Ikona počasí
-- °C
-- °C
Reklama
Reklama

Bez bot a s konvicí v náručí. Šílená kocovina přihrála Radce osudovou lásku

Nejkrásnější vztahy začínají nečekaně. Jak jedna šílená noc na venkově spojila dvě osamělé duše.
Nejkrásnější vztahy začínají nečekaně. Jak jedna šílená noc na venkově spojila dvě osamělé duše.Foto: Shutterstock – PeopleImages
Nejkrásnější vztahy začínají nečekaně. Jak jedna šílená noc na venkově spojila dvě osamělé duše.
Nejkrásnější vztahy začínají nečekaně. Jak jedna šílená noc na venkově spojila dvě osamělé duše.Foto: Shutterstock – PeopleImages
Petra Holakovská
Petra Holakovská

Pro některé ženy je setkání s osudovou láskou jako z románu. Radka toho svého potkala ve chvíli, kdy bez bot ležela v jeho zahradním altánu, pevně svírala plastovou konvici na zalévání a tvrdila mu, že je to její jediná citová opora.

Přidejte si obsah webu Žena.cz do preferovaných zdrojů pro Google vyhledávání a do oblíbených na Google zprávách

Svoji životní lásku jsem nepotkala na romantické procházce pod rozkvetlými třešněmi, ani v elegantní městské kavárně nad šálkem cappuccina. Můj osudový okamžik nastal ve chvíli, kdy jsem vypadala jako utečenec z psychiatrické léčebny. 

Ležela jsem na tváři na tvrdé dřevěné lavici v cizím zahradním altánu, pevně objímala vybledlou zelenou konvici na zalévání a v mé hlavě pořádala celá divoká armáda bubeníků svůj nejhlasitější koncert.

Reklama
Reklama

Narozeninová past na venkově

Za celou tu absurdní situaci mohla moje dlouholetá kamarádka Magda a oslava jejích pětatřicátých narozenin na rodinné chalupě na Křivoklátsku. Bylo mi tehdy čerstvě třicet a považovala jsem se za seriózní, rozumnou ženu s pevnou vůlí a jasnými zásadami.

Do auta jsem nasedala s pevným předsevzetím: dopřeji si maximálně dvě sklenky lehkého bílého vína, sním jeden chlebíček, popřeji oslavenkyni a před půlnocí budu v klidu spát v hostinském pokoji. Jenže moje naivní plány se zhroutily hned u zahradní branky.

Magda mě přivítala s ďábelským úsměvem a velkou skleněnou nádobou v náručí. „Dneska neexistuje žádné víno! Připravila jsem své speciální letní osvěžení podle starého rodinného receptu!“ hlásala nadšeně. Na dně nádoby sice romanticky plavalo pár kousků pomeranče a snítka máty, ale základ tvořila nebezpečná směs domácího calvadosu, ginu a neidentifikovatelného líhu, který Magdin strýc vypálil někde v garáži.

Nápoj chutnal sladce a zrádně lehce, jako ovocná limonáda, po které vás ovšem po hodině přestane poslouchat vlastní tělo. Kolem desáté večer už u stolu panovala divoká zábava a moje pevné zásady byly ty tam. Po prvním pohárku jsem všem přítomným sáhodlouze a s obrovským zapálením vysvětlovala, že můj současný život v kanceláři je omyl a že bych měla psát scénáře k kriminálním rozhlasovým hrám.

Po druhém pohárku jsem se rozhodla, že je potřeba rozproudit zábavu, a začala jsem ostatní hosty učit základy správného rozcvičení před maratonem na oroseném trávníku. Někdy kolem jedenácté večer dorazil Magdin soused ze vsi – vysoký, štíhlý chlap s brýlemi, v obnošeném pleteném svetru a s neuvěřitelně klidným, lehce pobaveným úsměvem.

Magda ho představila jako Davida. Místo abych slušně pozdravila jako vychovaná žena, přistoupila jsem k němu na vzdálenost deseti centimetrů, pevně mu stiskla ruku a bez mrknutí oka prohlásila: „Já jsem Radka. A ty vypadáš jako někdo, kdo zoufale potřebuje odbornou přednášku o správném prořezávání starých ovocných stromů.“

Zbytek večera mám zahalený v mlze. Vím jen, že jsem s vervou zkušeného botanika zkoumala místní flóru, hledala svou pravou botu pod keřem černého rybízu a snažila se Davidovi dokázat, že všichni muži s brýlemi jsou ve skutečnosti utajení agenti zahraniční rozvědky. David mě celou dobu trpělivě poslouchal, přikyvoval a nosil mi sklenice čisté vody, které jsem ovšem hrdinně odmítala.

Ranní vystřízlivění v altánu

Otevřela jsem oči za rozbřesku. Všude kolem voněla čerstvá máta, vlhké dřevo a kyprá hlína. Zjistila jsem, že ležím na dřevěné lavici v cizím altánu. Na nohách jsem neměla boty, přes tělo jsem měla přehozený cizí pánský svetr a v náručí jsem jako nejcennější relikvii svírala zelenou plastovou konvici na zalévání.

„Pomoc, já jsem se ztratila a někdo mě zakopal na zahradě,“ zkusila jsem šeptat, ale z hrdla mi vyšlo jen žalostné zasípání. V tu chvíli se ve dveřích altánu objevila silueta. Byl to David. V jedné ruce držel dýmající hrnek a v druhé čerstvý sladký loupáček.

„Dobré ráno, paní profesorko botaniky,“ usmál se a opřel se o trám altánu. „Kde… kde to jsem? A proč spím s touhle konvicí?“ vykoktala jsem a cítila, jak mi obličej hoří studem tak silně, že by se na něm dala smažit vejce. „Jsi u mě na zahradě,“ vysvětloval klidně David.

„Když tě Magda kolem druhé ráno chtěla odvést do hostinského pokoje, začala jsi hlasitě protestovat. Tvrdila jsi, že domy jsou pro amatéry a že tvou životní misí je zalít všechny záhony s mátou. Pak jsi přišla sem, vzala si do náruče tuhle konvici a prohlásila, že bez ní v žádném případě neusneš, protože je to tvoje jediná citová opora v tomto krutém světě. Tak jsem ti přinesl svetr, abys nezmrzla, a nechal tě v klidu odpočívat.“

Láska, která vyrostla ze zahradního domku

Byla jsem červená až za ušima a měla jsem jediný cíl: okamžitě se vypařit, nastoupit do prvního autobusu a už se na tuto vesnici nikdy v životě nepodívat. David mě ale nenechal utéct.

S naprostým klidem mi podal horký čaj s medem a citronem, počkal, až se mi do tváří vrátí lidská barva místo purpuru, a když jsem se konečně vrávoravým krokem vydávala k brance, zavolal za mnou: „Nechceš zajít příští týden v Praze na kávu? Slibuju, že na stolu nebude žádná konvice a budeme se bavit výhradně o ovocných stromech.“

Dnes jsme spolu osm nádherných let, máme pětiletá dvojčata a tu slavnou zelenou konvici máme dodnes schovanou na čestném místě v garáži. A kamarádka Magda? Ta na každé rodinné oslavě nezapomene před všemi hosty připomenout, že nebýt jejího vražedného letního nápoje, David by dodnes nevěděl, jak správně pečovat o mátu, a především o ženu svého života.

VIDEO: Každý někde začínal. Proč maturita není spása a jak zjistit, že práce opravdu není pro každého?

Zdroj: čtenářka Radka (zpracováno pro redakční použití)

Reklama
Reklama
Reklama