Otázka: Dobrý den,syn bude mít čtyři roky v červenci.Velmi aktivní dítko je to od narození,ale co se s ním děje ted,co chodí do školky je občas velká hrůza,naučil se od dětí věci které nikdy nedělal,odmlouvá,neposlouchá,vzteká se,většinou na něj zabírá jen pořádní seřvání a občas i plácnutí po zadečku.Samozřejmě to dělám nerada,ale občas je to bohužel nevyhnutelné,po dobrém to jde málokdy,je jakoby v pubertě,jak s ním mám tedy jednat,aby se nechoval jak nevychovaný sprateček???Děkuji Laura Autor: Laura | 22.6.2011 15:56

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Může to být reakce na vstup dítěte do školky. Může napodobovat vzorce chování, které vidí u ostatních dětí a ověřovat si postoj dospělých. Reakce křikem dítě vnímá tak, že se i maminka chová stejně jako ono...

Otázka: Dobrý den, ....mám na vás prosbu, mám první dítě, ale nevím si s ním rady, je v tom věku tří let, kdy zkouší moji trpělovst 200x za den...už jsem z toho hrozně unavená, takže se často na něj rozkřičím a pak toho lituju a vyčítám si, že nejsem dobrá matka, ale kdo tmá vydržet? Nemáte nějakou radu, jak zklidnit malé dítě když řve, tluče se vším na zem, kope, vřeští, na ulici si vzteky lehá na zem apod? Díky moc. 

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Jedná se oobdobí prvního vzdoru, kdy má dítě tendence reagovat na většinu věcí záporem a negativně. Vzhledem k obsahu dotazu Vám doporučuji navštívit odborníka, abyste si byla v postupu výchovného působení jistější. Jako první pomoc při vzdoru je poměrně osvědčená metoda odvedení pozornosti na něco jiného.

Otázka: Dobrý den, pane doktore, máme dvanáctiletého syna, který je doma v pohodě, ale ve škole se chová k učitelce opravdu hrozně. S manželem mu domlkouváme, ale nic nepomáhá, stále nosí poznámky, že je drzý, sprostý a je stále v opozici. Co s tím můžeme udělat? Děkuji za odpověď. Autor: Marie | 22.6.2011 16:51

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Jde o takzvané osobnostně výběrové vztahy, kdy se dá předpúokládat vzájemná antipatie mezi vyučující a synem. Doporučuji v první fázi probrat situaci přímo s učitelkou, hledat společné řešení pro urovnání vztahu. Jde o postoj vašeho syna k učitelce. Pokud nedojde ani poté k úpravě vzatu, pak doporučuji řešit to s odborníky z PPP.

Otázka: Moje tříletá holčička pořád všude a na každýho vyplazuje jazyk, už nevím co s ní.Nepomomůže křik, facka ani domluva, dokonce jsem jí i slíbila, když nebude vyplazovat jazyk odměnu, nepomáhá nic, když s ní někam přijdu každý na mě kouká, jak mám nevychovaný dítě, nemáte někdo radu? Autor: Maruška | 22.6.2011 16:51

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Pokud je to podle vás skutečně tak moc závažné, odbraťte se na odborníka.

Otázka: mam dvoulete dite a miva casto hystericke zachvaty ,nevim jestli je to normalni ,dokaze i hodinu brecet a neda se uklidnit,neco mu zakazu nebo jentak zacne vyvadet ze chce piti a pak ho zas nechce a porad dokola chci nechci,kdyz si ho nevsimam tak vyvadi kdyz mu dam na zadek je to horsi,nevim si snim rady bojim se kazdyho dne co prijde a taky mu neco zakazat,porad musim odvadet pozornost nekam jinam a jsem hrozne unavena.Nejhorsi je ze jsem nervak a nedari se mi to resit moc v klidu vim ze zemne citi nervozitu a proto je to horsi.Uz jsme vyzkouseli snad vse i sprchu ,snad to brzy prejde ,bije nekdy i deti a me.dekuju za radu Autor: Zuzana | 22.6.2011 16:53

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Především vy sama se musíte pokaždé zklidnit a zkusit nereagovat na projevy dítěte agresivně. Agrese vyvolává jen další agresi.Otázkou je, kolik času aktivně věnujete dítěti. Chování typu "chci, nechci" může vycházet z potřeby dítěte po aktivním sociálním s osobami v jeho okolí.

Otázka: pane doktore, mám 1.5 letého syna. několikrát mu opakovaně řeknu, že to nesmí dělat, ale on to stále dělá. někdy se stane, že se uhodí a začně brečet a vyžadovat mou pozornost.jak bych se měla zachovat,když jsem mu nejméně 3 x řekla, že to nesmí dělat? mám ho vzít do ruky a utěšovat? děkuji za radu Autor: Jana | 22.6.2011 16:55

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Doporučuji především klidnější přístup, hovořte s dítětem jasně a srozumitelně.Formulujte požadavek jednuduše.Otázkou zůstává, jak jste nastavila pravidla pro jeho aktivity. Jestliže je dítě zvyklé na to, že nemusí na první pokyn reagovat, pak je třeba použít tzv. techniky spolupráce, tedy zkusit místo křiku a trestu společně provést aktivitu, kterou potřebujete nebo chcete.

Otázka: Dalo by se říct,že jsem zoufalá matka.Před chvílí jsem uspala svého synáčka a pobrečela si.To,co některé děti předvádí ve třech letech,to náš Martínek zvládá v roce a půl.Vzteká se,že je fialový,kope kolem sebe,ŠKUBE SI VLASY a řve,jako kdybych mu něco dělala.Toto předvádí výhradně,když jsme ještě s někým.Čím větší obecenstvo má,tím líp.Stydím se za jeho chování i před tchýní,s kterou bydlíme.Je to šikovný chlapeček,ale má chvilky, kdy je neuvěřitelně agresivní.Dnes večer hodil po tchýni tvrdou hračku.Poraďte mi, prosím, v čem dělám chybu. Autor: Zdena | 22.6.2011 16:56

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Reakce vašeho syna ukazuje na nutnost navštívit co nejdříve odborného lékaře.

Otázka: můj synovec 17 let - má již cca 3 roky přítelkyni. 2x se již rozešli udájnému špičkování matky jeho přítelkyně. on je jako blázen a těší se až mu bude 18 let, že si jí vezme. jak mu opatrně vysvětlit, že by si měl užívat mládí a né se chovat jako pantoflák po 10 letech manželství? děkuji Autor: Julča | 22.6.2011 17:36

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Je možné, že váš syn nepřekonal tzv. "haló efekt", tedy stav zamilovanosti. V tomto případě je zcela mylné se domnívat, že komunuikačeně problém vyřešíte. Je nutné, aby si sám vytvořil vlastní zkušenost. Zní to možná absurdně, ale věřte, že to je jediná cesta.

Otázka: Syn 15 let, zjistili jsme u něj, že kouří cigarety, ale i marihuanu. manžel je úplně rozezlen a jen neustále stupnují hádky a negace mezi sebou. protože syn hodí pozu, je mi vše šumák, vo co ti jde. jak mu obratně a v pohodě vysvětlit následky marihuany, že by jí neměl kouřit? (známky kouření jsou u něj každý den) děkuji Autor: Petra | 22.6.2011 17:39

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Kouření marihuany mezi mládeží je v současné době módním trendem a často se tím kompenzuje pocit svobody, vdoru a dospělosti. Je otázkou, jaké zájmy váš syn má, zda není deprivován v oblasti volnočasových aktivit. Kouření marihuany a tabáku je velmi často vázáno na členství v určitých skupinách. je potřeba mu nabídnout pro něj zajímavé a přitažlivé aktivity.Křikem a zákazy nic nevyřešíte - právě naopak...

Otázka: myslíte si pane doktore, že jsem špatná matka, pokud jedu strategii na svou dceru 1.5 roku - 3 x řeknu - neposlechne a pak dostane na zadek či přes ruce? byla jsem i já takto vychovávaná a nemám z toho trauma do dnes. ale je kupodivu paradox, když jsou mé akce svědci, koukají se opovrženě a ještě přidávají komentáře co jsem to za matku. Autor: Gábina | 22.6.2011 17:41

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Každý z nás je osobnost. To, co nezpůsobilo trauma Vám, může způsobit trauma vašemu dítěti. Domnívám se, že vhodnější je s dítětem dělat různé věci společně, postupně mu přenechat aktivitu. Tím se posílí pozitivní vazba mezi vámi a dítětem. Dítě si navíc postupně na tyto společné aktivity zvykne.

Otázka: Pane doktore, zajímá mě kniha, jejímž jste spoluautorem. Už vyšla? Děkuji za odpověď. Autor: marta | 22.6.2011 21:31

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Kniha se zabývá problémovým chováním dětí a mládeže především v prostředí školy. Vyjde v nakladatelství Grada na podzim tohoto roku.

Otázka: Pane doktore, sestra má jedenáctiletou dceru, která má otce na Slovensku. Chce k němu a matku "trestá" za to, že jí otec nechce vzít k sobě tím, že je na ní neustále hrozně vulgární, oslovuje ji těmi nejhoršími výrazy, fyzicky jí napadá a neustále říká, že jí nemá ráda. na pohled je to hodná holčička, ve škole premiantka. Co byste matce doporučil? Je na ní moc hodná a nemá žádnou obranu. Děkuji i za doporučení. Autor: Martina | 22.6.2011 21:36

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Doporučuji určitě tuto složitou záležitost řešit s odborníkem.

Otázka: Setkal jste během své praxe s dítětem, o kterém byste řekl, že je tak narušené že se s ním už nedá nic dělat? Pokud ano, co bylo příčinou? Děkuji. Autor: ivana | 22.6.2011 21:40

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Nevím, co přesně si představujete pod pojmem narušené dítě. Problémové děti lze klasifikovat různě a je vždy třeba individuálně rozlišovat, zda je v pozadí např. psychiatrická diagnóza apd. nebo jde o důsledky vnějších negativních vlivů.

