Máte sex, i když se vám nechce? „Sex z milosti“ může vztahu prospět. Má to ale háček

V ideálních představách začíná každý intimní styk oboustrannou, divokou a spontánní touhou. Realita dlouhodobých vztahů je však složitější a popravdě většinou také o dost nudnější. Partnerství zřídka fungují tak, že oba lidé pociťují stejné množství touhy ve stejný okamžik. 

Jak připomíná psycholožka a sexuální terapeutka Marianne Brandon, očekávat neustálou synchronizaci touhy není realistické, protože do každodenního života vstupují faktory jako stres, práce, péče o děti, nemoc, stárnutí či hormonální změny.

Nízká sexuální touha přitom automaticky neznamená, že samotný fyzický kontakt nemůže být příjemný nebo uspokojivý. Nová analýza publikovaná v odborném časopise Journal of Sex & Marital Therapy zkoumala data žen s diagnózou poruchy hypoaktivní sexuální touhy (HSDD/FSIAD).

Přestože tyto ženy trpěly klinicky potvrzeným snížením či absencí sexuální touhy spojenými s osobním nepohodlím, i tak se věnovaly sexuálním aktivitám, a to v průměru přibližně 2,5krát za 28 dní, a co je podstatné – zažívaly při nich uspokojivé zážitky. Výzkumníci tento jev definují jako „mercy sex“ a upozorňují, že jeho frekvence má zásadní dopad i na správné vyhodnocování účinnosti léčby v klinických studiích.

Sbližování versus strach z konfliktu

Psychologové i kanadští výzkumníci z University of Toronto Mississauga zdůrazňují, že rozhodujícím faktorem pro dopad na vztah je motivace, s níž člověk k intimitě přistupuje. V psychologii se rozlišuje takzvaná sexuální komunitní motivace, tedy ochota a touha naplňovat sexuální potřeby svého partnera. 

Pokud člověk souhlasí se sexem z takzvaných přibližovacích cílů, jako je snaha posílit vzájemnou intimitu, vyjádřit lásku nebo udělat partnerovi radost, přináší to pozitivní zážitek oběma. Výzkumy potvrzují, že u takto motivovaných párů dochází k vyšší sexuální i partnerské spokojenosti a k udržení vyšší míry touhy v průběhu času.

Zcela odlišná situace však nastává, pokud jsou motivem takzvané vyhýbavé cíle, tedy souhlas se sexem z pocitu viny, pod tlakem, ze strachu z odmítnutí či obavy z partnerského konfliktu. Výzkum ukázal i rizika spojená s neomezenou sexuální obětavostí, kdy člověk upřednostňuje partnera až do úplného opomíjení vlastních potřeb. Zejména u párů s častějším sexuálním stykem vedl tento typ jednostranné obětavosti k výrazně nižší sexuální spokojenosti u obou partnerů a ke zvýšenému sexuálnímu stresu.

Hranice jsou zásadní aneb vstřícnost není povinnost

Kde leží hranice mezi zdravou sexuální vstřícností a nezdravým sexem z povinnosti? Odborníci se shodují, že klíčem je svobodná vůle a zachování vlastních hranic. Odbornice na zdravou sexualitu Lucie Slováčková vysvětluje, že sexuální vstřícnost funguje pouze tehdy, pokud je nabízená dobrovolně a bez pocitu, že člověk musí něco obětovat. 

Pokud někdo souhlasí ze strachu, z pocitu viny nebo proto, aby předešel hádce, překračuje vlastní hranice, což vztahu dlouhodobě škodí. Pro fungující intimitu je proto nezbytná možnost kdykoli bez výčitek říct „ne“ nebo „teď ne“. Odmítnutí sexu v danou chvíli totiž neznamená odmítnutí partnera jako člověka ani nedostatek lásky či přitažlivosti.

VIDEO: Burleska je pro všechny, lidé se lépe ztotožní s nedokonalou holkou, reagovat uraženě na reakce mužů není vhodné. Na granty nedosáhneme, vadí nahota

Zdroje: pubmed.ncbi.nlm.nih.gov,  pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, journals.plos.org, ruzovyslon.cz