Ikona počasí
-- °C
-- °C
Reklama
Reklama

Barbora Strýcová otevřeně o mateřství a přísné výchově. Máma nás trestala i za minutu zpoždění, přiznala

Jana Harmáčková
Jana Harmáčková

Bývalá tenistka Barbora Strýcová prožila většinu života pod tlakem vrcholového sportu, kde se úspěchy střídaly s bolestivými porážkami. Dnes je dvojnásobnou maminkou a úspěšnou kapitánkou českého tenisového týmu, některé návyky z dětství ji však provázejí dodnes. Otevřeně přiznává, že vyrůstala ve velmi přísné rodině, kde nechyběly ani fyzické tresty.

Přidejte si obsah webu Žena.cz do preferovaných zdrojů pro Google vyhledávání a do oblíbených na Google zprávách

Barbora Strýcová patří k nejúspěšnějším českým tenistkám. Během své kariéry získala dva wimbledonské tituly ve čtyřhře, olympijský bronz a opakovaně pomohla českému týmu k triumfu ve Fed Cupu. Po ukončení profesionální kariéry se její život výrazně změnil. Vedle nové role kapitánky české ženské reprezentace se naplno věnuje také rodině a výchově syna Vincenta a dcery Josefíny.

Související

Ačkoli už nemusí každý den podřizovat tenisovým tréninkům a turnajům, její povaha zůstává stejná. Strýcová nedokáže dlouho odpočívat a přiznává, že potřebuje neustálý pohyb, nové výzvy a pořádnou dávku adrenalinu.

Děti někdy potřebují i nudu

Sport byl pro Strýcovou od dětství přirozenou součástí života a ani po skončení kariéry si bez něj nedokáže představit běžný den. Věnuje se běhání, plánuje další sportovní výzvy a snaží se být maximálně aktivní také se svými dětmi.

„Já jsem člověk, kterej potřebuje bejt aktivní, a ten sport k tomu životu fakt musím mít. V tom životě se musí pořád něco dít, něco se musí plánovat, buď se mnou, anebo s mýma dětma,“ vysvětlila. Sama ale postupně zjišťuje, že její temperament nemusí vždy vyhovovat všem členům rodiny. Zatímco ona by nejraději neustále někam vyrážela a organizovala nové aktivity, děti občas potřebují pravý opak. „Někdy to tak cítím, že ony prostě potřebujou takovou tu svoji siestu, ten čas se uklidit, zastavit,“ připustila.

Reklama
Reklama

Právě v těchto chvílích si uvědomuje, jak moc se podobá vlastní mamince. Ta byla podle jejích slov vždy nesmírně energická a měla potřebu neustále něco organizovat. „Moje máma to furt žene dopředu. Teď se půjdem na výlet sem, teď se najíme tady, teďka uvaříme tohle. A když jsem s ní, tak si někdy řeknu: Mami, tak zastav se, já potřebuju se nadechnout. Ale já dělám to samý těm mým dětem,“ popsala s úsměvem. Snaží se proto vědomě zpomalovat a dopřát dětem také chvíle, kdy nemusí nic dělat. „Je dobrý si uvědomovat, že někdy ty děti potřebujou se vlastně i nudit,“ dodala.

Související

Přísná maminka a tresty, na které nezapomněla

Strýcová vyrůstala v prostředí, kde se kladl velký důraz na disciplínu, respekt a dodržování pravidel. Její maminka byla podle jejích vzpomínek mimořádně přísná a za porušení stanovených hranic přicházely tvrdé tresty.

Jedním z největších provinění bylo nevhodné chování na tenisovém kurtu. Už jako malá byla Barbora velmi temperamentní a porážky snášela jen obtížně. Když se jí nedařilo, dokázala se rozčilovat, kopat kolem sebe nebo se válet po zemi. Maminka pro takové výstupy příliš pochopení neměla.

„Když jsem se třeba špatně chovala, válela se na kurtech, tak mi zamkla rakety do skříňky. Nesměla jsem na ně sáhnout třeba čtyři dny, což byl pro mě fakt trest,“ zavzpomínala. Tenis totiž milovala natolik, že zákaz trénování pro ni představoval jednu z nejhorších možných sankcí. Přísná pravidla však platila také doma a týkala se obou sester. „Ona byla na nás se ségrou přísná. Pozdní příchody o minutu, facka letěla hned,“ přiznala bývalá tenistka.

Související

Přestože na své dětství nevzpomíná ve zlém, dnes si uvědomuje, že některé výchovné metody by sama používat nechtěla. Fyzické tresty jednoznačně odmítá. „Já si nemyslím, že se mají mlátit děti, vůbec. To jsem proti tomu. Ale prostě máma měla takovouhle metodu,“ vysvětlila. Zároveň však zdůraznila, že rodiče jí předali řadu důležitých hodnot, kterých si dodnes váží.

