reklama

Škodí očkování dětem? Neobešly by se bez něj?

Před sto lety mělo očkování zásadní význam pro nemocnost Evropy. V současné době se ale stále silněji ozývají hlasy rodičů a některých lékařů, že je škodlivé a že některá povinná očkování jsou dokonce zbytečná.

Foto: Isifa/Thinkstock

Očkování je proces, při kterém je podáván antigen s cílem navodit stav imunizace organismu. Před více než sto lety mělo zásadní význam pro nemocnost Evropy.

V současné době se ale stále silněji ozývají hlasy rodičů a některých lékařů, že očkování je škodlivé a některá povinná očkování že jsou dokonce zbytečná.

Je tedy očkování novodobou Sofiinou volbou? Pokusíme se podívat na názory obou stran - zastánců i odpůrců vakcinace.

Už jste naočkovaní?

My jsme si nakonec vybojovali, že do toho půjdeme až po půl roce. Ale pediatr se moc netvářil.... Nás tahle schůzka teprve čeká. Už o tom s manželem týden diskutujeme...

Více o očkování si přečtete na Babyweb.cz >>

Podobné rozhovory jsou v čekárnách dětských lékařů slyšet překvapivě často. Dokonce i maminky s kočárky v parku na lavičce zuřivě argumentují pro nebo proti očkování. Téma dělí společnost na několik skupin - zásadně proočkovací, rozhodně protiočkovací a další, snad největší, ve které jsou lidé s názorem "očkovat ano, ale..."

Protichůdná vyjádření

Sotva se narodí, uchvátí nového človíčka ruce civilizace. A mají pěkně ostré nehty. Do roku 2011 dostal novorozenec svou první vakcínu už v porodnici. Dnes se proti tuberkulóze očkují pár hodin či dní po narození jen riziková miminka a první povinné očkování, tzv. hexavakcína, obvykle začíná v devátém týdnu života.

Čtěte také: Očkování - zbytečnost, nebo životně důležitá prevence?

Na tom, že objev principu očkování byl významným milníkem preventivního lékařství, se většina lidí shodne. Za posledních několik let se však k lidem začaly objevovat zprávy o možných negativních účincích očkování: Odstrašující příběhy. Překvapivé studie. Znepokojující rozhovory s odborníky. A jakmile si člověk udělal jen trochu jasno, objevily se další rozhovory, studie a příběhy vyvracející původní sdělení... Očkováním můžete ohrozit své dítě! Neočkováním můžete ohrozit své dítě! Kdo se  v tom má vyznat...

První očkovací látky: Strupy a hnis

Moderní historie očkování se začala psát na konci 18. století a nese rukopis Angličana Edwarda Jennera. Vypozoroval, že dojičky krav, které prodělaly kravské neštovice, jsou odolné proti těm pravým. Začal proto experimentovat. Z mokvajících boláků nemocných krav vyrobil první očkovací sérum a pustil se do vakcinace lidí. Proto také samotné slovo vakcína pochází z latinského vacca - kráva.

Základy očkování tedy stojí na infikovaném hnisu a zaschlé krvi. To není zrovna příjemná představa... Kdo ale někdy viděl fotografii člověka nakaženého pravými neštovicemi, pochopí nutnost vymýtit tuto nemoc jakýmikoliv prostředky.

A tak se Jennerův nápad se ujal. Moderní vakcíny sice už nemají se složením těch původních nic společného, ale i ony vycházejí z celkem racionálního předpokladu, že po zavedení malé dávky mrtvého nebo oslabeného mikrobu do zdravého těla si imunitní systém tento cizorodý organismus zapamatuje. Když se pak infekce objeví v plné své síle, naočkovaný organismus ji snáz rozpozná a zlikviduje.

Odpovědnost vůči společnosti?

Díky očkování postupně zmizely infekční nemoci jako pravé neštovice nebo záškrt. Epidemie, na které umíraly tisíce lidí, odezněly. A právě jejich vymýcení je jedním z hlavních argumentů zastánců očkování: Bojí se totiž, že snížení proočkovanosti společnosti by mohlo přivolat některé zapomenuté nemoci zpět. Třeba u spalniček by měla být podle lékařů proočkovanost vyšší než 95%. "Ve Francii v roce 2011 onemocnělo spalničkami při 90% proočkovanosti přes deset tisíc lidí a dva lidé nemoci podlehli," upozorňoval letos v létě v rozhovoru pro iDnes vedoucí katedry epidemiologie Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany Roman Chlíbek.

Přestože někteří odborníci význam očkování v historii snižují, český stát ho považuje za společensky odpovědné. Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s Národní imunizační komisí určilo devět nemocí, proti kterým musí být občané ČR očkováni povinně. Jsou to záškrt, černý kašel, tetanus, dětská obrna, hepatitida B, hemofilové nákazy vyvolané bakterií Haemophilus influenzae typu B, zarděnky, spalničky a příušnice.

