reklama
 

Šikana je jako virus. Kdo je oběť a kdo pachatel?

Šikana je jako virus obsažený v každé třídě. Vždy záleží na okolnostech, zda se rozhoří. Jak ji řešit a jak se jí vyvarovat poradila

Foto: Thinkstock

Šikana dětí je strašákem všech rodičů i učitelů. Není divu, setkalo se s ní mnoho z nás a je stará jako škola sama. Jen její podoba se proměňuje. Proč tento nebezpečný jev vzniká a jak s ním naložit?

Nejprve bychom dítěti měli dítěti především vyjádřit podporu, a to jak ústně, tak i tělesně. V první fázi je totiž důležitější, jak se potomek cítí, než to, co skutečně stalo. Oběť šikany musí především cítit důvěru. 

V rozhovoru s rodinnou terapeutkou a lektorkou preventivních programů proti šikaně Janou Švecovou se mimo jiné dozvíte, proč šikana vzniká, jak se mění její podoba a kdo se nejčastěji stává její obětí.

O šikaně se teď v českých médiích mluví víc než obvykle. Jak silně je tento jev vlastně v českých školách zakořeněn?

Šikana je jako virus obsažený v každé třídě. Vždy záleží na okolnostech, zda se rozhoří. A to je nebezpečí jak v českých, tak například ve skandinávských, britských, ale třeba též v japonských či australských školách. V českých školách si posledních dvacet let všímáme šikany motivované viditelnými socio-ekonomickými rozdíly mezi dětmi. Některé výzkumy upozorňují na zmírnění takto motivované šikany tam, kde děti chodí do školy v uniformách - na našich školách ale uniformy plošně zavedeny nejsou.

Souvisí šikana s liberální výchovou rodičů a rostoucí drzostí dětí, nebo existovala vždycky?

Šikana je jev starý snad jako škola sama, jen její podoba se proměňuje. V současnosti se tak šikana nezřídka přesouvá do virtuálního prostoru sociálních sítí, kde jsou její oběti napadány ponižujícími, urážlivými a pomlouvačnými výroky, fotkami a videy. Je to způsob méně přímý a pachatel se tu nezřídka rozptýlí do masy komentářů, které se strhnou pod zraňujícím příspěvkem. Snáz se anonymizuje a nezanechává viditelné modřiny. Také se objevil jev šikanovaného učitele, což v předchozích dekádách nebylo tak časté.

Jsou dnešní děti jiné, než byly například před třiceti lety?

Děti jsou stále stejné a mají v jádru stále stejné základní vývojové potřeby - zejména potřebu bezpečí, přijetí a lásky, nebo potřebu předvídatelného světa. To, co šikanu v posledních dekádách akceleruje, je obecná krize autority. S tím pak souvisí i to, že dnes není kladen až takový důraz na kultivování dětské agrese. Na šikaně se podepisují i rychle se měnící životní podmínky ve společnosti, třeba větší "cestování" dětí ve třídách, kdy žáci často třídy mění. S krizí tradičního modelu rodiny přibývá také dětí zažívajících rozpad své rodiny nebo i násilí mezi rodiči, ať už rozvedenými nebo v soužití. A takové děti jsou pak zranitelné stát se jak obětí, tak pachatelem šikany.

Doporučujeme: V ČR neexistuje škola bez šikany, tvrdí odborník

A jakou roli v tom hrají například počítačové hry, které jsou mnohdy plné násilí?

Myslím, že počítačové hry mají velký potenciál, dokonce mohou být výukové a rozvíjet mnohé dovednosti hráčů. Tam, kde se ale objevují prvky násilí a hra může u dítě  ovlivňovat správné vnímání hranic či otupovat jeho schopnost souctění, bychom jako rodiče měli nekompromisně zvážit její vhodnost. Je zkrátka třeba, abychom s dítětem opakovaně mluvili o tom, co dítě při hře zažívá a s čím se ve hře potkává. Dobré je také pečlivě monitorovat čas, který dítě při hrách tráví a důsledně ho dávkovat právě i vzhledem k jeho zralosti.

Proč vlastně šikana vzniká?

Především je potřeba říci, že šikana je nemocí celé skupiny, v tomto případě třídy. Šikana je vyhrocenou podobou agresivní reakce na prožívání něčeho "cizího" v "mém" prostředí. Cizí může být z jakýchkoliv důvodů dráždivé, třeba už jen proto, že je jiné než já. Zda se agrese rozvine do šikany, záleží na klimatu ve třídě. Zdaleka nejsilnějším impulsem ke vzniku šikany jsou však osobnosti ve skupině, a tím myslím i osobnost učitele. I ta totiž může za jistých okolností nepřímo podpořit dynamiku třídy, která vede právě až k šikaně.

Jakým způsobem se dá tento problém řešit? Jaké mají nástroje rodiče a jaké učitelé?

Způsobů řešení šikany ve třídách a na školách je několik. Vždy je však nutné, aby si škola povolala k řešení kvalifikovanou pomoc zvenčí - na území zamořeném virem můžou zažehnat nákazu také jenom vyškolení zdravotníci, kteří na to mají patřičné postupy a výbavu. Zjistím-li, že se můj potomek zřejmě stal obětí šikany, je třeba postupovat ve dvou směrech. Tím prvním je poskytnutí psychické podpory svému dítěti - utěšit ho a ujistit ho, že za ním stojím, což občas zahrnuje i  spolupráci s terapeutem či psychologem. Zároveň je třeba kontaktovat vedení školy a důsledně trvat na řešení situace pomocí nezávislého a vyškoleného odborníka.

Jak pomoci obětem?

Zásadní obtíží je černobílé vidění této problematiky - na jedné straně vidíme zlého pachatele, na druhé nešťastnou oběť. Jenže šikana zasahuje negativně celou skupinu, všichni si odnesou zraňující následky. Konkrétní šikanované dítě by mělo dostat prostor a čas, aby nám vypovídalo to, co chce, případně aby mělo možnost se k tomu vracet. Respektovat bychom měli jeho tempo svěřování se, jeho slovní obraty i prožívání celé situace. V první fázi je vždy důležitější to, jak se dítě cítilo a cítí, než co se skutečně stalo. Je dobře, když mu podporu vyjádříme jak slovně, tak i tělesně - objetím, laskavým dotykem, nebo tak, jak jsme s dítětem zvyklí. Důležité je, aby dítě cítilo, že je v tu chvíli plně přijímáno, že je s vámi v bezpečí, že vám svoje trápení předalo a vy mu pomůžete.

Jak trestat viníky?

To je právě to: všichni mají obvykle chuť viníky potrestat co nejpřísněji s vírou, že ti si pak už "nebudou dovolovat". Jenže takhle se šikana vyléčit nedá. Při zásazích ve škole opakovaně zjišťujeme, že vývoj přímého pachatele šikany byl někde poškozen - výchovou či prostředím rodiny. To neznamená pachatele omlouvat a oběti naznačovat, že si za svůj stav může sama. Sahat však po zjednodušujících řešeních typu „pár facek" je nejen nesprávné a neodborné, ale dokonce to nadále silně poškozuje všechny zúčastněné a šikanu to prohlubuje.

Jaký typ dítěte případně dospělého se nejčastěji stává obětí šikany?

Podle mých zkušeností bývá šikanovaný ten, kdo se něčím odlišuje. Nejčastěji jsou to lidé jiní vzhledově, lidé tělesně hendikepovaní, lidé uzavření, úzkostní či ti, kteří se odlišují národnostně, vyznáním nebo chováním. Stejně tak se může obětí stát nováček - žák či kolega.

Existují vůbec nějaké správné postupy, jak šikanu řešit?

Především je nutné se vyvarovat základních chyb: nikdy třeba nekonfrontujeme oběť a pachatele šikany, společně je "nevyslýcháme". Šikanované dítě také hodně podpoříme a oceníme jeho odvahu se svěřit. Nebagatelizujeme to, co se od dítěte dovíme, ani nepodporujeme dítě, aby to pachateli vrátilo. Tím v něm totiž obvykle vyvoláme ještě větší pocit strachu a vlastního selhání v takové situaci.

Proč oběti o šikaně nemluví?

Dítě prožívá strach a velké ponížení. Často se cítí vinné za to, co se stalo a bojí se též nedůvěry, zesměšnění či trestu dospělých. Může se obávat druhotné šikany právě ze strany necitlivě zasahujících dospělých, stejně jako hněvu spolužáků, kteří se mohou proti oběti obrátit i během řešení situace. V rodině také může panovat atmosféra, která také nepřímo podporuje vznik role oběti. Tehdy se dítě necítí bezpečně, aby o svých zážitcích ve škole promluvilo.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Složení stravy těhotných žen má vliv na pohlaví dítěte

Očichávali se spolužačkou gumu: Perly ze žákovských

Chcete otěhotnět? Jezte "potraviny plodnosti"!

Vloupání na přehlídkové molo. Pařížskou komičku vykázala až Gigi Hadid | Video: Reuters/AP
reklama
reklama
reklama