Předtucha malé holčičky: Proč zpívala mrtvé tetě?
Martině i jejím blízkým se staly zvláštní věci už víckrát. Nejvíc ji ale zasáhla "ta záležitost s tetou", jak sama říká. Zanechala ve mně pocit, že opravdu něco existuje, a jsem za to ráda," vzpomíná.
Martině i jejím blízkým se staly zvláštní věci už víckrát. Nejvíc ji ale zasáhla "ta záležitost s tetou", jak sama říká. "Zanechala ve mně pocit, že opravdu něco existuje, a jsem za to ráda," vzpomíná.
"Moje maminka pochází z devíti dětí, a kdyby vše vyšlo, mohla být asi ze třinácti. Nejvíce měla ráda tetu Zdenu, která bydlela jen přes ulici od nás. Mně bylo tenkrát asi dvanáct let. Tetu jsem moc milovala a ráda k ní chodila na návštěvu. Měla totiž krásný klavír a trpělivě mě učila na něj brnkat. A vždycky, když jsem přišla, byl na stole připravený kus bábovky nebo závin a horké kakao, " píše Martina.
"Pak Zdenička prodělala operaci srdce po infarktu. Maminka za ní chodila a pomáhala jí, jak se dalo. Před tím osudným ránem to už vypadalo, že je vše v pořádku. Teta byla plná energie, přišla k nám na návštěvu a vyprávěla, jaké má plány do budoucna, že pojede do lázní, bude žít zdravě... Nikdo nemohl nic tušit."
Ona umřela…
Tu noc se mamince tehdy malé Martiny špatně spalo. Zdálo se jí, že leze na vysoký žebřík a nemůže se dostat na konec. Také Martinku trápil ošklivý sen: Byly s tetinou vnučkou zamknuté v tmavé místnosti plné vodovodních trubek. Marně se snažily dostat ven, plakaly, bušily do dveří a volaly o pomoc, až se z toho probudila.
Malá Martinka se hrůzou probudila a zamířila do kuchyně, kde slyšela hlasy. Zdálo se jí, že slyší maminku, která za stolem naříká a pláče. "Ona umřela," zaslechla jen a hned pomyslela na rodinného pejska Bobinu, který už byl starý a trápily ho zdravotní problémy. V kuchyni ale nikdo neseděl...
Martinka, byť s úlevou zjistila, že její pejsek je v pořádku, přesto cítila podivnou tíseň, tak spustila nahrávání na magnetofonu a zpívala... Po chvíli tichécho zpívání si šla zase lehnout a noční zážitek zaspala.
Zlá předtucha
Netušila, že všechno je úplně jinak… Když i její maminku probudila noční můra, nemohla už usnout. Cítila zlou předtuchu, bála se o sestru Zdenku. Nakonec nevydržela v posteli, vstala a vzala na procházku Bobinu. Když šla kolem tetiných oken, viděla v jednom z nich modré světlo a slyšela pípání: tůt, tůt, tůt… tůůůůůůůůůůůůt… Vyběhla po schodech. Uviděla tetu ležet na zemi a okolo lékaře, kteří se ji marně snažili oživit.
Ještě ten den sousedé mamince vyprávěli, že se tetě udělalo špatně. Stihla jen vyjít na chodbu a zabušit na sousedovy dveře. Zavolal hned záchranku, ale přesto pomoc přišla pozdě.
Zpívám ptákům a zvlášť holubům
Proběhl pohřeb, pohřební hostina a smutný návrat domů. Maminka, aby všechny rozveselila, pustila magnetofon. A všem naskočila po těle husí kůže.
"Dnes ti budu zpívat, teto," pronesl vážný dívčí hlásek. A pak už malá Martinka ze záznamu z onoho pochmurného rána, když o smrti tety ještě vůbec netušila, zpívala a zpívala, pořád dokola, jedinou písničku: Holubí dům. Písničku, která zněla na pohřbu, když rakev s tetiným tělem klesala dolů…
Stalo se i vám, že jste měli ošklivý sen, který se proměnil ve skutečnost? Věříte na věci mezi nebem a zemí? O své zkušenosti a zážitky se můžete s ostatními podělit pod článkem. Dát svůj názor najevo můžete také v anketě.
zdroj: mojetehotenstvi.cz
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