Otázka: Obracím se na Vás s otázkou, zda také vnímáte, že stále víc dětí učení a škola nebaví, ani se příliš nezatěžují tím, že mohou i v 16 letech skončit na úřadu práce.Do jaké míry je to problém současného školství? Autor: jana | 22.6.2011 21:44

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Vaše otázka je hozenou rukavicí do větší diskuze. Závažný problém v současné době vidím především v rozporu - liberalizace výchovy a požadavky na plnění povinností....

Otázka: Moje patnáctiletá dcera, studentka víceletého gymnázia, háže svršky, učení a vše na zem. V domácnosti nepomáhá, u sebe v pokoji má nepořádek. Do školy se připravuje v půl osmé ráno, odchází v 7.40-bydlíme ve městě, čtvrt hod od školy, ale stejně je to pozdě. Stále si píše s "kamarády" na faceboku, kde se nechá litovat-její heslo je "proč mne nikdo nemá rád, proč se o mne nikdo nezajímá". Není to pravda. v únoru roku 2009 jsme se rozvedli a od té doby si myslím,že pramení její apatie ke všem povinnostem. S otcem jezdí k jeho kamarádovi na koně jednou za čtrnáct dní. Vrací se unavená, špinavá, nemá vhodné oblečení a výbavu(např. jezdecké kalhoty, boty, helmu) Její kamarádky jsou zamindrákované spolužačky- s ostatními si nerozumí a nebaví se s nimi, má lásku-šestnáctiletého chlapce z učňáku, stále jej vyzývá na rande,ale rodiče jej s ní nepouštějí. V období po rozvodu dokonce proti mne fyzicky zaútočila, poškrábala mne v obličeji a na krku, když jsem chtěla,aby po sobě uklidila ve svém pokoji.25 lety syn to nevydržel a nařezal jí. Bez učení má ve škole trojky, připravuje mne na to,že může být i čtyřka. Chtěla jsem, aby jazyky dohnala v létě na nějakém jazykovém táboře, ale to ona odmítá.mám o ní starost, jak v budoucnu zvládne dospělost a zodpovědnost s tím spojenou. Nemá žádné zájmy, kromě jízdy na koních o víkendech s otcem-už ale ne péči o ně. Nabízela jsem jí jezdecký kroužek, to však také zavrhla.Poslední dobou se pokouší uspět ve skautu-začala pomáhat kamarádce s malými dětmi, ale dělá naschvály, své soukromé akce a výpravy v době, kdy jsou oficiální skautské akce. Pak se diví, že na její akce nikdo nepřijde a je z toho rozhozená. Děkuji za odpověd DF Autor: DF | 23.6.2011 02:10

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Dá se předpokládat, že chování vaší dcery je důsledkem současné rodinné situace.Doporučuji s dcerou v klidu probrat celou situaci a dohodnout si s ní jasná pravidla, včetně komunikace s každým z rodičů.

Otázka: Dobrý den,mám vnuka-budou mu 4 roky,má sourozence-sestry dvojčata 19 měs.Někdy je milionový,ale pak má záchvaty-vším hází/po bytě,po rodičích apod/,řekne ,že nás nemá nikoho rád at vypadneme z jeho domova-při jakoby odchodu,ztropí scénu.Začal si vymýšlet-např.řeknu mamce,že jsi na nás babi křičela m látila nás.Sestry má rád-snažíme se rozdělovat lásku všem stejnoměrně/i když on má vždy navrch-aby se necítil odstrčen,takže např.při oslavě narozenin dívek dostal teploty-pozornopst byla větší k nim,když dostal dárek i on,teplota během hodiny odezněla/.Chodí do mš,aby byl mezi dětmi,otec je voják z povolání-často bývá na cvičení,byl 9 měsíců na misii-byl takřka nezvladatelný.Rodiče se věnují všem stejně,pořádají výlety,s vnukem chodí na cvičení,chodí spát i ke mně-babičce.Jinak je slušný/někdy až moc /.Občas si s ním opravdu nevíme rady.Poradíte prosím?Děkuji babička Autor: barča | 23.6.2011 06:11

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Jde o problém rodinné konstalace, kterou popisuje psycholog Adler jako "sesazení z trůnu". Zde doporučuji nedávat dítěti najevo, že mladší sourozenci jsou důležitější než on. Věnujte mu stejnou péči a lásku.

Otázka: Myslíte si, že je dobré motivovat dítě materiální odměnou pokud zlobí? Je také možné mu říct, když zlobíš, nepůjdeš k babičce? Autor: Verca | 23.6.2011 07:23

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Otázka odměn a trestů bývá často z hlediska jejich použití složitá. Vyhrožovat dítěti, že za trest neuvidí někoho, koho má rádo, považuji osobně za zcela nevýchovný prostředek, který se nakonec může obrátit proti tomu, kdo jej vznesl... Z vašeho dotazu vyplývá, že upřednostňujete negativní přístup. Zkuste použít něco pozitivního.

