Ikona počasí
-- °C
-- °C
Reklama
Reklama

Chtěla se vykašlat na slávu a jít učit. Daniela Kolářová otevřeně o lidské zlobě, která ji málem zničila

Petra Holakovská
Petra Holakovská

Byla miláčkem národa a její tvář nechyběla v nejslavnějších českých filmech. Lidská zloba v herecké branži však Danielu Kolářovou dohnala na pokraj sil a přiměla uvažovat o konci kariéry. Těžké zkoušky jí přineslo také mateřství a komplikovaný vztah s Jiřím Ornestem. Až po padesátce získala nadhled, který jí pomohl dívat se na život s větší lehkostí.

Přidejte si obsah webu Žena.cz do preferovaných zdrojů pro Google vyhledávání a do oblíbených na Google zprávách

Ve svých ikonických filmových rolích i na divadelních prknech působila Daniela Kolářová vždy suverénně, křehce a elegantně. Málokdo z diváků proto tušil, jakou cenu platí v soukromí. Když se jí narodili dva synové, napětí v divadelním prostředí a mezilidské vztahy dosáhly takové intenzity, že narážela na hranice svých sil.

V momentě hlubokého vyčerpání se zrodil plán na radikální řez a odchod do úplně jiného světa. „Tam nastávaly různé krizové situace. Dokonce jsem jednu dobu uvažovala o tom, že toho herectví nechám – to už jsem měla ty dva synky – a že se pokusím udělat si nějaký kurz do mateřské školy jako paní učitelka.“

Reklama
Reklama

Od herectví nakonec neodešla, postupně si ale uvědomila, že práce není všechno. Zatímco v profesním životě narážela na závist a lidskou zlobu, doma nacházela zázemí, které jí pomáhalo získat odstup. Díky rodině pochopila, že ne každá nepříjemnost si zaslouží její energii a trápení.

„Když máte kompenzaci doma, tedy domov a děti, se kterými komunikujete úplně normálně, tak je to obrovská satisfakce, pohlazení a vlastně ten největší smysl života. Uvědomíte si, že nějaká veliká nepříjemnost s lidmi – většinou je to lidská zloba, závist nebo vztek – není vůbec tak důležitá a je lepší jít od toho a netrápit se tím.“

Výčitky, látkové plenky a řezník

V 70. letech nebylo u takto významně vytížených herců mateřství zdaleka běžné a nepsané pravidlo branže velelo upřednostňovat divadlo. Kolářová však po rodině toužila tak silně, že profesní konvence ignorovala. Skutečnost pracující matky v normalizačním režimu ji ale postavila před obrovskou fyzickou i logistickou zátěž.

Daniela Kolářová
Daniela Kolářová
Foto: HerminaPress

Divadelní provoz vyžadoval dopolední zkoušky od desíti do dvou i večerní představení. Záchranou se stala teta Mářinka – příbuzná z manželovy strany, která k nim přijela z Ostravy, aby pomohla s vařením i péčí o malé syny. Bez ní by skloubení práce s rodinou nebylo možné.

K tomu se přidávala neúprosná každodennost tehdejší doby bez dnešních vymožeností, jako jsou dovážkové služby nebo jednorázové plenky. Vše se navíc muselo pracně shánět. Obchody zavíraly v sobotu v jednu odpoledne a na neděli bylo nutné mít nakoupeno dopředu. Na Malé Straně spoléhala na vstřícnost místního řezníka, který jí občas nechal schovaný kousek masa.

Dnešní stížnosti na složitou dobu proto poslouchá s kroutivým nesouhlasem: „Když dneska někdo nadává, tak mě to hrozně rozčiluje, protože tohle byla děsná realita a musela jste s ní počítat a nacpat se do toho i s tou rodinou,“ má jasno.

Když v létě 1975 točila souběžně Léto s kovbojem a Na samotě u lesa, měl syn Šimon teprve rok a půl. Přestože se jí u Petrovic u Sedlčan podařilo vyjednat skromné ubytování v prázdné novostavbě, aby mohla mít chlapce u sebe, pocity viny ji neopouštěly.

„Snažila jsem se ho mít u sebe, protože jsem měla hrozné výčitky svědomí.“ Obrovský zápřah se naplno projevil koncem roku v rozjeté divadelní sezoně: „V prosinci už jsem lezla po čtyřech. Tehdy jsem se zařekla, že už bych to v životě takhle nedovolila.“

Čtyřleté ticho, skaut v ilegalitě a druhý sňatek

V soukromí k tomu všemu prožívala vážnou manželskou krizi. S hercem a režisérem Jiřím Ornestem se rozhodli žít odděleně a následovala čtyřletá odluka. Kolářová tak čelila výchově dospívajících synů v jejich nejsložitějším věku bez každodenní přítomnosti partnera.

Zda existuje spolehlivá strategie, jak podobný rozpad rodiny ustát, komentuje stroze a bez patosu: „Nevím, na to není recept, protože v té situaci se ocitnete a musíte ji řešit.“ Syny v kritických letech držel v bezpečných mantinelech pevný řád. Významný podíl na tom měl Jiří Ornest, který chlapce přihlásil do skautského oddílu.

Ten sice musel před tehdejší mocí fungovat skrytě pod názvem „vodní oddíl“, ale parta kamarádů a zájem o hudbu syny uchránily před městskými svody. Po čtyřech letech odloučení k sobě manželé znovu našli cestu a rozhodli se pro druhý sňatek.

Známé přísloví o opakovaném vstupu do téže vody bere herečka s rezervou. „To se říká, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. A pravda, už to nebylo do stejné řeky, protože zase těm klukům už bylo o něco víc, takže se to všecko tak přirozeně shrnulo zpátky.“

Klíče od auta a osvobozující věk

K dnešní vyrovnanosti se propracovávala postupně skrze osobní zrání a vědomí vlastní zodpovědnosti za rodinu. V mládí přitom zdaleka nereagovala s chladnou hlavou. Se smíchem vzpomíná, jak ji ještě po získání řidičského průkazu dokázal městský provoz neuvěřitelně vyprovokovat k hněvu.

Skutečný obrat přišel až s věkem. „Až po padesátce se zklidníte. Od těch padesáti už jsem v klidu. Už to neřeším, protože vím, že si k ničemu nepomůžu, když budu vzteklá. Ono se to s věkem časem naskládá,“ říká smířlivě.

VIDEO: Máte doma věci bez domova? Pak máte bordel. Prskavky hledají cestu z chaosu

Zdroj: Na kafeečko

Reklama
Reklama
Reklama