Místo fotek z cest do exotických krajin, snímků z posiloven nebo vybraných restaurací zaplavují sociální sítě fotografie lidí s komentáři, co všechno během povinného pobytu doma dělají. Rozmohly se fotky ušitých roušek, upečených chlebů nebo také zasazených bylinek, rajčat a květin.

Podobné kutilství není pro Čechy ničím neobvyklým. Šití nebo pletení si v posledních letech získává na oblibě i pro svůj efektivní způsob, jak bojovat s depresí, uklidnit mysl a redukovat stres. Dochází i k pěstování rostlin, což má podle psychoterapeutky Dominiky Čechové velký terapeutický rozměr.

"Soustředíme svou energii do něčeho, i když není od začátku jasné, jak to dopadne. Věnujeme úsilí i ve chvíli, kdy se zdá, že je to zbytečné, že se vlastně nic neděje, a přesto se pod povrchem, mimo naše zraky, děje mnohé," tvrdí Dominika Čechová, která sama na počátku karantény začala pěstovat rajčata v obalech od vajíček. V práci s hlínou vidí analogii s životními změnami: "Dlouho se nám může zdát, že naše snaha nic nepřináší, ale pokud vytrváme a našemu projektu nachystáme dobré životní podmínky, tak přece jen něco vyklíčí. Učíme se trpělivosti, naději a péči a zároveň nám dodává zpětnou vazbu, zvlášť tehdy, když začneme polevovat." 

Zájem o pěstování rostlin v karanténě roste. To potvrzují i zakladatelky brněnského ateliéru rostlin Kvítka v bytě Veronika Ježková a Nikol Francová. "Chodí nám o sto procent víc objednávek. Náš Facebook a Instagram jsou zaplněné dotazy a zprávami ohledně problémů s rostlinami, kterých je možná i trojnásobek než za normálního režimu," říkají.

Projektu se věnují aktivně dva roky. Za tu dobu stihly vydat knížku a začít s výrobou vlastní keramiky. Kromě rad, kytek a keramiky nabízejí také workshopy a azyl pro rostliny, které potřebují pomoc.

"Pokojové rostliny mají také svou sociální bublinu, své trendy, influencery. Pro někoho to je hobby rovnocenné se zahrádkařením," říkají sestřenice. Právě Instagram byl u zrodu Kvítek v bytě. "Na něm jsem popisovala, jak se starat o rostliny. To u nás ještě moc nebylo, byly nějaké podobné účty, ale jen s fotkami. Evidentně se nám důraz na praktičnost vyplatil, protože pak přišla nabídka napsat o tom knížku. Ve stejnou dobu se do toho mého 'blogu' ponořovala Nikola a už se mnou u toho zůstala. Mohla si tím splnit sen - vrátit se ke keramice, kterou vystudovala," popisuje Veronika Ježková.

Zahradničení pomáhá se zklidněním i nadměrným množstvím energie

Dana Nováková v manuálu k zahradní terapii brněnského školského zařízení pro environmentální vzdělávání Lipka zase tvrdí, že příroda, a tedy i zahrada, umožňuje člověku "uvolnit negativní pocity, odbourává stres, přináší návštěvníkovi odpočinek a harmonii".

Podle její kolegyně Dany Křivánkové, lektorky Lipky, pomáhají zahradnické práce vybít nahromaděnou energii u dětí a dospívajících, kteří jsou nyní izolováni od svých vrstevníků, a dokážou přispět ke zklidnění a zlepšení soustředění se na semínka při výsevech nebo sazeničky při přepichování.

"Zahradničení dokáže nabídnout celou škálu aktivizujících nebo naopak zklidňujících činností pro jednotlivce, dvojice i celé skupiny či rodiny," říká Křivánková.

Ve své nedávné studii přišli japonští výzkumníci z Univerzity Hjógo v Kóbe na to, že pohled na živou přírodu a starost o ni pomáhá snižovat stres. Podle Křivánkové může rostlina rozvinout pozitivní účinek na člověka pouze tehdy, pokud jí vytvoří správné podmínky pro život.

"Pokud vydržíme až do fáze plození, jsme za naši snahu odměněni a práce získá svůj smysl. Pěstování uzemňuje, vrací nás do reality opravdového životního cyklu, který má své zákonitosti," doplňuje psychoterapeutka Dominika Čechová.

