Bylo to jedno z těch chladných zimních rán, kdy se zdá, že i ulice venku drží dech. Seděla jsem za stolem, svíčky vrhaly dlouhé stíny na stěny a já nasávala vůni santalového dřeva. Když vešla ona slečna, poznala jsem ten pohled okamžitě – oči plné otázek, které se nedají vyslovit nahlas, ruce sevřené v klíně, jako by se bála, že se rozpadne, když je pustí.


















