reklama

Svaté Vánoce mají původ v římských orgiích!

Těsně před zimním slunovratem se starověký Řím propadl do několikadenního nevázaného šílenství. Dne 17. prosince totiž začínaly kolosální slavnosti na počest boha Saturna, tzv. Saturnálie.

Spartakus: Krev a písek
Spartakus: Krev a písek | Foto: HBO

Těsně před zimním slunovratem se starověký Řím propadl do několikadenního nevázaného šílenství. Dne 17. prosince totiž začínaly kolosální slavnosti na počest boha Saturna, tzv. Saturnálie.

Římané se při nich mimo jiné přejídali a podléhali úplně stejnému dárkovému běsnění jako dnešní lidé. Ale to bylo to nejmenší... Nastával veselý a divoký chaos, v němž splývaly nejen rozdíly mezi bohatými a chudými, ale někdy dokonce i mezi svobodnými a otroky, o všeobecné nevázanosti ani nemluvě.

Návrat starého boha

Saturnus byl původně vládce bohů, musel však uprchnout před Diem. Našel nový domov v Latiu jako bůh rolnictví a setby. Učil prý lidi stavět města, obdělávat půdu, sít a sklízet její plody, užívat všech darů života, ale také respektovat zákony - samozřejmě ty, které jim sám vymyslel a předal. Za jeho vlády nikdo nestrádal, všem se dařilo dobře. Proto bylo toto období označováno jako zlatý věk.

I když si Římané připouštěni, že žijí ve věku železném, pořád tesknili po tom zlatém. Dobře už bylo, říkali si stejně jako my dnes... A tak se alespoň na pár dní se oddávali iluzi, že se Saturnova vláda vrátila. Vždy 17. prosince byla na Kapitol do Saturnova chrámu přinesena oběť a několik dní na to si byli všichni lidé rovni.

Rovnost, volnost, veselí

O Saturnáliích bylo dovoleno vše. Přestal na chvíli platit společenský řád. Všude byl všeho dostatek, všichni byli svobodní a sobě rovni, nastal čas nespoutaného veselí a radovánek všeho druhu. Veškeré nepřátelství šlo (alespoň formálně) stranou, úřady, soudy a školy zastavily činnost, lidé se navzájem navštěvovali a dávali si dárky.

I ctihodní občané se mohli chovat nevázaně, byly jim tolerovány různé výstřelky. Jedli, co se do nich vešlo, pořádali divoké pitky, hráli v kostky. Otroci mohli nosit oblečení svých pánů, ležet na lehátkách a jíst společně s ostatními. Směli kritizovat své pány, ti je někdy z legrace dokonce obsluhovali. Nikdo si nesměl obléci tógu, aby tím nedal najevo povýšenost. Pořádaly se velkolepé karnevaly, v cirku se předháněli gladiátoři.

Starověký konzum

Známí se navzájem obdarovávali. Původně byly nejčastějším dárkem svíčky, symbol světla a cesty k překonání dlouhé zimy. Později ovšem důraz na dárky převládl nad prostou symbolikou - nepřipomíná vám to něco? Stejně jako nyní propukala nákupní horečka. Všichni se předháněli v tom, co vymyslí a co si může dovolit - a obchodníci si mnuli ruce, jak se jim hýbou obchody.

Děti dostávaly hračky, ženy krásné látky, šátky a šperky, muži číše a žertovné verše. Všichni navzájem se obdarovávali soškami z pálené hlíny. Ty jim měly připomenout dávné doby, kdy se na počest Saturnovu obětovaly nejen květiny, ale i lidé. Tato reminiscence ovšem otrlým Říčanům ani v nejmenším nekazila zábavu.

Saturnálie ovšem měly i svou stinnou stránku: veselý chaos byl ideální zástěrkou pro spiknutí. Vždyť kdo by myslel na válku, vloupání či úkladnou vraždu? Ale přesně těm všeobecný zmatek nahrával. Právě proto plánovali Catilinovi spiklenci uskutečnit státní převrat právě o Saturnáliích. I několik císařů skonalo násilnou smrtí právě na tento svátek.

úvodní foto: film Spartakus: Krev a písek, HBO

Zlatý věk: dobře už bylo

Filosofové uctívající zlatý věk tvrdili, že vše dobré už je za námi a že lidstvo spěje k záhubě. "Od dob dávné vlády Saturnovy to jde s námi z kopce! Ve stříbrném věku lidé přestali ctít samotné bohy, a to horší teprve přišlo. V měděném věku jen válčili mezi sebou a železný věk - pro starověké Římany současnost - to je už doba mravní zkázy a naprostého pohrdání řádem i zákony! Nebude to dlouho trvat, a Zeus zničí Zemi potopou..." hlásali. Co by asi říkali dnes?

Britové jsou u vytržení ze znovuobjevených záběrů královny. Stačilo jedno slůvko | Video: Martin Krepindl
reklama
reklama
reklama