reklama

Konec fyzických trestů a více tolerance: Jak vychovává generace mileniálů své děti

Snad žádná předchozí generace se nemusela potýkat s tolika klišé. Dnešní dvacátníci a třicátníci jsou považováni za líné pojídače avokádových toastů nebo osoby, které se nemohou odloučit od svého mobilu. Zároveň jsou ale také aktéry radikálních změn. Třeba v rodičovství. Je tu konec fyzických trestů i představy, že vychovávat dítě lze pouze jedním správným způsobem.

Foto: iStock

Narodili jste se během let 1980-2000? Gratulujeme, pak jste mileniálem. Neznamená to, že musíte pracovat jako freelancer, nesnášet kritiku a být přehnaně politicky korektní (ani naplňovat jiné, často nepravdivé stereotypy). Patříte ke generaci, která je, celkem přirozeně, zcela odlišná od té předchozí. A v přístupu k potomkům se to projevuje velmi výrazně.

Pokolení mileniálů v České republice utvářela nejen čerstvě nabytá demokracie, první McDonaldy a dostatek zboží v obchodě, ale také 11. září, mezinárodní konflikty, možnost vycestovat jako au-pair nebo studovat v zahraničí, ale také nejasná budoucnost a nové podoby vztahů. Všechny tyto faktory se samozřejmě promítají i do způsobu, jakým přistupují lidé této generace k výchově dětí.

Neexistuje žádný patent na správné rodičovství

Někdo dává přednost kojení do pokročilejšího věku dítěte a odmítá kočárek, protože miminko všude nosí, jiný zase chápe, že umělé mléko není proklamované zlo, ale v zahraničí poměrně běžná alternativa. Jsou rodiče, kteří si myslí, že to nejlepší pro dítě je, když si hraje v lese, jiní zase dochází s batoletem na angličtinu. Chápeme, že neexistuje žádný recept na štěstí. Nejsou ani zaručené životní návody, jak se stát dokonalým rodičem. Už proto, že takový koncept je chimérou.

Sociální média jako věrný rádce

Fotky už z ultrazvuku, porod téměř v live-streamu a zaznamenaný doslova každý krok potomka. Ano, mileniálové fotí a natáčí své děti od malička a jejich fotky často sdílí s naprosto neznámým obecenstvem. Na druhou stranu, jedná se o přirozený společenský vývoj. Místo tradiční společnosti, ve které izolovaný rodič, nejčastěji matka, se téměř nevyskytoval a dítě vyrůstalo mezi skupinou lidí, jsme dnes odsouzeni na čtyři stěny a samotu. Touha sdílet radosti i starosti rodičovství z nás ale nevymizela ani moderním společenským uspořádáním. Navíc na rodičovských fórech, která jsou často zdrojem výsměchu, můžete najít (někdy protichůdné) rady, na sociálních sítích jsou zase podpůrné skupiny pro rodiče v nouzi, které fungují jako komunity.

Otevřené uspořádání

Děti se dnes nerodí pouze sezdaným mužům a ženám, mileniálové připouští mnohem otevřenější formu rodinného uspořádání. V zahraničí běžná praxe, konzervativní Česko si na ni ještě musí zvyknout. Opět nehledejme jednoznačnou odpověď. Pro někoho může být například nejlepším řešením střídavá péče. Jiný volí model dvou rodičů stejného pohlaví nebo rodičů, kteří spolu nežijí, ale domluvili se na tom, že se stanou matkou a otcem a s dítětem i mezi sebou mají harmonický vztah. Cílem by měl být co největší respekt, ohleduplnost a empatie ke všem členům rodiny, ať už je tradiční, či nějakým způsobem neobvyklá. 

Demokratické vztahy

"Na tyhle nové vymoženosti, to mě opravdu neužije. Dítě musí poslouchat, ta volná výchova je příšerná." Je tohle váš názor? Pokud rozumíme "volnou výchovou" tu, která je bez hranic, tak v tom se samozřejmě shodujeme i s psychology. Je důležité vědět, že ideální hranice jsou poměrně široké, ale zároveň pevné. Nepřekračuje je dítě, ale ani rodič. To znamená, že mileniálové v roli rodičů si často uvědomují, že dítě se už rodí s jistým typem osobnosti. Cíl výchovy pak není ji zlomit, předělat k obrazu svému, nebo dokonce stavět rodiče jako toho, kdo má vždy "vyhrát". Každý vztah je o dialogu, mnohdy kompromisu, ale především o schopnosti vidět toho druhého. Na rozdíl od "rodičů policistů", jejichž slovník nejčastěji obsahuje frázi "to se nedělá", nebo "rodičů stíhačů", tedy těch, kteří pronásledují každý krok potomka, hledají mileniálové cestu. Jak nastavit hranice, ale přitom se domluvit. Za to si zaslouží obdiv, nikoliv výsměch.

Melanie slaví 50 let. Tady jsou její největší maléry v úřadu první dámy USA | Video: Reuters, Associated Press
reklama
reklama
reklama