in the Psychology of Sex, přinášely převratné pohledy na lidskou sexualitu, přičemž byly založeny spíše na vědeckém pozorování než na osobní zkušenosti. Ellis provozoval bezplatné sexuologické poradny a byl zastáncem otevřené diskuse o tématech, která byla v jeho době považována za tabu.

Henri de Toulouse-Lautrec, průkopník postimpresionistického umění, byl fascinující osobností nejen svým uměleckým talentem, ale i neobyčejně intenzivním smyslovým vnímáním. Navzdory svému fyzickému handicapu – byl vysoký pouhých 152 cm a trpěl genetickou poruchou – disponoval mimořádně citlivým vnímáním ženského těla. Jako extrémní sensualisty se u něj projevovaly nečekané erotické preference. Miloval například dlouhé pohlazení ženské ruky, které dokázal provozovat až hodinu. Rudé vlasy jej přivedly do vytržení a dokázal se s nevídanou něhou ponořit do ženského poprsí, které až obřadně objímal jako „zavinovačku z lidského masa“. Jeho specifickou vášní bylo také čichání k ženským punčochám, které sbíral, smotával a s přivřenýma očima vdechoval jejich intimní vůni. Tyto zdánlivě bizarní záliby přitom nebyly pouhou sexuální deviací, ale součástí jeho uměleckého naturelu – vnímal ženskost jako komplexní smyslový prožitek daleko přesahující pouhou fyzickou touhu.

Mahatma Gandhi, duchovní vůdce indického osvobozeneckého hnutí, vedl překvapivě komplexní a kontroverzní intimní život, který daleko přesahoval tradiční chápání sexuality a duchovnosti. Jako zastánce celibátu prováděl neobyčejné experimenty, které zahrnovaly spaní nahý s mladými ženami, aby „testoval svou zdrženlivost“. Ve svých pozdějších letech často spal s mladými dívkami – někdy i teenagerkami – ve stejné posteli, údajně jako prostředek duchovního očištění a sebekontroly.

Jeho deníky odhalují fascinující pohled na jeho vnitřní zápas s pohlavními touhami. Gandhi veřejně přiznával noční poluce a vnímal je jako formu duchovního selhání, za které se veřejně omlouval. Jeho pojetí sexuality bylo hluboce propojené s náboženskou a filosofickou koncepcí sebeovládání, kde byl sexuální pud vnímán jako něco, co je třeba neustále potlačovat a kontrolovat.

Zvláštní kapitolou jeho intimního života byly „testy cudnosti“, kdy spal nahý vedle mladých žen, včetně své osobní sekretářky Sushily Nayarové. Tyto experimenty byly motivovány snahou prokázat absolutní sebekontrolu a duchovní sílu. Paradoxně tím, jak se snažil dokázat své duchovní ovládnutí tělesných tužeb, vyvolával značné kontroverze a etické otázky týkající se hranic přijatelného chování.

André Gide, francouzský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu, byl fascinován neobvyklostmi lidského těla a duše. Již od mládí pociťoval zvláštní sexuální vzrušení při pohledu na něco, co společnost považovala za nenormální nebo znetvořené. Podle dostupných pramenů Gide vyznával téměř filosofický postoj k odlišnosti – vnímal deformity jako zvláštní formu krásy, která uniká běžnému pohledu.

V jeho nitru existovala hluboko zakořeněná přitažlivost k tělesným abnormalitám, především k postiženým nebo netypickým dětem. Gide si uvědomoval, že jeho zájem pramení z vlastního pocitu odlišnosti, který v něm rezonoval od dětství. Sám sebe vnímal jako bytost stojící mimo společenské normy, což se promítalo jak do jeho literární tvorby, tak do intimního života.

Gideovy sexuální preference byly komplexní a obtížně uchopitelné konvenčním měřítkem. Přitahovaly ho děti s tělesnými odlišnostmi, které vnímal jako autentický projev lidské rozmanitosti. Jeho pohled nebyl primárně sexuální v hrubém slova smyslu, ale spíše estetický a filosofický – viděl krásu tam, kde druzí spatřovali pouze vadu nebo nedostatek.