„Naše máma nás vychovala správně. Jsme dochvilný, umíme poděkovat, umíme si vážit věcí, jsme, myslím, dobrý lidi se svojí ségrou,“ uvedla s tím, že z matčina přístupu si chce ponechat to dobré, ale některé věci ve vlastní rodině změnit.

V deseti letech se strachy třásla před zápasem

Přestože Strýcová působila na tenisových kurtech vždy sebevědomě a bojovně, i ona v dětství zažívala chvíle, kdy ji strach téměř paralyzoval. Dodnes si například vybavuje turnaj v Karlových Varech, na kterém měla jako desetiletá nastoupit k zápasu. Nervozita byla tak silná, že se jí udělalo fyzicky špatně.

„Mně bylo deset let, v Karlových Varech jdu hrát zápas, bylo to nějaký mistrovství České republiky, první kolo, a mně se chtělo zvracet. Seděla jsem za tím kurtem a úplně: Já tam nejdu. Třásla jsem se a strašně jsem se bála,“ popsala. Přesto nakonec na kurt nastoupila. Právě podobné zkušenosti podle ní člověka učí zvládat nepříjemné situace a překonávat vlastní hranice. Je ovšem přesvědčená, že každý rodič musí umět rozpoznat, jak velký tlak jeho dítě zvládne. Pokud mu sport přináší dlouhodobě především trápení, nemá podle ní smysl nutit ho pokračovat za každou cenu.

Dnešní děti jsou podle ní křehčí

Právě psychická odolnost je tématem, nad kterým Strýcová často přemýšlí. Sama vyrůstala v době, kdy se o duševním zdraví sportovců prakticky nemluvilo a od mladých talentů se očekávalo, že překonají bolest, únavu i zklamání. „Za nás se to vůbec neřešilo. Nula. No tak jsi unavená, tak se pobrečíš a jedeš dál,“ popsala přístup, který během své kariéry zažívala.

Dnes podle ní mladí sportovci vyrůstají v odlišném prostředí, kde se větší pozornost věnuje psychické pohodě a osobním hranicím. Přesto má pocit, že současná generace může být v některých ohledech méně odolná. „Ty mladší generace jsou takový křehčí, bych řekla. Ale jestli je to špatně, nebo ne, já nevím. Já to beru ze svýho úhlu pohledu, že kdybych si dovolila bejt křehká, tak bych neprorazila,“ přiznala.

Zároveň však připouští, že větší ohled na psychické zdraví má své opodstatnění. Sama dobře ví, jak náročné dokáže být prostředí vrcholového sportu a jak hluboko se člověka mohou dotknout neúspěchy.

Psala si deníky, aby zvládla vlastní pochybnosti

Strýcová nikdy netajila, že sportovní úspěchy doprovázely také silné emoce. Zatímco vítězství prožívala naplno, porážky ji dokázaly psychicky zasáhnout na dlouhou dobu. Během kariéry si proto pravidelně psala deníky, které pro ni představovaly určitou formu terapie. Zaznamenávala si do nich nejen frustraci a neúspěchy, ale také šťastné okamžiky.

„Já jsem si hodně často psala deník, když jsem hrála. Byla to pro mě taková terapie,“ vysvětlila. Překvapivě se přitom někdy potýkala s pochybnostmi i ve chvílích, kdy se jí dařilo. „Měla jsem někdy momenty, že jsem měla pocit, že se mi něco povedlo, jestli si to jako zasloužím. Jestli si zasloužím takovej život, kterej žiju,“ svěřila se. Všechny zápisky má dodnes schované v krabici a občas se k nim vrací. Připomínají jí nejen krásné okamžiky, ale také období, která nebyla jednoduchá.

Související

Mateřství ji nezbavilo touhy vítězit

Přestože dnes Strýcová věnuje velkou část času dětem, soutěživost z jejího života rozhodně nezmizela. Po odchodu z profesionálního tenisu jí nejvíce chyběl adrenalin spojený s vítězstvím a samotná cesta, která k úspěchu vede. „Ten adrenalin z toho vítězství a i ten proces toho, jak se dostat k tomu vítězství, mně chybí i doteď,“ přiznala.

Velkou dávku emocí jí proto přinesl úspěch českých tenistek v Billie Jean King Cupu, tentokrát už v její nové roli kapitánky. Při slavnostních okamžicích se jí vracely vzpomínky na vlastní kariéru a neubránila se slzám. „Když se hraje hymna, tak mi naběhnou ty momenty, který jsem zažila. Pokaždý mi ukápne slza při tý hymně,“ svěřila se.

Reklama
Reklama
Reklama