Poslední věci: Péče o nemohoucí babičku
Babička o něj pečovala odmalička. Vyzvedávala ho z družiny, když máma nestíhala, doučovala ho matiku, zkoušela z německých slovíček. K narozeninám mu pekla čokoládový dort. Teď vnuka už jen málokdy pozná, říká mu jménem jeho dědy. Mladíkovi je z toho do pláče. Ale stará se o ni dál.
"Každé ráno večer dáš babičce na talíř prášky a dohlédneš, aby si je vzala jen jednou. Už zapomíná tolik, že by klidně polkla čtyři..."
Máma chrlí pokyny a sedmnáctiletý synek přikyvuje. S babičkou, matkou své matky vyrostl. Odmalička se o něj starala, moc rád jezdil k ní na chalupu do Jizerských hor. Když byl malý kluk, dělal pro něj děda bojovky po lese, zatímco babička vařila bramboračku s hříbky a pekla borůvkový koláč.
Děda umřel už dávno, ale babička s vnoučkem prošla celou základní školu - vyzvedávala ho z družiny, když máma nestíhala, doučovala ho matiku i češtinu, zkoušela z německých slovíček. K narozeninám mu pekla jeho zamilovaný čokoládový dort. Byl její nejmilejší vnouček. Teď ho jen málokdy pozná. Říká mu jménem jeho dědy, jindy zase oslovuje úplně cizího pána. Mladíkovi je z toho do pláče. Ale stará se dál.
Dluhy, které se nevracejí
"Když jsem byla mimino, starala se o mě. Přece teď babičku neodložím někam do ústavu, mezi cizí lidi. Musím jí vrátit péči, kterou mi dlouhá léta věnovala. A až budeš ty v mém věku, budu na řadě já, aby ses o mě postaral - jen si nemysli," vysvětluje máma. Nejsou to planá slova a syn má dobrý základ do budoucna.
Doporučujeme: Vyvážit babičku zlatem! Nebo obalit dehtem a do peří?
"Péče o starého, nemocného člověka je vždy vyčerpávající psychicky i fyzicky. Ale je to dluh, který máme vůči předchozí generaci. Tím, jak se k němu postavíme, předurčujeme, jak se zachovají naše děti k nám," konstatuje pražská psycholožka Vlasta Svobodová. "Dítě by to mělo pochopit, samozřejmě přiměřeně svému věku. Jinak vysvětlíte, že babička odchází, šestileté holčičce a jinak šestnáctileté slečně. Podstata ovšem zůstává stejná."
Až se tobě bude třásti ruka...
"Můj dědeček pocházel ze Slovenska, a tak u nás býval jen jednou do roka, zato třeba na měsíc. Byl to typický zedník, který jako by vyšel z filmového scénáře Tisícročné včely. Když se opil, mluvil plynně francouzsky, protože tam jezdil v letní sezóně stavět. Můj táta k němu měl zvláštní vztah - obdivoval ho i odsuzoval zároveň, asi proto, že byl jako dítě od něj hodně bit, to tenkrát bývalo úplně normální," vypráví učitel Jiří.
Nabízíme babičku k adopci! Záruční lhůta 2 měsíce. Více ZDE >>
"Když už byl děda na tom špatně, chtěl bydlet u nás, aby se o něj táta postaral, ale on to odmítl, protože děda nevycházel s maminkou. Dědeček umřel úplně sám, ve špinavé, zanedbané garsonce, zatímco my jsme jako rodina bydleli ve velkém baráku. Teď pomalu stárne můj táta, a i když spolu moc dobře nevycházíme, vím, že se o něj postarám. Nechci, aby dopadl jako děda. Našli ho až po čtyřech dnech, zemřel na dehydrataci..."
Kdo se má starat?
Většinou je to žena, která má péči o slabé a nemocné tak nějak geneticky zakódované. Jsou-li bratr a sestra, obvykle padne péče o staré rodiče na ni. Často to dokonce dopadá tak, že se snacha stará o tchyni, se kterou léta nevycházela. Co tím získává? Dobrý pocit, že splnila povinnost. A naději, že tím dala příklad své dceři.
Dá se vůbec zvládnout péče o nemocnou maminku, výchova dětí a zároveň chození do práce? Anebo je dnešní doba natolik nemilosrdná, že se děti starat prostě nemohou, a musí své rodiče nechtě odložit do domova důchodců nebo třeba do hospicu? "Moje maminka je ležák - potřebuje celodenní péči. Jsem jediná dcera, ale nemůžu si dovolit zůstat s ní doma. A tak vlastně vydělávám s tím, že skoro polovina mého platu jde na zaplacení pečovatelského domu. Jezdím za ní každý víkend alespoň na jeden den. Na dovolené delší jak tři dny jsem nebyla už pět let," popisuje lékařka Tamara své starosti.
Možná to je důvod, proč se tak bojíme smrti: odvykli jsme její tváři, protože se s ní nesetkáváme. Už dávno jsme ji zapudili ze svých domovů, schovali za plentou nemocnic a tváříme se, že neexistuje, přestože jde o přirozenou součást života...
Jak je to u vás v rodině se střídáním generací? Starají se syn i dcera? Nebo jezdíte za babičkou jednou za půl roku a péči necháváte na domově důchodců?
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Duch mrtvé babičky se objevil na ultrazvuku miminka
Proč muži podléhají ňaderné přitažlivosti?
Jak se navždy zbavit chráněného krtka? Zkuste vibrátor
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
