Krutá diagnóza v těhotenství je nezastavila: Dcera operní divy míří v pěti letech do školy a chce být lékařkou

Míša přiznává, že přijmout dceřinu diagnózu byla pro celou rodinu velká zkouška. A i když se dostavovaly pocity bezmoci, rozhodně nemluví o zoufalství. „Musím se přiznat, že stavy beznaděje jsem nikdy neměla. Stavy bezmoci – to ano. Tolik jsem si přála a přeji stále Anežce pomoct a sejmout z ní to břemeno, ale to bohužel nedokážu,“ svěřuje se zpěvačka. Uvědomuje si totiž také fakt, že i když jako máma dělá maximum, hlavní tíha leží na bedrech malé holčičky.

„Můžu se snažit být maximální oporou a snad jsem. Ale ten dříč musí být ‚na place‘ ona,“ dodává Míša s tím, že od Anežčina narození sama často bojuje s velkou fyzickou únavou, kdy ji od neustálé péče a pomoci dceři bolí ruce i záda. Vnímá to však jako fakt, který je zkrátka nutný k dceřině vývoji. Má také štěstí, že na péči o Anežku není sama. Nejvíce pomáhá manžel Jiří, rodina, ale také stabilní prostředí, které společně vytvořili.

Malá vědkyně

Anežka není jen bojovnice na poli fyzickém, je to především nesmírně bystré a vnímavé dítě. Rodinu denně překvapuje svou pamětí a zájmy, které jsou na pětileté dítě vskutku netradiční. Fascinuje ji například lidské tělo a věda. „Nejvíce mě asi opravdu dostává, jak úžasnou má paměť. Když mi ve čtyřech letech vysvětlovala, jak fungují lyzozomy, vzalo mi to dech a připadala jsem si vlastně dost divně,“ vzpomíná Míša se smíchem. Anežka je zkrátka malá vědkyně a témata týkající se biologie jsou jí vlastní. 

Miluje také diskuse o „dospěláckých“ věcech a projevuje intelekt, který budí respekt. Její talent se projevuje i v jazycích – dnes už svou maminku dokonce opravuje v angličtině. Tato fascinace medicínou a tělem se odráží i v jejím celoživotním snu. „Anežka touží být lékařkou, už od prvních slovíček. My budeme šťastni, ať bude čímkoli, hlavně ať je šťastná! Ale kdo Anežku zná, tak mi jistě potvrdí, že hlavu na to být lékařkou určitě má,“ říká hrdě Michaela a dodává: „Ale naštěstí má také svoje pohádky, víly a hlavně královny. Jsem šťastná, že se raduje ze života, je úžasně milá k lidem! Snažíme se, aby měla dennodenní dřinu vykompenzovanou velkým množstvím zážitků, přírody, radosti, a smíchu.“

Britská škola

Nástup do školy je pro každou rodinu velkým milníkem, avšak pro Míšu s Anežkou má ještě hlubší význam. Výběr vzdělávací instituce byl tak podřízen tomu, aby Anežka měla k dispozici veškerou podporu, kterou pro svůj rozvoj potřebuje. A samozřejmě takovou, která bude brát zřetel na její zdravotní stav. „Anežka nastoupila ve třech letech do britské školky. Vyhledávali jsme i státní školy, ale vzhledem k tomu, že Anežka potřebuje v mnohém velmi často pomocnou asistenci a britská školka i škola mají vlastní velkou základnu asistentů, byla volba jasná,“ vysvětluje. 

Dalším faktorem, na který rodiče brali při výběru školy zřetel, byla jazyková vybavenost, kterou tato škola svým malým studentům nabízí. Zajímavostí je, že v britském systému se do školy nastupuje již v pěti letech, takže Anežku po prázdninách čeká „velká“ škola. V případě Anežky ale nepůjde o velkou změnu. Nyní je totiž v předškolním ročníku, který ji na ostrý start skvěle připravil – děti už píší, hodně čtou a mají pevný rozvrh. Navíc bude pokračovat ve stejné budově a s kamarády ze školky, což přechod do nové životní etapy výrazně usnadňuje.

Vítězství nad strachem

O tom, že je Anežka bojovnice, svědčí i její nedávný úspěch. Pro děti s pohybovým handicapem je vřele doporučována hipoterapie, ze které však Anežka měla dlouhých pět let paralyzující strach. A rodiče se rozhodli už od jejího narození, že nebudou nic dělat na sílu, a tak na dceru netlačili. „Před pár měsíci sama z ničeho nic přišla, že by začala jezdit na koni. A od té doby je u nich velmi často a šťastná. To mi vyrazila dech,“ popisuje Michaela zlomový moment, kdy si uvědomila, jaká je dcera bojovnice.

Hudba jako pomoc

Michaela svou profesi s rolí matky a pomocí druhým citlivě propojuje. První květnové pondělí například rozezněl její hlas Kaiserštejnský palác během komorního koncertu v sále Emy Destinnové. Za klavírního doprovodu Iva Moryse zazněly operní árie, muzikálové hity i skladby z jejího připravovaného alba. „Mám obrovskou radost, že jsme navíc mohli koncertem podpořit i dobrou věc,“ říká Michaela. Část výtěžku z prodeje vstupenek totiž byla věnována Nadaci Anežka, která dlouhodobě pomáhá dětem s pohybovým handicapem.

Míša s Anežkou mohou být pro mnoho rodičů, které potkal podobný osud, důkazem, že díky vytrvalosti a obrovskému nasazení lze dosáhnout i zdánlivě nemožného. Míša se totiž nikdy nevzdala představy, že jednou bude se svou dcerou vybírat školní aktovku. „Věřila jsem tomu naprosto. Té myšlenky jsem se nikdy nevzdala. A dnes jsem nesmírně šťastná, to je jasné!“

VIDEO: Jedno dítě, dva orgány. Chirurg popsal unikátní operaci patnáctiletého chlapce. Bez nového srdce a plic by nepřežil

Zdroj: Autorský text