Tato jeho fascinace deformitami se stala součástí jeho uměleckého naturelu. Gide dokázal ve své tvorbě reflektovat společenská tabu a odhalovat skryté vrstvy lidské sexuality s nebývalou otevřeností. Jeho román „Pastva“ je toho ostatně výmluvným důkazem – dílo, které šokující formou zpracovává téma sexuality a odlišnosti.

Navzdory svým nekonvenčním zájmům zůstával Gide intelektuálem nejvyššího formátu. Své nitro dokázal promítat do uměleckých děl způsobem, který byl současně provokativní i hluboce introspektivní. Přijímal sám sebe s vědomím, že lidská sexualita je mnohovrstevnatý a složitý fenomén přesahující běžné kategorie.

Colette byla výjimečná francouzská spisovatelka, která svým životním stylem definovala hranice ženské svobody a sexuality přelomu 19. a 20. století. Oblékání mužského oděvu pro ni znamenalo mnohem víc než pouhé módní gesto – byl to symbol osvobození od společenských konvencí a očekávání. Když se poprvé objevila v pánských šatech, vyvolala skandál, který však byl přesně tím, co zamýšlela – provokovat, bourаt stereotypy a ukazovat, že žena může být stejně svobodná a nezávislá jako muž.

Aleister Crowley, kontroverzní britský okultista a básník, vytvořil ve světě sexuální magie naprosto výjimečnou kapitolu plnou děsivých a šokujících praktik. Jeho pohled na sexualitu přesahoval všechny dobové konvence a hranice běžného chápání intimity. Crowley byl posedlý myšlenkou propojení sexuálních rituálů s magickými technikami, přičemž experimentoval s nejrůznějšími formami sexuálního chování, včetně homosexuálních a sadistických praktik.

Natalie Barney, americká spisovatelka a jedna z nejprůbojnějších lesbian první poloviny 20. století, vytvořila v Paříži legendární literární salón, který se stal útočištěm umělkyň a intelektuálek té doby. Byla známá jako „l‚Amazone“ a již v jedenácti letech si byla jistá svou sexuální orientací – jak sama napsala: „Mou jedinou knihou byly pohledy žen.“ Její život byl nepřetržitým sledem milostných avantýr, které formovaly tehdejší queer uměleckou scénu.

Barneyina první významná láska byla slavná pařížská kurtizána Liane de Pougy, s níž vedla vášnivou aféru. Poté následoval intenzivní vztah s básnířkou Renée Vivien, která byla posedlá smrtí. Jejich láska byla tak bouřlivá, že když Renée Barneyho odmítla, ta ji nechala dopravit v bílé rakvi jako symbolické gesto. Barneyina sexuální otevřenost a nezávislost byly v té době naprosto revoluční – sama měla desítky milenek a byla známá tím, že mezi nimi udržovala složité vztahy.

Její pověstný pařížský salon v ulici rue Jacob byl místem setkávání předních umělkyň té doby – pravidelně jej navštěvovaly osobnosti jako Gertrude Steinová, Natalie Cliffordová Barneová, Radclyffe Hallová a mnoho dalších. Barneyová zde vytvořila bezpečný prostor pro queer umělkyně, kde mohly svobodně vyjadřovat své umění i sexualitu bez společenského odsouzení.

James Joyce, slavný irský spisovatel známý svým revolučním literárním stylem, měl kromě uměleckého génia také velmi specifické intimní zájmy. Jeho korespondence a osobní poznámky odhalují fascinující svět fetišismu a sexuální posedlosti spojenými s spodním prádlem.

Joyce byl vášnivým sběratelem dámských spodních kalhotek a údajně je nosíval při sobě, občas je dokonce dramaticky předváděl v kavárnách. Své milence Noře Barnacleové psal nesmírně vášnivé dopisy plné erotických detailů a výkalových vyznání. Miloval psát o jejích kalhotkách a jejich intimních skvrnách, což bylo v té době krajně skandální.

