Podle údajů Světové zdravotnické organizace z roku 2020 využívá přerušovanou soulož jako jedinou formu antikoncepce 53 milionů párů na světě. Přesto je často vnímaná jako metoda „na vlastní nebezpečí“.




Přerušovaná soulož bývá označována za antikoncepční metodu podobnou „ruské ruletě“. Některé páry na ni nedají dopustit, jiné jí připisují neplánované přírůstky do rodiny. Věda se v posledních letech podívala na pověstnou „kapičku lásky{ mnohem detailněji než kdy dřív. A výsledky nejsou tak jednoznačné, jak si mnozí mysleli.
Podle údajů Světové zdravotnické organizace z roku 2020 využívá přerušovanou soulož jako jedinou formu antikoncepce 53 milionů párů na světě. Přesto je často vnímaná jako metoda „na vlastní nebezpečí“.
„Přerušovaná soulož spočívá v tom, že muž před vyvrcholením vysune penis z pochvy a ejakuluje mimo. Teoreticky se tak spermie nedostanou do ženského reprodukčního systému a nemůže dojít k oplodnění vajíčka,“ připomíná Kateřina Makrlíková, spoluzakladatelka spolku Nehormonálka, který pomáhá ženám a párům s výběrem vhodné nehormonální antikoncepce.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: „Manžel se sám rozhodl pro vasektomii. Byl to dárek pohodovějšího sexu,“ říká Lucie
Dlouho se tvrdilo, že preejakulát (takzvaná kapička lásky), tedy malé množství tekutiny uvolňující se u některých mužů před vyvrcholením, obsahuje „velké množství aktivních spermií“. Jenže tahle informace se často opakovala bez jasného zdroje. „Reálně to byla dlouhá léta jen dojmologie,“ glosuje tradovaný přístup Kateřina Makrlíková.
Nejnovější výzkum z roku 2024, navazující na studii americké gynekoložky Jasmine Patelové, zkoumal nejen počet, ale i pohyblivost spermií (motilitu) v mužském preejakulátu. Právě motilita je nutnou podmínkou k možnému oplodnění vajíčka. Výsledkem bylo zjištění, že v žádném ze vzorků nebylo dostatečné množství správně pohyblivých spermií potřebných k početí. To znamená, že tento výzkum vyloučil možnost otěhotnění ze samotného preejakulátu.
Nutno dodat, že zkoumaní muži měli zkušenosti s přerušovanou souloží.
V každém případě jde o důležitý rozdíl oproti staršímu Killickově výzkumu, který přišel s tím, že ve 41 procentech případů preejakulát obsahuje životaschopné spermie. Z dnešního pohledu byl Killickův výzkum nekvalitní jednak z hlediska diskutabilního výběru mužů, z nichž někteří se léčili s různými patologiemi, ale především z hlediska metodologie, protože se počítalo s tím, že všichni muži „produkují“ cestou k orgasmu preejakulát. To ovšem není pravda. Ve výsledku se tak na laboratorních sklíčcích vyhodnocoval jak preejakulát, tak samotný ejakulát.
Kateřina Makrlíková říká, že ji nová poznání příjemně překvapila. Vždy jí metoda přerušované soulože dávala smyl. „Líbí se mi, když se pár o plodnost stará společně,“ popisuje autorka příručky Přehled nehormonální antikoncepce. Zároveň byla přerušovaná soulož celé roky označovaná jako „málo spolehlivá“. Najednou jsou ale na stole kvalitní vědecké poznatky o tom, že je to zřejmě jinak, než jsme si mysleli.
Přerušovaná soulož je tak podle Makrlíkové rozhodně nejdostupnější metodou antikoncepce, ale zároveň vyžaduje zkušenost. Klíčové je její správné praktikování a v případě mladých párů, kde je menší zkušenost s vlastní sexualitou, je také větší riziko selhání.
„Bez ohledu na to, kterou metodu používáte, tak kombinací dvou metod vždycky dostanete větší účinnost,“ dodává Makrlíková s tím, že mladým párům by doporučila přerušovanou soulož bezpečně trénovat ve spojení s jiným typem antikoncepce.
Navíc je potřeba si připomenout, že přerušovaná soulož není ochranou proti pohlavně přenosným chorobám.









