Hvězda Ulice chodí na terapie a přemýšlí o mateřství. Na dovolenou ale Ema Businská pojede bez manžela

Pro české diváky jsou pohádky téměř posvátným žánrem a Ema přiznává, že z přijetí své první hlavní filmové role v pohádce Princezna stokrát jinak měla velký respekt. „Češi jsou na pohádky hodně kritičtí, takže jsem z toho měla trošku strach,“ svěřuje se mladá herečka.

To nejnáročnější ji ale podle jejích slov teprve čeká. V srpnovém snímku Bojovník se totiž musela převtělit do postavy, která jí na první pohled nebyla blízká ani věkem, ani životními zkušenostmi.

Máma, která vypadá jako holčička

Když Ema roli v Bojovníkovi získala, byla sama překvapená. „Upřímně mě to zaskočilo. Pořád vypadám jako holčička a najednou jsem měla hrát maminku osmileté dcery,“ směje se. Protože vlastní děti zatím nemá a mateřský pud v sobě dosud necítí, hledala inspiraci u své sestry. „Ségra je mladá maminka, takže jsem si přebalování a nošení dětí vyzkoušela u svých dvou synovců a snažila se ten pocit navodit,“ vysvětluje.

Na place pak musela budovat vztah se svou hereckou dcerou tak, aby působil věrohodně. „Bylo to těžké, protože jsem v sobě ten mateřský pocit neudržela po celou dobu natáčení. Musela jsem se na to hodně soustředit,“ přiznává. Ačkoliv je vdaná a téma dětí je u nich doma aktuální, nechává vše otevřené. „Dítě přijde, kdy má přijít,“ říká s jistotou.

Terapie jako cesta k rovné bavlnce

S rostoucí popularitou a premiérami přišel ale i tlak, na který nebyla mladičká herečka připravena. Ema otevřeně mluví o tom, že právě lednové uvedení Princezny stokrát jinak do kin pro ni bylo psychicky náročné. „Premiéra Princezny na mě docela doléhala. Zjišťovala jsem, jak zvládat ten tlak a fakt, že jsem vidět. Bylo to pro mě úplně nové,“ popisuje stinnou stránku úspěchu, se kterou se dříve či později musí vyrovnat každý herec.

Ema zvolila cestu pravidelné terapie, která je pro ni způsobem, jak si uspořádat život a pracovat na svém sebevědomí. „Člověk potřebuje nejdřív rozplést to klubíčko a prokousat se jím, aby měl před sebou rovnou bavlnku. A to trvá roky,“ zamýšlí se nad procesem sebepoznání. 

Přiznává také, že její „sociální baterka“ není příliš velká a veřejné akce ji psychicky vyčerpávají. Pokud jde ale o dobrou věc, neváhá ani vteřinu. Naposledy se tak zúčastnila slavnostního otevření terapeutické místnosti na Dětské psychiatrické klinice Fakultní nemocnice v Motole, podpořeného projektem (ne!)ZÁVISLÁ.

Sólo cesta do neznáma

Když zrovna netočí, utíká z rušné Prahy do domečku za městem, kde jí kromě manžela dělají společnost dva psi. Zejména jeden z nich, lovecký welššpringršpaněl, jí nedovolí zahálet. Energie má totiž na rozdávání. „Je prostě rád na světě, pořád je veselý,“ vypráví s láskou o svém čtyřnohém parťákovi, se kterým poctivě absolvovala výcvik.

Nejbližší dny ale stráví bez psů i bez manžela. Ema se totiž rozhodla překonat svůj strach a vyrazit na týden sama do Portugalska. „Nikdy jsem necestovala sama, ani po Čechách. Moje vnitřní psychika se tomu brání, bojím se, ale cítím, že to hrozně potřebuju,“ uzavírá s odhodláním a odvahou.

VIDEO: Pohádku Anděl Páně 2 mi pomohl natočit zásah vyšší moci, nade mnou je větší režisér, říká Strach

Zdroj: Autorský text