reklama

Zabít nestačí! aneb Puberta je chronická nemoc

Herodes byl skvělý král! Jen si špatně vybral cílovou skupinu. Likvidovat měl puberťáky... Tak možná uvažuje leckterý rodič, jehož ratolest se momentálně nachází ve zmíněném stadiu vývoje...

Foto: Thinkstock

Herodes byl skvělý král! Jen si špatně vybral cílovou skupinu. Likvidovat měl puberťáky... Tak možná uvažuje leckterý rodič, jehož ratolest se momentálně nachází ve zmíněném stadiu vývoje.

Vynikající, poněkud civilizovanější tip, který neporušuje trestní zákoník, poskytuje ohledně dospívajících dětí spisovatelka Betty McDonald v knize Co život dal a vzal. Zní přibližně takto: "Angličané jsou velmi civilizovaný národ. Pošlou Imogenu do školy - a pošlou znamená z Rangúnu do Anglie či naopak - ve věku sedmi let a přivezou ji zpět domů, když je jí třicet."

Civilizovaní Švýcaři

Nedělají to jen Angličané... "Moje teta emigrovala v šedesátém osmém do Švýcarska, kde se jí podařilo uchytit jako učitelce hudby," vzpomíná pražská účetní Blanka. "Když byla před pár lety na návštěvě u nás doma, předváděla právě má milovaná šestnáctiletá dcera dramatickou etudu na téma Proč jsou puberťáci nesnesitelní. Teta mlčky přihlížela a poté, co slečna třískla na odchod dveřmi, zdvořile poznamenala: No my u nás máme penzionáty. Dítě se tam dává ve dvanácti letech a končí okolo jednadvaceti. Vynikající záležitost!"

Ne každý má ovšem takové možnosti... Jak řeší dospívání svých dětí české maminky? "V noci k nám přišla jeskyňka, odnesla si mou hodnou holčičku a podstrčila mi svýho spratka," píše jedna z nich na internetu. "Do té doby vcelku dodržovaná poučka - Přicházíš-li  domů, zanech svou pubertu přede dveřmi - ztrácí účinnost. Projevuje se to permanentním nas*áním. S rodiči hovoří jako se slabomyslným obtížným hmyzem... Já vím, že jsem měla být na něco takového připravená, ale in natura je to dost úděsné. Když jsem líčila její chování kamarádce, zeptala se - Kolik je dceři? Šestnáct, odpověděla jsem. No, to je na potrat už trochu pozdě, uzavřela moudře."

Co tedy rodičům zbývá? Zatnout zuby a vytrvat. Pomoci jim může fakt, že jejich nesnesitelné děti trpí daleko víc. Puberta má totiž podobné projevy jako nemoc - a s jejich tělem dělá pravé divy...

Co se děje s tělem puberťáka?

Puberta je zásadní hormonální proces zásadních fyzických změn, při kterém se dítě mění na dospělého jedince s vyspělostí a zralostí k rozmnožování. Signály požadovaných hormonálních změn putují z mozku do pohlavních orgánů, které odpovídají produkcí hormonů stimulujících růst, funkci a další změny v mozku a mnoha orgánech včetně pohlavních.

Mění se tělesná struktura, odlišně u obou pohlaví. Dochází ke zrychlení růstu, u dívek mezi 11. a 12. rokem, u chlapců o dva roky později. Těžiště těla se posunuje a přetížený mozek na to nedokáže vždy reagovat - proto ona typická pubertální neohrabanost, kvůli které bychom neměli dospívající děti fyzicky přetěžovat.

Objevuje se pubické a další ochlupení, u chlapců dochází ke změnám hlasu a růstu vousů, jsou patrné kožní změny, vznik akné, nárůst váhy, u dívek rostou ňadra a přichází menstruace.

V návaznosti na fyzické změny prochází proměnou také psychika. Člověk v pubertě napodobuje myšlenky a ideály své doby, bouří se proti autoritám, zejména proti té rodičovské. Navazuje sociální kontakty - hlavně s vrstevníky -, poznává první lásky, ale také odvrácenou stranu dospělosti: násilí, zklamání, křivdu… Dospívající dávají přednost vlastnímu využití volného času před organizovaným. Volí četbu, složité hry, dravé sporty, budí se v nich zájem o tajemství a romantiku, začínají se zajímat o svět kolem sebe, přírodu, umění.

A na to všechno potřebují spoustu prostoru a pochopení, které v tu chvíli nejsou schopni oplácet. Dopřejme jim je a doufejme, že se to nám, rodičům, časem vrátí.

zdroj: puberta.zdrave.cz, maminka.cz, cs.wikipedia.org, fora.kudlanka.cz

"Ti lidé nechápou, o co jde." Filozof Kroupa varuje před ukrajinskou kapitulací | Video: Tým Spotlight
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama