reklama
 

Slova, která vraždí dětskou lásku: znáte je?

I rodiče mají své dny – naštvané, výbušné nebo jen unavené. Právě v těchto dnech by měli vůči dětem zamknout jazyk za zuby, ať už je důvod chmur jakýkoli. Aby později nelitovali.

Plačící dítě
Plačící dítě | Foto: Profimedia.cz

I rodiče mají své dny – naštvané, výbušné nebo jen unavené. Právě v těchto dnech by měli vůči dětem zamknout jazyk za zuby, ať už je důvod chmur jakýkoli. Aby později nelitovali.

Nemá smysl přenášet na dítě své vlastní dospělé problémy. Některá slova a věty by totiž před dítětem zaznít nikdy neměly. Divili byste se, kolik jich je. A jak moc často je používáme. Nevěříte? Zamyslete se nad tím, jaké situace z níže uvedených jste zažili na vlastní kůži…

Panebože, já jsem ale tlustá. Musím si dát dietu!

Proč to neříkat: Zejména holčičky a dívky jsou neustále konfrontovány s požadavky, jak by měly vypadat. Rozhodně nemusíte tento společenský problém ještě umocňovat tím, že v dítěti nastartujete celoživotní vnitřní boj s negativním vnímáním vlastního těla! Slovům jako dieta, hubený, tlustý se raději vyhněte. Spíš zdůrazňujte slovo zdravý. A pokud nechcete dceři rovnou založit poruchy příjmu potravy, rozhodně nevypusťte z úst něco jako: Budeš mít velký zadek po mně!

Ta dneska měla ale ránu!

Proč to neříkat: Když budete ošklivě mluvit o druhých lidech, bude to dítě brát jako normu a začne tak mluvit se svými kamarády a o nich. Vyhněte se proto odsuzování konkrétní osoby, a pokud to jinak nejde, hodnoťte jen samotné chování, věci, činy, ale ne samotného člověka. To samé platí o větách typu Ty jsi zlobivý (drzý, hloupý, nešikovný)! Dítě by se s takovým hodnocením (zvlášť je-li opakované) rychle ztotožnilo a uvěřilo jim – přece to o něm všichni říkají! Pak už nenaděláme nic...  Reagujme proto místo hodnocení raději následovně: Tobě to zavazování tkaniček dnes nějak trvá. Jestli chceš, pomohu ti.

Radši na to nesahej, nebo to zkazíš!

Proč to neříkat: Podobné důvody jako výše - nechcete přece vychovat jedince s nízkým sebevědomím! Když už máte pocit, že potomek není z nejšikovnějších, stačí se nabídnout s pomocí a ukázat mu, jak na to, aby to šlo lépe.

Řekni babičce, že tu nejsem!

Proč to neříkat: Snaha vyhnout se nechtěnému telefonátu mnohomluvné tchýně je pochopitelná, dítě však nechápe, že to s babičkami není vždy snadné a že nemáte momentálně na dlouhé povídání se starou paní čas nebo náladu. Neumí rozlišit mezi „malou“ a nestoudnou lží. Zato pochopí, že není nic špatného čas od času zalhat, dokonce i těm, které máme rádi… Vrcholem je pak věta Hlavně mamince (tátovi) nic neříkej! Raději si tedy dvě minuty zdvořile popovídejte a pak řekněte babičce přímo, že se vám teď nehodí s ní mluvit a že zavoláte později.

To se neříká! (v reakci na sprosté slovo)

Proč to neříkat: I nám někdy silnější slůvko uklouzne. Je proto vhodnější dítěti vysvětlit, co daná slova znamenají, proč není dobré je používat (kazí to vztahy, druhého to mrzí) a že když už jsme je použili ve chvíli napětí, únavy nebo vzteku, je dobré se za ně omluvit.

Nezlob, nebo půjdeš do děcáku! Nemám tě rád/a.

Proč to neříkat: Ať se děje cokoli, vaše malé dítě musí mít jedinou jistotu: že za ním stojíte, že ho máte rádi a že ho nikdy neopustíte – ať se stane, co se stane. Život může později kartami zamíchat jinak, nicméně na to je času dost a dost.

S ženskými to není lehké!/Chlapi jsou jen na jedno!

Proč to neříkat: Malý kluk či holčička neví o problémech s opačným pohlavím vůbec nic. Stížnostmi na ně dětem sdělujete, že jedinci tohoto pohlaví jsou obecně problémoví. Koho si tedy pak váš potomek v dospělosti vybere za partnera či partnerku?

Počkej, tvoje děti ti to vrátí!

Proč to neříkat: Podobné zdůvodnění jako v předchozím výroku: vážně chcete, aby se vaše dítě bálo mít své vlastní potomky, protože jsou s nimi evidentně jen problémy?

Proč jsi přinesl dvojku?

Proč to neříkat: Buďte rádi, že se vaše dítě dobře učí, a zbytečně ho nestresujte, ani život se neskládá ze samých jedniček. Pokud uznáváte za úspěch jen maximum, budujete v dítěti zbytečně vyčerpávající perfekcionismus. Umocnit ten výchovný průšvih ještě můžete konstatováním: To Jirka měl určitě jedničku! (Zejména když je to pravda.) Nikdy nesrovnávejte své dítě s ostatními! V dospělosti se pak bude trápit tím, že je horší než druzí, aniž by mu došlo, že je to úplně normální. Raději mu vysvětlete, že každý je dobrý v něčem jiném.

Také se občas neudržíte a některé z těchto vět použijete? Nebo si myslíte, že nemusí být na škodu? Diskutovat o tom můžete pod článkem.

zdroj: Speak no evil: What you should never say in front of los niños, Aviva Patz, babyweb.cz, Respektovat a být respektován

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Dětský lékař radí: Jak přežít s miminkem tropická vedra

Pražská koupaliště: Kde je nejčistší voda?

Manžel je mimozemšťan aneb Proč ženy muže nechápou

 

Meghan Markleová je nejmocnější módní ikona roku | Video: Reuters
reklama
reklama
reklama