Lidé, kteří žijí méně v přírodním prostředí, se cítí více osamělí

"Někteří si se svými rostlinami povídají a jsou známé i studie o vlivu různých hudebních žánrů na pohodu rostlin. Nejenom péče o rostliny, ale zahrada jako taková, svými barvami, vůněmi, zvuky, chutěmi a dalšími benefity pro všechny smysly včetně paměti působí proti stresu a mentální únavě. Podporuje sociální interakci, celkovou pohodu a emocionální rozpoložení, což vede k větší radosti ze života," říká Dana Křivánková.

Svá tvrzení dokládá nizozemským výzkumem vlivu přírody na člověka: "V Nizozemsku na vzorku deseti tisíc osob zjistili, že lidé, kteří žijí méně v přírodním prostředí, se cítí více osamělí a mají méně sociálních vazeb." Dana Křivánková dodává, že na zahradě nejsme nikdy sami: "Zahrada má lidský rozměr, a proto se v ní necítíme ztraceni. Je to pro nás známé prostředí, cítíme se zde bezpečně, je naším útočištěm."

Kromě uklidnění a útočiště může zahrada, balkon nebo třeba zahradnický koutek v bytě poskytnout také vlastnoručně vypěstované zdravé potraviny. Křivánková však radí pěstovat raději méně plodin, na které bude více času.

"Proto je lepší začít v malém, s jedním záhonkem, třeba i jen metr čtvereční, a na něj si rozplánovat výsev a výsadbu zeleniny a květin podle našeho přání. Musí mu být zajištěn dostatek vody, zejména zelenina je hodně žíznivá," říká lektorka.

Méně je určitě více 

Motivaci a chuť experimentovat podle ní zvyšuje rychle viditelný výsledek, kterého lze dosáhnout hlavně u listové zeleniny a jednoletých květin. "A pokud něco nevyšlo, nevadí, příští rok to vyzkoušíme jinak nebo se vrátíme k osvědčeným stálicím," dodává s tím, že na zahradě je dobré udržovat kompost, kam lze uklízet veškerý organický odpad z domácnosti i zahrady.

Pokud se zahradou začínáte, radí Křivánková zkusit snadnější rostliny, jako jsou ředkvičky, cibule, kopr, hlávkový salát, hrášek a později dýně. "Tyto rostliny můžete snadno pěstovat i na balkoně, kde je můžete doplnit i rostlinami s jedlými květy, jako jsou macešky, hvozdíky, lichořeřišnice a begónie nebo pažitka a měsíční jahody. U zeleniny na zahradě se mi osvědčily malé intenzivní systémy, jako jsou vyvýšené záhony se smíšenou kulturou, bylinkové spirály, jahodové pyramidy či fazolové větrolamy a stínění," dodává lektorka Lipky.

Z okrasných rostlin pak na zahradě doporučuje kombinace trvalek a rostliny, které odolávají i hryzcům, jako jsou denivky, pivoňky, narcisy nebo bohyšky. Nedoporučuje naopak příliš velké rostliny, náročné a ty s dlouhým obdobím růstu.

"Na většině balkonů můžete bez problémů pěstovat levanduli, tymián, šalvěj a další středomořské bylinky, které zvládnou i teploty kolem 60 stupňů a málo zalévání, ale určitě se tam nebude příliš dařit mátě, listové zelenině a bobulovým keřům, které potřebují mírný stín a větší vlhkost. Vyvarujte se jedovatých rostlin, zejména pokud máte děti nebo zvědavé domácí mazlíčky," říká Křivánková.

Je to láska na celý život 

Ježková s Francovou, stejně jako Křivánková radí v případě pěstování interiérových rostlin preferovat kvalitu před kvantitou.

"A hlavně nehledat složitosti a přemýšlet selským rozumem, co kytka potřebuje. Stačí k tomu jenom základní znalost zeměpisu, aby člověk tak nějak tušil, jak to vypadá tam, kde kytka může přirozeně růst," říkají.

Křivánková připomíná, že zahradničení nezná věkový limit. "Vhodné je pro kohokoliv, kdo chce být šťastný po celý život. Říká to jedno staré japonské rčení: Chceš-li být šťastný jeden den - opij se, jeden rok - ožeň se a celý život - staň se zahradníkem. Zahrada nám všechny své dary dává nezištně, každému, kdo se na ní nachází, bez ohledu na vlastnické vztahy, a samozřejmě čím víc času na zahradě strávíte, tím víc si ji užijete," dodává.