Bylo obyčejné, ale krásné jarní odpoledne, kdy jsem seděla ve svém malém útulném věšteckém salonku. Vzduch voněl po santalových vonných tyčinkách z Thajska, které mi přivezla kamarádka a čekala jsem na poslední klientku. Dveře se otevřely a vešla žena středního věku, s kruhy pod očima a nedbalým drdolem. Jmenovala se Iva, to mi řekla hned na začátku, hlasem, který se lámal jako suchý list.

