Vakcínu proti prvním šesti jmenovaným dostává miminko během prvních osmnácti měsíců života hned čtyřikrát (očkovací schéma 3 + 1). Zbylé tři nemoci mají pokořit další dvě injekce ve druhém roce života. A zastánci vakcín doporučují ještě další - nepovinná - očkování malých kojenců: proti rotavirovým infekcím (vyvolávají průjmová onemocnění) a proti pneumokokům (způsobují např. záněty středního ucha).

Která část vakcíny škodí?

Jaké jsou argumenty proti očkování? S vakcínami totiž nezmizely jen nemoci, proti kterým se očkovalo, ale i ty ostatní, například mor nebo cholera. Hlavní vliv na zničení epidemií tak mohlo mít zlepšení stravovacích a hygienických podmínek obyvatelstva a celkové zvýšení životního standardu - nikoli očkování.

Nejsilnějším argumentem neočkujících rodičů jsou ale vedlejší účinky očkování. Podle odpůrkyně očkování, lékařky Ludmily Elekové, představuje zásadní problém současných vakcín hliník, respektive hlinitá sůl. Ten enormně zatěžkává dětský organismus. Dítě totiž nemá vyvinutou hematoencefalickou bariéru, jež vytváří přechod mezi mozkovou tkání a kapilárami a zabraňuje prostupu některých látek do centrální nervové soustavy. "V jedné hexavakcíně dostane dítě do těla víc hliníku než desetkrát těžší dospělý v tetanovce. A to nejen na kilo hmotnosti, ale absolutně," uvedla Ludmila Eleková pro iDnes letos v srpnu.

Ovšem hliník se jako jeden z nejčastějších kovů vyskytuje ve vzduchu, vodě, potravinách i kosmetice. V porovnání s tím je ho ve vakcínách minimum. Navíc je očkovaná hlinitá sůl nerozpustná ve vodě, a má tak jen malou šanci proniknout do krve. Tak argumentují zastánci vakcín.

Odpověď ale už nemají na zneklidňující fakt, že podle evropské legislativy nemusí výrobci vakcín uvádět zbytkové látky. Tak se v nich může objevit například formaldehyd, zbytky antibiotik nebo rtuť - a nikdo to z příbalového letáku nevyčte.

Co je normální reakce?

Celkem běžnou reakcí na očkování jsou zvýšená teplota, mírná podrážděnost, nechutenství, otok v místě vpichu nebo přechodná nespavost. Rodiče je snášejí jako nutné zlo, které za pár dní postupně vymizí a lékaři je nepovažují za medicínsky významné. Jenže naočkované děti také přestávají broukat, otáčet se nebo se dokonce méně často smějí. Podle doktorky Elekové se tak projevuje otrava hliníkem...

Očkování podle ní navíc může způsobit alergii či astma, spustit autoimunitní reakci nebo vyvolat autismus. To ovšem zastánci očkování opakovaně odmítají s tím, že neexistují žádné relevantní vědecké důkazy.

Rodiče, kteří chtějí pro své miminko jen to nejlepší, ocitají mezi dvěma mlýnskými kameny. Vypadá to, že správná volba neexistuje, a tak trpí pocitem viny: že očkují málo nebo moc, že něco zanedbali, že málo pevní vůči přesvědčování pediatra...

Alespoň později!

Zdrojem pochyb je mimo jiné i zákonná úprava očkování v ostatních evropských zemích. Zdaleka všude totiž není povinná. Očkovat se musí jen v deseti zemích. V dalších je očkování pouze doporučené a volba zůstává na rodičích. Třeba v Belgii je povinné pouze očkování proti obrně, proti ostatním nemocem musí být dítě naočkované jen v případě, že jej rodiče chtějí dát do školky. V Německu nebo Rakousku není očkování podmínkou pro přijetí do kolektivu vůbec.

Výhrady vyvolává také výběr povinného očkování. Například hepatitida typu B, jež je součástí hexavakcíny, se přenáší jen krví nebo pohlavním stykem. Pravděpodobnost onemocnění kojence je tudíž velmi malá a přidání antigeny z očkovací látky zbytečně zatěžují tělíčko miminka.

Proto se spousta rodičů snaží vakcinaci aspoň odložit na co nejpozději: nejdříve v šestém měsíci, ale klidně třeba ve třech letech. Tím by se mohlo měnit i očkovací schéma a snížit počet vakcín. Argumentují také tím, že očkování u nás upravuje vyhláška, nikoli zákon a že soudy nemusí vymáhat očkování pokutami. Neočkované dítě jim ale jen těžko vezmou do školky...

To vše musí vzít rodiče v úvahu, než učiní informované rozhodnutí. A pak nezbývá než doufat, že čas ukáže, že bylo správné.

zdroj: Babyweb.cz

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Kojení tatínků: Zvrácenost? Skvělá sexuální praktika?

Jak účinně zbavit dítě vztekání: Opravdu to funguje!

Peníze jsou zlo: Dědictví zničilo celou naši rodinu

Bezdětná: Neplodnost je tabu, těžko hledáte pochopení. Měla jsem deprese i bolesti | Video: Daniela Drtinová
reklama
reklama
reklama