Rusové jsou v Praze jako doma
Kromě sídliště Hůrka se Rusové v Praze koncentrují také v blízkosti své ambasády a na Vinohradech. V Bubenečské ulici v Dejvicích jsou hned dva ruské obchody, nákupní centrum Arbat a knihkupectví Russkaja kniga.
To si na odbyt také nemůže stěžovat. "Prodáme tak padesát knížek za den. Největší zájem je o klasiky: Dostojevského, Bulgakova a Puškina," říká sympatická prodavačka, která nepochází z Ruska, ale z Gruzie. "Každý měsíc vyřídíme navíc kolem stovky individuálních objednávek, hlavně na odbornou literaturu," doplňuje.
Knihkupectví a navíc videopůjčovna je také ve vinohradské Mánesově ulici. Místní Ruský sálon má více než čtrnáct set registrovaných zákazníků, kteří si půjčují filmy i knihy. O zákazníky nemá nouzi ani sousední obchod s potravinami a restaurace.
V České repulice působí také několik ruských spolků a kulturních středisek. Na rozdíl od německých nebo francouzských center však nejsou příliš vidět.
V Praze žijící ruský novinář Vladimir Vedrashko vidí důvod v tom, že do Prahy jsou na ambasádu vysíláni spíše průměrní pracovníci. "Větší pozornost se v Moskvě věnuje Paříží nebo Berlínu. Tam je potom také ruská kultura mnohem více na očích," říká Vedrashko.
V Česku vychází rovněž několik ruských novin a časopisů. Ambasáda přímo podporuje list Ruské slovo, samostatně funguje České slovo nebo ruská mutace Deníků Bohemia Karlovarskije novosti. Podle nezávislého novináře Vedrashka jsou ale všechny tyto noviny spíše průměrné. "Chybí vůle sjednotit roztříštěnou komunitu a dělat něco společně," míní Vedrashko.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
