Příběh: Matka mě porodila, ale babička vychovala
Pro Lucii se babička stala maminkou a matka vzdálenou příbuznou. Toto je příběh, který nám napsala do redakce.
Lucie sice říkala babičce "babi" a matce "mami" jako každé dítě, ale už od školky si uvědomovala, že je to s ní trochu jiné než s ostatními. Bydlela totiž u babičky a maminka za ní dojížděla dvakrát za měsíc o víkendu. A někdy také jen jednou nebo vůbec...
Když začala odrůstat, ptala se na spoustu věcí a odpověď byla vždycky trochu vyhýbavá. "Víš, maminka tě má ráda, ale měla moc práce a já spoustu volného času - a tak jsme si to prohodily. Stýská se ti po ní? Pojď půjdeme..." a následovala nějaká pěkná zábavná činnost, při které holčička na své pochybnosti rychle zapomněla.
Doporučujeme: Cítím se méněcenná - jsem "jenom" máma
Někdy ve dvanácti letech pak Lucka zjistila, že už se ani nemá proč ptát. Babička se pro ni stala maminkou a matka vzdálenou příbuznou. Toto je příběh, který nám napsala do redakce.
Porodím, ale postarej se o ni!
Teprve když sama Lucka odcházela v devatenácti letech studovat do Prahy, babička jí povyprávěla všechno. Nebo skoro všechno: Jak byla máma vynikající studentka. Jak přišla do jiného stavu s někým, koho si nechtěla brát, a věřící babička jí rozmluvila potrat. "Porodím to dítě, i když ho nechci, ale starat se budeš ty," dohodly se.
A tak se babička vzdala své práce a miminko jelo z porodnice rovnou k ní, kde už zůstalo. Zatímco její dcera vystudovala s červeným diplomem, ona vypiplala malou holčičku. Díky majetku po dědovi, který se už vnučky nedožil, nikdy netrpěly nouzí. "A mně to nakonec přišlo úplně normální, protože jsem díky ní zase nikdy netrpěla nedostatkem lásky," konstatuje Lucka.
Buď ty, nebo já!
Co už babička nevyprávěla, byl ostrý střet obou žen poté, když její matka dostudovala a dostala nabídku na dvouletou stáž v zahraničí. "Není možné, abys mi ji po čtyřech letech vzala. Dostudovala jsi. Malá potřebuje mámu a domov. Buď se o ni začneš starat hned teď jako máma, nebo dáš souhlas, abych si ji osvojila a budeš si dělat, co chceš. Přijet za námi můžeš kdykoli, vždycky budeš vítaná," stanovila babička podmínky.
Čtěte také: Američanka šokovala svět: Porodila vlastního vnuka!
A maminka souhlasila. Z babičky se tak stala matka a z matky milá teta, která si s holčičkou jednou párkrát za rok přijela pohrát.
Z Německa, kde nakonec zůstala na práci deset let, to bylo daleko. Vlastně ani nikomu nechyběla. Lucie milovala svou babičkomámu a babičce naplnila láska k vnučce život způsobem, který už nečekala.
Paradoxy osudu
Pak se stalo několik věcí najednou. Jako by to byla rodová tradice, Lucie otěhotněla ještě před státnicemi. Rodila asi tři týdny po nich a rovnou nastoupila na mateřskou dovolenou, přestože měla možnost zůstat učit na univerzitě. Na to, že by dala přednost kariéře před miminkem, vůbec nemyslela.
Otec dítěte a později její manžel (Svatbu jsme nestihli před porodem, no a co!) byl štěstím bez sebe stejně jako babička, teď už vlastně prababička.
Do toho všeho se do Čech vrátila Lucčina matka, unavená osamělou zahraniční kariérou, a všechno do sebe krásně zapadlo. Lucie s rodinou bydlí kousek od maminky. K té se po dlouhém přemlouvání přestěhovala i babička, která už potřebovala pomoc a péči. Lucčina maminka jí tak vrací všechno, co v životě dluží své dceři.
"Mám pocit, jako by se uzavřel nějaký kruh života," konstatuje Lucie, "všechno je prostě tak, jak má být. Ne že by někde hluboko nezůstaly střípky hořkosti a výčitek, ale všechny tři jsme se přes ně dokázaly přenést a žijeme jako jedna velká rodina."
Zvláštní příběh, viďte? Někdy si s námi osud opravdu zahraje, ale vždycky máme možnost zahrát dobrou hru i se špatně rozdanými kartami. Alespoň v dlouhodobém horizontu. Nebo ne?
O tom můžete diskutovat pod článkem.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Matka a tři dcery: Mají vlasy po kotníky, nestříhají se
Jste stará duše? Jak poznat, že nežijete na Zemi poprvé
Léčba a falešná naděje: Nevyhazujte peníze zbytečně
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