Otázka: Dobrý den pane doktore, mám 3,5 letého chlapečka a roční holčičku. Syn je navenek moc hodný, krásně zdraví, hezky povídá, chová se slušně, ve školce ho chválí, ale doma neposlechne v jediné věci. Když už mi dojde trpělivost, zvýším hlas, nebo počítám do tří a pak ho plácnu. Nejradši bych to takto ale neřešila, ale už nevím, jak ho donutit poslechnout. Většinou se to týká jen pár povinností, které přes den má - úklid hraček, oblékání, atd. Pořád jedno a to samé. Poraďte mi, prosím, jak na něj. Ještě jedna věc - sestřičku má moc rád, krásně si s ní hraje, jen občas začne nějaký boj o hračku, vyloženě nějakou výraznou žárlivost v tom nevidím. Ale přibližně od jejího narození si kouše nehty (vidí to bohužel u tatínka), poraďte mi, prosím, jak odnaučit tento zlozvyk - slíbená odměna ve formě vysněné hračky nefunguje. Mockrát děkuji a přeji hezký den! Autor: NP | 23.6.2011 07:38

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Kousání nehtů je neurotický návyk. Chlapec není zvyklý si hračky uklízet sám. Zde je nutné v první fázi hračky uklízet společně s ním. a postupně přenechávat aktivitu na něm.

Otázka: Dobrý den pane doktore, osvojili jsme si děvčátko, má 4 roky, jako rodina fungujeme 3 roky. Oba ji velmi milujeme. Je velmi vnímavá, upovídaná, má dobrou pamět, s jejím chováním nemáme žádné problémy. Spíše mi vadí, že je příliš stydlivá, nedodá si odvahy sama něco vyprosit či nechat vrátit- od dětí, dospělých. Zajímalo by mne, jak je to s láskou dítěte, jak ji samo vnímá. Zní to divně, ale myslím, že je to hodně složitý pocit pro dítě. Manžel mi tvrdí, že jeho láskou si je jistá a o mojí se musí nechat " ubezpečovat". Možná ano, možná ne.Fungujeme jako běžné rodiny, matka neustále s dítětem, otec podle pracovní doby, svých zájmů, atd... Mohla bych být tou zlou, která chce, aby dítko přivlastnilo základní pravidla života, rozeznalo co je dobré a co zlé.... možná proto. Ještě bych chtěla dodat, že od doby , co jsme si ji přivezli, jsem celý rok čekala na to, že ji mohu pohladit aniž by jí to vadilo. Autor: Bobule | 23.6.2011 07:45

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Doporučuji obrátit se na psychologa, problém nelze jasně krátce zodpovědět ani analyzovat.

Otázka: Vážený pane doktore. Dovoluji si poprosit Vás o radu. Máme 7,5 letého (1.třída ZŠ) a 4,5 letého klučíka (MŠ). Oba jsou velice živé děti. Starší přinesl teď ke konci roku Napomenutí tř. učitelky za opakované vyrušování - ještě s dalšími 2 kamarády. Má od nás zákazy, domluvy, nic nepomáhá - totéž tvrdí pí. učitelka, že veškerá napomenutí jsou mu (a jeho 2 kumpánům) jedno, že i tomu napomenutí se smáli a náš kluk měl prý říct, že doma nic nebude, protože už má stejně vše zakázané. Je ale velmi bystrý, chytrý, nemá sebemenší problém ve třídě, paní učitelka tvdí, že patří k premiantům třídy, ale že tím chováním si vše kazí, že se to s ním potáhne dál a že bude mít díky tomu ve školách problémy. Požádala nás o radu, pokud bychom věděli, co na něj platí, abychom jí to sdělili, ale přiznám se, že já sama jsem momentálně bezradná a velmi mne to mrzí. Kluk měl při našem rozhovoru slzy jak hrachy, rozhodně si nemyslím, že je bez viny, ale dle jeho vyprávění a také jak ho znám, než by žaloval na kamaráda, tak to raději nechá na sobě nebo vina pak dopadá na oba - přesto, že si začne kamarád - nebo mu to přijde zábavné, tak se zkrátka přidá. Můžete mi prosím napsat radu, názor na takového chování? Velice děkuji a přeji hezký den. Autor: Stupajda | 23.6.2011 07:49

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Důvodů může být hned několik zároveň, například, že se váš syn ve škole nudí, má problém s pozorností a snaží se na sebe upoutat pozornost spolužáků. V každém případě doporučuji navštívit PPP a celou záležitost zkonzultovat s dětským psychologem.

Otázka: Dobrý den, můj 4,5 letý syn neustále napadá mladšího bratra i jiné děti.Místo pozdravu ve školce řekne něco nepatřičného, co se mu líbí na to začne i přes mé opakované "ne"šahat.Stále na sebe nějak upozorňuje.U nás se tedy fyziské tresty používají.Děkuji. Autor: blecha | 23.6.2011 08:09

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Je otázkou, jak se váš syn choval před narozením bratra. To by po Vás mohlo být vodítkem k tomu, abyste zhodnotili, nakolik se jeho chování změnilo, do jaké míry mu chybí vaše pozornost... S fyzickými tresty velmi opatrně - vyvolávají vzdor, odmítání autority.