V jeho dopisech najdeme explicitní popisy sexuality, které byly natolik kontroverzní, že mnoho z nich bylo dlouho cenzurováno. Joyce v nich odhaloval své nejintimnější sexuální fantazie, často spojené s podivným fetišismem spodního prádla. Například popisoval, jak jej vzrušují určité skvrny a pachy na prádle své ženy.

Tento jedinečný přístup k intimní korespondenci byl pro Joyce způsobem, jak zkoumat lidskou sexualitu mimo společenské konvence. Jeho grafomanie tak nebyla jen literárním nástrojem, ale i prostředkem sexuálního vyjádření a sebereflexe.

Joyce vnímal psaní jako velmi intimní akt, který překračuje běžné hranice soukromí. Jeho dopisy jsou současně uměleckým dílem i osobní zpovědí, která odhaluje komplexní svět lidské sexuality v celé její surové nahotě.

Adolf Hitler, jedna z nejkontroverznějších postav světových dějin, skrýval za svou veřejnou image řadu znepokojivých intimních tajemství. Podle dostupných historických pramenů měl Hitler údajně výrazné sklony k sexuálním deviacím, především k sexuálnímu fetišismu spojenému s koprofílií – sexuální vzrušení vyvolávané výkaly.

Mezi nejznámější spekulace patří jeho vztah s neteří Geli Raubalovou, kterou měl údajně nutit k ponižujícím sexuálním praktikám. Podle svědectví měl Hitler vyžadovat detailní pornografické pózy a dokonce ji měl přemlouvat k bizarním sexuálním aktivitám. Geli byla podle některých zdrojů tak zničená těmito zkušenostmi, že nakonec spáchala sebevraždu.

Nacistický vůdce měl mít specifické sexuální preference, které zahrnovaly sadomasochistické sklony a nutkání kontrolovat své sexuální partnerky. Jeho dlouholetá partnerka Eva Braunová údajně snášela jeho výstřední sexuální chování, které zahrnovalo ponižování a ponižující praktiky.

Historikem Leonard L. Hestonem byly sice zpochybněny některé radikálnější verze Hitlerova sexuálního života, přesto zůstává mnoho detailů jeho intimní stránky zahaleno tajemstvím. Lékařské zprávy z té doby naznačují, že Hitler byl z medicínského hlediska považován za sexuálně relativně normálního jedince, přestože existují důkazy o jeho neobvyklých preferencích.

Nejzajímavější jsou však svědectví o jeho možných sexuálních deviací, které jej vykreslují jako jedince s výrazně komplexní a traumatizující sexuální identitou. Některé zdroje naznačují jeho potenciální bisexualitu a sklony k sadismu, které mohly být důsledkem jeho vlastních vnitřních konfliktů a psychosexuálního vývoje.

I přes řadu spekulací zůstává Hitlerův intimní život do značné míry tajemstvím, obklopeným množstvím legend a neověřených příběhů. Některé informace mohou být pouhou pornografickou fantasmagorií, jiné však mohou odrážet temné stránky jeho osobnosti, které zůstávají skryty hluboko pod povrchem jeho veřejného image.

Konečná pravda o Hitlerových sexuálních preferencích a intimním světě pravděpodobně zůstane navždy zahalena tajemstvím, obklopena řadou dohadů a neověřitelných spekulací. To, co však zůstává nesporné, je destruktivní dopad jeho politické ideologie na miliony lidských životů.

Clark Gable, hollywoodská legenda přezdívaná „Král“, byl nejen charismatickým hercem, ale i posedlým milovníkem čistoty. Navzdory své drsné image muže byl až chorobně zaměřený na osobní hygienu a pečlivost. Několikrát denně se sprchoval, přičemž nešetřil ani mýdlem, ani vodou. Své tělo měl natolik v čistotě, že si pravidelně holil nejen podpaží, ale dokonce i hrudník – což bylo na tu dobu velmi neobvyklé.

Gableův perfekcionismus v hygieně byl tak intenzivní, že to šokovalo i jeho nejbližší kolegy. Mezi hereckými hvězdami byl známý svým lpěním na naprosté čistotě a upravenosti. I při svých proslulých milostných dobrodružstvích dbal na to, aby byl naprosto hygienicky dokonalý. Jeho posedlost čistotou kontrastovala s jeho pověstí drsňáka a sexuálního dobyvatele, což z něj činilo ještě zajímavější postavu hollywoodských dějin.

