reklama

Učitel sexuálně obtěžuje mou dceru: jak reagovat?

Případy šikany obecně se množí a přístupy k ní, ať už rodičů šikanujících dětí, nebo školy samotné se různí. Co dělat, když i učitelky zavírají oči a odmítají spolupracovat? Zejména když jde o tak závažný problém jako sexuální obtěžování ze strany učitele?

Učitel
Učitel | Foto: Profimedia.cz

Případy šikany obecně se množí a přístupy k ní, ať už rodičů šikanujících dětí, nebo školy samotné se různí. Co dělat, když i učitelky zavírají oči a odmítají spolupracovat? Zejména když jde o tak závažný problém jako sexuální obtěžování ze strany učitele?

Takto zněl dotaz naší čtenářky: „Přečetla jsem si váš článek Naše dítě a šikanovat jiné? a ráda bych se k tomuto tématu na něco zeptala. Vím totiž o dvou případech, které zůstaly nedořešeny. V jednom případě se učitelka šikanovaného žáka vyjádřila, že tohle ona řešit nebude, ať se děti srovnají samy a naopak ještě ztěžovala život postiženého tím, že když mu děti daly do umyvadla sešity a pustily na ně vodu, nařídila mu sešity přepsat.

Druhý případ byl ještě závažnější: Šlo o sexuální obtěžování učitelem střední školy slovně i dotykově. I v tomto případě škola problém ignorovala, takže maminka nakonec raději dala svou dceru na jinou školu. Jaké jednání je v takovém případě správné z hlediska psychologie dítěte: netrápit ho a pomoci mu, ale současně ukázat, že někdy je lepší sklonit hlavu, utéct a nechat zlo nepotrestáno? Nebo udělat z problému veřejnou záležitost, podat trestní oznámení a nechat patnáctiletou dívku, aby si prošla policejními výslechy? Předem děkuji za odpověď."

Psycholog radí

„Na to je docela obtížná odpověď. Po technické stránce by platil postup v podstatě totožný, jako v případě běžné šikany. Z hlediska psychologie je však věc složitější," konstatuje psycholog Petr Pražák.

„Určitě neexistuje obecně platné schéma, které by platilo bez výjimky. Rozhodování rodičů závisí na míře obtěžování, ale nejde o to nejpodstatnější. O hodně důležitější je, jak tuto skutečnost vnímá samotná oběť, jak ji interpretuje a prožívá. To se zase odvíjí od osobnosti dotyčné. Záleží na míře její zralosti, kvalitě emoční stability a dalších psychických vlastnostech. Velkou roli hraje též postoj rodičů postižené dívky, hodnotový systém rodiny, míra její otevřenosti či naopak uzavřenosti, navyklý způsob řešení problémů  a další charakteristiky," dodává.

Rázně, ale po dohodě

Může se totiž stát, že rodiče budou mít na další postup jiný názor než jejich dcera. „Pak by měl být její postoj respektován. Některá dospívající dívka se může cítit ublížena nebo ponížena. Jiná může takovou zkušenost vnímat jako sice nepříjemnou, ale nevelkého významu a bez následků do budoucna. Další slečně (ale i chlapci v opačném případě) pak může úplně stejný zážitek způsobit rozsáhlé psychické trauma s trvalými následky. Dítě si může obtěžování interpretovat jako totální selhání učitele (čímž také je!), ale bohužel také jako důsledek vlastního chování či trest za něco - což sice není pravda, nicméně pocity viny a hanby mohou způsobit až devastaci sebeúcty," varuje psycholog.

Z výše uvedeného plyne, že je sice nutné jednat rychle a rázně - ovšem předtím by se vše mělo probrat s obětí a zjistit její postoje a přání. Na základě toho bude následovat jiný postup u dívky či chlapce se silným prožíváním a potřebou spravedlnosti než u dítěte, pro které hraje hlavní roli strach ze zveřejnění kauzy. „Rodiče přitom budou mít v tuto chvíli pravděpodobně dost práce sami se sebou a svými emocemi a posoudit situaci z hlediska potomka pro ně bude velmi obtížné. Bylo by proto vhodné navštívit psychologa - a ještě předtím se zeptat dítěte, zda to má být muž, nebo raději žena," dodává.

Zákon a zodpovědnost

Ačkoli právníci by na úvodní otázku naší čtenářky, zda podat trestní oznámení, měli zřejmě zcela jasnou odpověď, postižená oběť to může vidět trochu jinak. A snaha o minimalizaci škod na psychice dospívajícího člověka se v některých případech může ubírat jinudy než právní předpisy.

„Nicméně, riziko, že si takový ,učitel´ dříve či později vyhlédne jinou oběť, je velmi vysoké.  Nikomu nic nesdělit by pak znamenalo nechat jej pokojně řádit dál. Navíc zákon nám případné dilema ulehčuje povinností jakýkoliv trestný čin či podezření z jeho spáchání oznámit. Ať už se však rodina postiženého dítěte vydá cestou boje či útěku, jedna věc je bez pochyb: rodiče musí stát bezpodmínečně za dítětem včetně fyzického doprovázení všemi případnými procedurami. Pokud už se jim dítě svěří, právě takovou podporu při řešení a zvládání tohoto temného zákoutí života od nich totiž očekává," uzavírá Petr Pražák.

Jak mají jednat rodiče šikanovaných dětí?

  • vyslechnout dítě
  • situaci rozhodně řešit, ať už změnou školy, nebo oznámením policii
  • v maximální možné míře respektovat přání a pocity dítěte
  • ujistit je, že ať se bude dít cokoli, budete s ním a pro ně. To je možná důležitější než slibovat, jak s tím chlapem zatočíte…
  • opakovaně mu kdykoli poskytnout vaši blízkost a oporu
  • případně zajistit odbornou psychologickou či psychiatrickou pomoc

"Ti lidé nechápou, o co jde." Filozof Kroupa varuje před ukrajinskou kapitulací | Video: Tým Spotlight
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama