reklama
 

Postrach dětí, nebo milá tradice? Jak zvládnout Mikuláše a čerta v klidu a pohodě

"Pozvat, či nepozvat?" Otázka, kterou si před 5. prosincem kladou mnozí rodiče. Nechtějí své ratolesti vystavovat zbytečnému stresu, ale přitom vědí, že mikulášská nadílka je součást předvánoční tradice. Jak ji zvládnout, aby proběhla bez strachu?

Foto: Profimedia.cz

Určitě si taky pamatujete, jak jste s napětím čekali, až u vašich dveří uslyšíte libé andělské zvonění doprovázené hrozivým řinčením řetězů. A v čele téhle party kráčel důstojný Mikuláš s knihou hříchů. Ve vás byla malá dušička, v hlavě jste si opakovali navrčenou básničku a zpytovali svědomí, za co vám svatý muž vyčiní a jestli vás náhodou pekelník rovnou nestrčí do pytle.

Někdo na tyhle chvíle vzpomíná rád, pro jiného je to celoživotní noční můra. Záleží na tom, jak nadílka probíhala. V podobné situaci jsou teď naše ratolesti, a tak mnozí rodiče přemýšlejí, jestli je chtějí vystavovat stresu. Pokud dokážete navodit atmosféru bezpečí a nadílku pojmete jako součást adventních zvyků, nikoliv jako odvetu za celoroční zlobení dítka, určitě na Mikuláše a spol. budou jednou s dojetím vzpomínat. Jak tedy na to?

Strach není nepřítel

Psychologové tvrdí, že přehnaně ochranitelská péče není pro dítě nic přínosného. I negativní zkušenosti a mírně stresující situace ho přece obohatí. Když je dokáže zvládnout, bude odolnější i pro skutečný život. Mělo by se naučit čelit nepříjemným zkouškám, naučit se překonat obavy a vystoupit z komfortní zóny. Určitý druh strachu a nejistoty k životu patří a kluci a holčičky by se neměli sesypat, jakmile se na ně někdo křivě podívá. A kdy jindy by si to měli vyzkoušet nanečisto než na domácím "trenažéru" pod ochranou milujících rodičů, kteří stojí na jejich straně. Děti musí vědět, že by dospěláci zasáhli, kdyby si náhodou ten rohatec na ně troufl.

Není to pomsta

Ujasněte si se všemi aktéry, jak bude celá nadílka probíhat. Určitě ji neberte jako příležitost pomstít se svým zlatíčkům za všechno to zlobení, odmlouvání a neposlouchání. Vy byste měli být ti, kdo je budou držet za ruku, bránit je před nadpřirozenými postavami a zdůrazňovat Mikulášovi, že i když potomek občas zazlobí, určitě do pekla nepatří. Od vás děti potřebují zastání a oporu. Potvrdí se jim tak pocit, že domov je bezpečné místo, kde vždycky najdou pochopení a kde je mají rádi.

Domluva nutná

Především předškoláci, jejichž fantazie je bezbřehá, prožívají Mikulášovu návštěvu velmi intenzivně. Nenapadne je, že ty pohádkové postavy u nich v obýváku jsou obyčejní smrtelníci z masa a kostí. A proto si raději předem proberte, jak bude celá akce probíhat. Upozorněte čerty, zda se mají rozvášnit, nebo naopak jít na vašeho potomka pomalu. Můžete vousatému světci sdělit, na jaké prohřešky má upozornit, ale poproste ho, aby zmínil i dobré vlastnosti, které dítě má - a jistě jich není málo.

Nadílka na závěr

Mikulášská tradice je v neposlední řadě skvělou alegorií zla a dobra, které ho vždy porazí. Dobrotivý Mikuláš přece vždycky dokáže zlobivého raracha umírnit. A když od něj dítko na závěr dostane sladkou nadílku (klidně symbolicky proloženou nějakou tou bramborou), zjistí, že zase jednou dobro zvítězilo na pekelnými silami. A když celá nadílka bude probíhat v klidu a v pohodě, odnesou si dítě i dospělí na ni jen milou vzpomínku. Díky takovému přístupu stále bude Mikuláš tradicí, která podpoří kouzelnou atmosféru adventního času a na kterou se děti budou těšit.

Božská Taylor a vyzývavá Selena. Jinak byly ceny AMA přehlídkou divnosti | Video: Reuters
reklama
reklama
reklama