Howard Hughes, legendární miliardář a aviatik, byl posedlý nejen letadly a filmem, ale i bizarními představami o čistotě a sexuality. Jeho neukojitelná potřeba kontroly vedla k až chorobné fascinaci ženskými těly, které vnímal spíše jako objekt systematického sběru než jako lidské bytosti. Hughes vybudoval systematickou síť verbířů, kteří mu po celých Spojených státech vyhledávali mladé ženy s určitým fyzickým profilem – preferoval dívky v dospívajícím věku s tmavými vlasy a velkými ňadry.

Provozoval síť nejméně pěti domů v Los Angeles, kde udržoval desítky potenciálních milenek na pravidelném měsíčním platu, připravených kdykoli uspokojit jeho sexuální rozmary. Jeho posedlost čistotou a kontrolou šla tak daleko, že každou dívku nechal důkladně prověřit soukromou detektivní agenturou a následně ji izoloval od vnějšího světa, aby eliminoval jakékoli riziko jejího kontaktu s jinými muži. Hughes byl zároveň fascinován tělesnými chlupy -zkoumal je, měřil a vytvářel si o nich detailní poznámky, což jen podtrhuje jeho až vědecky chorobnou povahu sexuality.

Jean Harlow, hvězda stříbrného plátna, byla mnohem víc než jen sexuální symbol své doby. Byla průkopnicí v odhalování intimních tajemství ženského těla, které sahaly daleko za hranice běžného chápání krásy 30. let 20. století. Jako první hollywoodská herečka se pravidelně objevovala ve filmech bez podprsenky a často bez jakéhokoli spodního prádla, čímž otevřeně provokovala společenské konvence té doby. Když ji středoškolská učitelka jednou napomenula kvůli jejímu odhalujícímu oblečení, šestnáctiletá Harlow bez váhání odpověděla: „Nemůžu dýchat, když mám na sobě podprsenku."

Její touha po autentické kráse šla ještě dál – byla jednou z prvních celebrit, která experimentovala s barvením intimních partií. Aby dokonale sladila vzhled, barvila si intimní partie do platinova tak, aby přesně odpovídalo barvě jejích vlasů. Tento intimní detail byl v té době naprosto skandální a ukazoval na Harlow jako na ženu, která nebyla ochotná přijmout společenské konvence. Její přístup k vlastnímu tělu byl výrazně napřed před dobou, v níž žila – otevřený, provokativní a zcela bez studu.

Carlos Castaneda, mysteriózní antropolog a duchovní učitel, byl jednou z nejkontroverznějších postav hnutí alternativní spirituality 20. století. Podle svých vlastních tvrzení byl zasvěcen do tradice šamanismu mexickým čarodějem donem Juanem Matusem, přičemž jeho intimní život byl stejně enigmatický jako jeho učení. Castaneda byl mistrem manipulace a sexuálního svádění, který využíval své celebrity a mystické aury k obklopení se skupinou zbožňujících ženských učednic. Tvrdil, že sperma je jedovaté a že sexuální energie lze transformovat prostřednictvím složitých magických rituálů. 

Přestože byl malého vzrůstu a sám sebe popisoval jako „krátký, hnědý a ošklivý“, dokázal okouzlit desítky žen, které mu byly zcela oddané. Jeho soukromý život byl poznamenán kruhovým kultem, kde měl absolutní moc a kontrolu. Některé z jeho učednic dokonce po jeho smrti spáchaly sebevraždu, neboť nemohly snést život bez něj. Castanedovo učení kombinovalo prvky šamanismu, sexuální magie a psychologické manipulace, čímž vytvořil jeden z nejzáhadnějších fenoménů duchovna 20. století.

Yukio Mishima, japonský literární génius, jenž byl stejně fascinující svým uměleckým dílem jako svým dramatickým osobním životem, měl velmi specifické sexuální preference, které výrazně ovlivňovaly jeho uměleckou tvorbu i osobní identitu. Už od útlého věku projevoval neobvyklé sexuální zájmy, které se soustředily na tři specifické erotické atributy: bílé rukavice, mužské podpažní ochlupení a lidský pot. Tyto fetišistické sklony byly úzce propojeny s jeho komplexní sexuální identitou a vnitřním bojem s tradičními genderovými rolemi.

Mishima vnímal tyto erotické prvky jako něco mnohem hlubšího než pouhé sexuální vzrušení – byly pro něj estetickým vyjádřením mužnosti, který kontrastoval s jeho vlastním fyzickým handicapem. Navzdory své malé postavě (měřil pouhých 157 cm) vytvořil v těchto detailech téměř mystický kult mužnosti. Bílé rukavice pro něj symbolizovaly čistotu a nedosažitelnost, podpažní ochlupení představovalo přirozenou divokost mužského těla a pot vnímal jako nejintimnější tělesnou výměnu energie.

Jeho sexuální preference byly natolik komplexní, že překračovaly tradiční chápání sexuality. Mishima byl bisexuální, ale jeho touhy šly daleko za běžné sexuální praktiky. Fascinoval ho kontrast mezi vnější disciplínou a vnitřní vášní, což dokonale odráželo i jeho umělecké a politické postoje. Tyto sexuální zájmy byly součástí jeho celoživotní Performance identity, kde tělo samo bylo uměleckým dílem a sexualita formou sebevyjádření.

Marilyn Monroe, která se narodila roku 1926, byla více než jen hollywoodskou sexbombou. Za svůdnými křivkami a zářivým úsměvem se skrýval složitý svět intimních rituálů a osobních výstředností. Nejzajímavější byl její přístup k vlastnímu tělu – Monroe dokonce barvila své intimní partie do platinové blonďaté barvy, aby dokonale sladila veškeré své partie. Podle dostupných pramenů toužila „cítit se blond úplně všude“, což byla poměrně neotřelá praktika tehdejší doby.

Její sexualita byla komplexní záležitostí. Monroe se nikdy nebrala příliš vážně a k intimnímu životu přistupovala s nadhledem a specifickým smyslem pro humor. Byla schopna s nadsázkou prohlásit, že po podepsání své první velké filmové smlouvy je konec s poskytováním sexuálních služeb. Přitom měla seznam mužů, se kterými by chtěla strávit noc – od intelektuálů jako Albert Einstein až po významné muže showbyznysu.

Její vztahy byly pestré a často kontroverzní. Experimentovala jak s muži, tak s ženami, přičemž ji přitahovali výrazné osobnosti. Měla pověst sexuální bohyně, která však sama trpěla hlubokými nejistotami. Často se svěřovala, že sex pro ni není jen fyzickým aktem, ale komplexní emociální záležitostí vyžadující hluboké pochopení a vzájemný respekt.

Michael Hutchence, charismatický zpěvák australské rockové skupiny INXS, byl jednou z nejviditelnějších hudebních hvězd 80. a počátku 90. let, jehož život byl poznamenán dramatickými intimními preferencemi. Jeho sexuální dobrodružství byla stejně bouřlivá jako jeho hudební kariéra. Hutchence byl známý svými vášnivými vztahy s řadou celebrit, včetně zpěvačky Kylie Minogue, která o něm prohlásila: „Vše, co vím o sexu, jsem se naučila od Michaela."

Přestože byl idolem milionů fanoušků, jeho soukromý život byl poznamenán nebezpečnou sexuální praktikou zvanou autoerotická asfyxie – metodou, při které dochází k omezení dýchání za účelem zvýšení sexuálního vzrušení. Tato kontroverzní praktika jej nakonec stála život – v listopadu 1997 byl nalezen oběšený v hotelovém pokoji v Sydney, přičemž oficiální zpráva hovořila o pravděpodobně náhodné smrti spojené právě s touto sexuální technikou. Hutchence tak zůstává smutným příkladem umělce, jehož touha po krajních sexuálních prožitcích vedla k tragickému konci.