Transformace kojeňáků? Ano, ale koordinovaně!
Podle Ministerstva práce a sociálních věci je na reformu ústavní péče ten nejvyšší čas. Jaká úskalí mohou nastat, když nezvládne koordinaci, upozorňuje vedení Dětského centra při fakultní Thomayerově nemocnici v Praze.
Podle Ministerstva práce a sociálních věci je na reformu ústavní péče ten nejvyšší čas. Jaká úskalí mohou nastat, když nezvládne koordinaci, upozorňuje vedení Dětského centra při fakultní Thomayerově nemocnici v Praze.
Proč je na změnu systému ústavní péče ten nejvyšší čas, vysvětlil na našich stránkách minulý týden ředitel odboru rodiny a dávkových systémů MPSV Miloslav Macela. Ředitelka Jaroslava Lukešová a psycholožka Markéta Hrdličková z Dětského centra při fakultní Thomayerově nemocnici v Praze upozorňují na problémy, které mohou nastat, když se záměr ministerstva nepodaří realizovat v navazujících krocích.
Ke rušení center máte vážné výhrady - proč?
S ministerstvem se shodujeme v tom, že transformace je skutečně nutná. Ovšem v našich centrech už transformace dávno probíhá. Nejsme uzavřené zařízení, naopak. Prakticky všechny děti, které jsme tu měli, zase vracíme do rodin, jen naprostý zlomek odsud odchází do dětského domova. Loni šlo u nás o dvě děti, které dovršily věk 3 roky, situace v jejich rodinách nebyla vyřešena, ale děti nemohly jít do pěstounské péče, protože rodiče nebyli zbaveni rodičovských práv a nedali k ní souhlas. S tím my bohužel nemůžeme nic dělat. Jsme nenahraditelní v tom, že pracujeme s drogově závislými matkami a matkami-alkoholičkami. Nebo jsou u nás děti umístěny, protože byly týrány tak krutým způsobem, že je pro ně zdejší pobyt vysvobozením.
Právě tady by se mohli uplatnit profesionální pěstouni…
My tuto snahu ministerstva vítáme - jenže ty rodiny nemáme. Není jich zkrátka tolik, kolik by bylo potřeba.
Pokud se situace díky opatřením ministerstva v tomto směru zlepší, zůstanou ještě nějaké jiné problémy?
Neshodneme se v rychlosti, jakou se mají dětská centra rušit. Na to, jaké konkrétní služby potřebujeme a kde, odpoví až přechodná doba. Domníváme se, že po tu dobu by bylo daleko efektivnější ponechat v provozu několik dobře fungujících, malých zařízení, zatímco se bude pracovat na posilování pěstounské péče. Záleží také na tom, jak rychle budou pracovat soudy rozhodující o dětech.
Chybí tedy podle vás konkrétnější plán reforem?
Myslíme si, že není moudré naráz rušit dětská centra k roku 2014, protože je tu velké množství nedořešených otázek a nepromyšlených dalších kroků. Například péče o děti s infekční žloutenkou, abstinenčním syndromem zaviněným drogovou anamnézou matky, HIV pozitivních. Ty potřebují odbornou péči - kdo ji zajistí v pěstounských rodinách? Kdo za to bude zodpovědný? Nebo těžce postižené děti, za kterými k nám docházejí maminky na neutrální půdu a nechtějí se jich vzdát. Je potřeba vytvořit systém, ten zatím neexistuje.
Navíc existují další problémy. Nelze třeba zabránit tomu, aby pěstoun dítě vrátil, pokud péči o ně nebude zvládat. Když takové děti projdou více rodinami, zůstanou nezakotvené a mnoho jich končí v péči psychiatrů. Podle některých výzkumů nedopadají tyto děti lépe než děti z ústavů.
Ty ale také končí často špatně…
My se naprosto shodujeme s ministerstvem v názoru, že pokud tříleté dítě přejde od nás rovnou do dětského domova a tam prožije dalších 15 let, nemusí dopadnout dobře. Ale tvrdíme, že je třeba zachovat malá dětská centra, kam přijdou děti, pro které neexistuje jiná možnost. Posilme pěstounskou péči, ale naplánujme kroky a stanovme si odpovídající termíny.
zdroj: nadace Terezy Maxové dětem
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