Otázka: Dobrý den pane doktore, mám úplně stejný problém se synem jako máma Stupajda, akorát že je mu již 1O let. Ve škole prospívá na výborné, ale chování je o vyrušování, poznámkách, zapomínání.... Co už bylo domluv a slibů, ovšem realita skončí další poznámkou. Jestli existuje univerzální rada jak toto zvládat na domácím i školním poli, budu velmi ráda. S pozdravem krásného dne Káťa. Autor: Káťa | 23.6.2011 08:13

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Univerzální rady v takovýchto případech neexistují. Vzhledem k prospěchu vašeho syna Vám doporučuji navštívit školního (pedagogického) psychologa a celou záležistost řešit ve spolupráci s ním a se školou.

Otázka: Šestiletá dcera už tak dva roky naprosto nerespektuje matku. Dělá naschvály. Před spaním dá pusu tatínkovi a maminku obejde a zjevně má radost, že je maminka smutná. Když má mamince něco podat, tak buď to dá jiným směrem a nebo to nepodá, ale hodí. Běžné pokyny jako pojď se obléknout, umyj si ruce, bež do vany ignoruje. Autor: Heduš | 23.6.2011 08:41

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Zkuste si odpovědět na otázku, co je motivem jejího chování k matce. Z hlediska vašeho dotazu předpokládám, že nebudoi zcela optimální vztahy mezi vámi a vaším manželem....

Otázka: Dobrý den. Mám 10-letou dceru. Dcera je na mě zlá, protivná, lže,nesnáší, když má mít nějaké povinnosti, tzn. úkoly do školy, učení, úklid pokojíku...(dokáže k vůli tomu brečet, vztekat se i půl hodiny, i tak to udělá jen na půl). Když to po ní vyžaduji, řekne mi, že jsem hrozná matka, že mě nemá ráda a že skočí raději z okna, protože to prostě dělat nechce a nebude. Prý ji mám nechat na pokoji a starat se sama o sebe. Vyčítám mi, že chodí škaredě oblečená, že se oblečení nebude líbit spolužačkám. Vydírá mě, že pokud ji např. nekoupím boty či cokoliv jiného, co se jí líbí, nebo se právě nosí, skočí pod auto. Nic ji nebaví, je věčně unuděná, momentálně k životu potřebuje jen kamarádky a to ji stačí. Jakmile není středem pozornosti, pak brečí, že ji nikdo nemá rád. Ničeho si neváží, všechno musí mít, a pak to jen leží v pokojíku. Má skoro 3-letého bratra, nechce mi s ním pomáhat (nachvíli pohlídat, zabavit), protože je to pro ni opět další povinnost. Jinak lidé z okolí ji mají velice rádi, prý je jak sluníčko. Hodná, ochotná, příjemná. Jak ji přinutit k větší zodpovědnosti?Mám strach, že jí to hrozné chování zůstane a bude se to s ní táhnout až do dospělosti. Autor: lidka | 23.6.2011 09:13

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Na podobnoý dotaz jsem již odpověděl výše. Vaše obavy jsou předčasné, je otázkou, jak se formovaly vaše vztahy s dcerou po narození jejího bratra a zda její projevy nejsou důsledkem žárlivosti a obavy ze ztráty vaší pozitivní pozornosti.

Otázka: dobry den mam problem smou 10 letou dcerou.Trva to uz 2roky a postupne se to zhorsuje nepripravuje se do skoli,odmlouva ,veci a uceni hase po zemi a nechce si ho uklidit,veci ktere ji vecer pripravim do skoli si rano vezme uplne jine,ke svemu 6letemu braskovi se chova take osklive a neboji se mu rict ze ho nenavidi,prosim o radu jestli bychom meli vyhledat odbornou pomoc psichologa dekuji Autor: Jitka | 23.6.2011 09:22

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Proč jí věci do školy připravujete Vy? Možným důsledkem chování vaší dcery může být šjškolní neúspěch zapříčiněný například vývojovou poruchou učení. Doporučuji Vám navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu v místě bydliště.

Otázka: Mám 3letou dceru, která mě dedy poslechne a udělá všechno co po ní chci (oblékne se sama nají i uklidí po sobě hračky) ,ale má svoje chvilky kdy nás začne kousat plácat a když jí ořiknu ,že to nesmí dělat tak se nám směje a když jdeme ven tak semnou jde hezky a poslouchá ,ale když jde s sněkym jiným tak utíká pláče a chce chovat.Já osobmě jsem jim řikala at jí daj na prdel když je taková ,ale oni at sní někam zajdu ,že to není normální,ale já si mylím ,že mám dítě vychované a mě poslouchá a oni si jí taky musí naučit je poslouchat a né jen rozmazlovat né?Děkuji za odpověd Autor: Martina | 23.6.2011 09:39

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Zkušenosti dětí s jednotlivými dospěšlými se projevují zákonitě v jejich chování a postojům k nim. V uvedeném případě se může jednat například o silnou citovou závislost na rodičích. Z toho vyplývá i pocit bezpečí a jistoty, pokud jsou dítěti nablízku.

Otázka: Dobrý den pane doktore. Mám 2,5 letou dceru Eminku. Eminka je bystrá (zná barvy, počítá do 3), zřetelně mluví a celkově je spíš klidné dítě, které se umí soustředit (nemáme TV). Přesto má někdy výbuchy hněvu, kdy mne i uhodí nebo škrábe, třeba když hned nepochopím co chce. Já ji v žádném případě nebiju, ale výjímečně ji pohrozím, že ji plácnu když nebude poslouchat. Co s výbuchy agresivity? Nějaký sport? Děkuji Anna Autor: Anna | 23.6.2011 10:24

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Dcera reaguje na skutečnost, že nechápete, co po vás chce. S ohledem na věk se dá říci, že takto děti v jejím věku mohou občas reagovat. Pokud nejsou tyto reakce ojedinělé a opakují se častěji, doporučuji zkonzultovat to s dětským lékařem.

Otázka: Dobrý den, pane doktore, nemám žádnou otázku, pouze bych Vám chtěla poděkovat za Vaše výtečné hodiny na univerzitě - dodnes na ně vzpomínám. Hodně štěstí Autor: Dagmara | 23.6.2011 10:31

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Vážená paní kolegyně, děkuji Vám za laskavý projev sympatie. Potěšila jste mě. Přeji Vám mnoho profesních úspěchů.

Otázka: Dobrý den, pane doktore chci se jen zeptat co mám více dělat.Mám tři děti.15 letého syna(hodný,dobře se učí..)a potom 8 letá dvojčata.Jedna je poslušná,dobře se učí a zlobí tak normálně.Ale ta druhá ta nám dává zabrat.Je sprostá,na nic neposlechne.Neustále musí někoho provokovat,zlobit...nesmí se na ní člověk ani podívat.Hned má odpověď-nekoukejte na mě,dejte mi pokoj...Přitom všechny děti vychováváme stejně.Mají vše od nás i od prarodičů. Děkuji moc za radu.I když my jsme na psychiatra,tak ona to nevidí.Děkuji a přeji hezký den D.P Autor: Dagmar | 23.6.2011 10:33

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Zkuste se zamyslet nad tím, zda se vaše dcera přece jen necítí v rodině poněkud odstrčenější. Rodiče mnohdy nejsou schopni tyto jemné detaily vnímat. Dobré by bylo znát vzájemné vztahy mezi sourozenci. Jedná se opět o problém rodinné konstalace, který doporučuji v případě nutnosti konzultovat s dětským psychologem.

Otázka: Dobrý den, velmi ráda bych využila této možnosti a zeptala se na "zlobení" svého 7letého synka. Jen se obávám, že nebudu schopná popsat jeho chování jasně. Syn končí první třídu a jeho zlobení spočívá v tom, že se na žádnou školní činnost nesoustředí a neustále musí něco montovat, zkoušet, prohlížet, zapojovat, šroubovat či rozmotávat apod. Na žádné moje či manželovy pokyny nereaguje, vše musíme opakovat desetkrát či zvyšovat hlas. Absolvovala jsem různé kurzy efektivního rodičovství, takže se s ním snažím jednat empaticky, vysvětluju, proč se určité věci nedělají apod., ale nedá si říct. Výsledkem jsou rozmontované a poztrácené ventilky od kola, zalomený zámek od auta apod., pak se omlouvá, že ho to mrzí, je mu to líto, ale jak tomu předcházet? Domnívám se, že je to reakce na narození jeho brášky (má 4 měsíce). Nemyslím však, že staršímu synovi věnuji méně pozornosti - kdy to jde, mladšího odkládám a věnuji se aktivně pouze staršímu (kino, hřiště, kolo). Projevy žárlivosti u něj nepozoruji, naopak, chová se i mluví tak, že je nyní starší šikovnější brácha, který přenechal výsostné místo benjamínka bráškovi. Nedokážu mu vysvětlit správnou "míru" chování, do všeho je hrozně hrr, všechno chce dělat sám, nic si nenechá ukázat ani vysvětlit. Také radost z něčeho a lásku projevuje velmi divoce - plácnutím po zadku, poplácáváním po tvářích, bolestivým objetím, štípanou pusou...Budu moc věčná za jakoukoli radu tím víc, pokud bude fungovat!Předem děkuji a přeji mnoho zdraví a pracovních úspěchů! Evelýna Autor: Evelýna | 23.6.2011 11:05

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Zn hlediska vašeho sdělení doporučuji péči odborníka. Odpověď by vyžadovala hlubší analýzu rodinného prostředí.

Otázka: Dobrý den, pane doktore, co podle Vás chce 10-ti letý kluk říct tím, když neustále doma provokuje staženýma kalhotama a ukazováním různých intimních částí svého těla? Autor: hacinda | 23.6.2011 11:37

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Z vašeho dotazu nelze řadu indicií k odpovědi zjistit. Doporučuji konzultaci u odborníka.

Otázka: Vážený pane doktore, prosím Vás o radu ve věci výchovy mého syna (2 roky 9 měsíců). Velmi těžce nese narození sourozence (chlapec, nyní 1 rok 2 měsíce). Trápí mne nejen záchvaty vzteku, kdy se nechce rozdělit nebo půjčit hračku, ale také výroky jako:“Maminka je jen moje. Brášku nemám rád. Vyhodím brášku do popelnice.“ apod. Bohužel se také snaží mladšího syna fyzicky napadnout (škrábnout, plácnout, kopnout, uhodit nějakým předmětem). Jsou však i chvíle, kdy se chová velmi pěkně (dává pusinky, myslí na to, aby i bratr dostal sladkost, po návštěvě u prarodičů připomíná, abychom bratra nezapomněli, podá mu dudlík apod.) Snažím se vše vysvětlovat a péči i pozornost věnovat oběma stejně. Některé vyhrocené situace se mi však nedaří zvládnout a synovi naplácám, což si vyčítám. Je to velmi živé, bystré, citlivé dítě. Na svůj věk opravdu velmi dobře mluví, vše si pamatuje, umí si dát věci do souvislostí. Myslela jsem si, že se časem s narozením sourozence vyrovná, ale i po více než roce se situace nijak výrazně nezlepšila. Děkuji za Vaši radu a přeji hezký den. Autor: Viktorie | 23.6.2011 11:58

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Za chováním vašeho symna k mladšímu btratrovi je sourozenecká žárlivost.Je třeba, abyste věnovali pozornost staršímu synovi samotnému a snažili se nepreferovat péči o mladšího. Jde často o projevy, které si rodič v konkrétní chvíli neuvědomí, například při obstarávání mladšího nevědomky staršího okřikne...

Otázka: Dobry den pane doktore, mam 2leteho syna, zacina si uvedomovat svoje vlastni "ja" takze se zacina vztekat, bupat nohou a hodne nahlas vriskat - jak hoto odnaucit a neskakat jak on piska? Jedna se venku hlavne o odchody z piskoviste ci herny, vraceni pujcenych hracek atd.. Je nejaka rada, jak postupovat a nezesilet? Predem dekuji a preji krasny den. Autor: Victorie | 23.6.2011 12:10

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : S negativními výchovnými postupy v tomto citlivém období dítěte zacházejte velmi opatrně.Ž heldiska vývoje a formování ega jsou jeho projevy v rámci normy. Nehledejte hned za vším vážné výchovné problémy.

Otázka: Dobrý den pane doktore, Moje osmiletá dcera je ve škole bezproblémová, oblíbená mezi učiteli i vrstevníky. Z kroužků ted ukončila plavání, aikido a hudební nauku a hru na flétnu. Žijeme 3,5 roky v zahraničí, mluví plynně francouzsky, paralelně dělá českou školu. Nyní v létě se vracíme do ČR. Je jedináček, neustále mi odmlouvá, soupeří se mnou, snaží se mě brát jako sobě rovnou v otázkách domácích prací, vymožeností, používání PC, telefonu, atd. Jak jí mám jednou provždy vysvětlit, že je dítě, že se na všechno se vydělávají peníze a že pomáhat doma je normální a že nechci po ní nic co by nezvládla - když se jí zeptám co by ráda dělala ve volném čase, vždy odpoví dívat se TV nebo na PC, odmítá si sama hrát či si jen tak s námi-rodiči povídat. Na výletech by nejraději vysedávala v restauracích a tváří se velmi ukřivděně když jí nekoupíme na co si ukážře. Vyžaduje aby mohla chodit sama přes park do školy-2.třída. zásadně odmítám. Pochybuji, jestli jí ukazujeme dost lásky a nevím, jak ji motivovat k jiným činnostem. Ráda bych, aby plnila bez řečí drobné úkoly které jí předkládáme a neměla na vše 100 odpovědí a drzých narážek. Nevím, kde děláme chybu. Určitě ji nerozmazlujeme, nekupujeme drahé oblečení ani věci, snažíme se v normálnu a učit a vést ji ke vztahu k penězům. Děkuji mockrát za odpověď. Andrea Autor: Andy | 23.6.2011 12:53

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Zkuste se více orientovat na prozkoumání vztahu mezi vámi a dcerou. Cím jsou determinovány? Jakou roli v nich hraje váš životní styl? A jakou máte představu o tom, kterým směrem by se vaše dcera měla vydat. Nejsou vaše požadavky nepřimeřené? Myšleno z hlediska kvantity a kvality....

Otázka: Dobrý den, mám dotaz, synovi je rok a devet měsíců a nemůžu si stěžovat, že by zlobil pořád, ale jak se řiká "má své dny" :). Spíše by mě zajímaly důvody proč dělá věci, které popíši a event. jak je odstranit/utlumit.. Když mu něco zakážu - př. že si nemůže vzít ostrý nůž nebo, že musí chvilku počkat, že jen donesu dolů do patra talíř a hned se vrátim tak spustí řev a i když se př. vrátim a zopakuju mu že hned příjdu, tak nepřestává.. neděje se to pokaždé, ale jsou dny kdy dělá scény celý den a u jakékoholi odklonu od jeho přání, taky ho nemůžu odnaučit házení s věcma, nepomáhá domlouvání, zvýšený hlas, plácnutí, když ho navíc plácnu tak se začne mlátit sám aby docílil toho, že ho budu litovat (někdy se opravdu praští hodně, začne př. mlátit hlavou o zeď, nebo ostrý roh stolu...), v poslední době když dostane záchvat řevu tak pomáhá si k němu kleknout chytnout ho za ruce a hodně nahlas mu říct at se sklidní a zopakuju mu proč a jak, sklidní se, zdá se že to pochopil ale je schopný tu samou scénu u obdobné situace nebo něčeho jiného zopakovat za tři minuty znova.. Jedná se o házení se vším - hračky, jídlo, příbory - natolik ho to láká, že mu stojí za to to udělat i když ví, že mu vynadám nebo plácnu, zkoušela jsem i ho pár dní ignorovat protože hodněkrát s tim praští a kouká na mojí reakci, ale ani to nepomohlo. Zkoušela jsem i variantu, že dobře zahodil si to a teď to jdeme uklidit (to dělám denně se vším jakmile si s něčim přestane hrát tak uklidit, jakmile něco vysype tak uklidit), tím ale jsem docílila toho, že to pochopil jako hru a šel schválně rozhazoval jídlo a pak šel se smetáčkem a že to uklidí... nedělá to pravidelně spíš když se na něj rozčílim tak dělá jako že to jde hned uklidit, ale zase je schopný se otočit vzít něco jinýho a zase to celý vysypat.. Jsem se synem na mateřské, věnuji se mu denně, chodíme na procházky, hřiště, čteme i dvě tři hodiny denně, stavíme kostky atd... je akčnější a vyžaduje větší pozornost, vyhrát si sám začal až teď před pár měsíci, předtím vyžadoval neustálou asistenci. Od doby co začal chodit (v roce) do teď v podstatě bojujeme s rozhazovánim věcí, ubližováním si jak jsem výše popsala, tři čtvrtě roku trpělivosti, posuny jsou, ale pořád to přetrvává. Spíš bych ráda věděla důvody proč když ho potrestám tak proč si začne sám ubližovat? A jak mám na to reagovat? To rozhazování a házení věcma - je to věkem a přejde to nebo je to něčím jiným? Jak postupovat a na co si dát pozor. Díky za odpověď. Autor: blagica | 23.6.2011 13:22

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Problém může být složitější, rozhodně nebude na škodu, když se o tom poradíte s dětským lékařem.

Otázka: Pane doktore, mám syna 4,5 roku, je sportovně nadaný, musí být neustále v pohybu, dali jsme ho proto na fotbal. Na trénincích ale velmi zlobí, často si dělá co chce a neposlouchá trenéra, ostatní děti dělají co mají, ale on si opodál kope jak chce sám, případně ještě pošťuchuje ostatní a vytváří chaos. Napomínání a různé zákazy moc nepomáhají, myslím, že si syna v oddílu kvůli neposlouchání nebudou chtít nechat, ani když je fotbalově šikovný. Tak co s ním mám dělat? Děkuji moc za odpověď Autor: Jana | 23.6.2011 13:26

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Způsob řešení tohoto problému vyžaduje jiný pohled na věc.To znamená, že by bylo vhodné poradit se ohledně přístupu k hyperaktivnímu dítěti se speciálním pedagogem.

Otázka: Dobrý den, můj 11 syn má výbuchy vzteku, je slovně agresivní,např. když mu něco zakáži nebo si má plnit své povinnosti, je neustále v opozici. Na mladší sestru je zlý, strká do ní. Mluví s ní neurvale. nevím zda to mám připisovat nastupující pubertě nebo jeho povaze. Oba s manželem ale takto nejednáme. Poraďte mi jak změnit jeho chování a jak vycházet se vznětlivou povahou. Ve škole ani v kolektivu problémy nemá. Děkuji L Autor: lIBI | 23.6.2011 13:33

PhDr. Jan Mattioli, PhD., : Z vašeho sdělení vyplývá, že výchovné problémy mají vymezené pole působnosti - rodinné prostředí. Z hlediska výchovného přístupu je dobré vzít mimo jiné v úvahu, že jedinci mohou reagovat tak, že pokud nemohou vyniknout v tom dobrém slova smyslu, hledají možnost vyniknout prostřednictvím negativních projevů chování. I to by mohl být problém vašeho syna, dalším faktorem může být i žárlivost, pocit nedostatečného ocenění v rodině....